Keir Starmer čelí krizi druhého roku vlády. Nespokojenost s ním prudce stoupá

Nejviditelnějším příznakem problémů byla úterní politická krize, kdy vláda musela ustoupit v klíčové reformě sociálního systému. Tento krok vyvolal vlnu rebelie mezi labouristickými poslanci, kteří si vynutili výrazné ústupky. Mnozí z nich se podle zákulisních informací cítí zrazeni a naznačují, že podobné vzpoury se mohou opakovat.

Sílící nesoulad uvnitř Labour Party ohrožuje Starmerovu autoritu. Podle komentátorů se jeho vedení ocitlo v bodě zlomu. „Rok dvě je skutečnou zkouškou: Můžeš opravdu něco dodat?“ uvedl Luke Tryl z think tanku More in Common. Premiér musí podle něj začít prokazovat výsledky, pokud si chce udržet důvěru.

K problémům doma se přidávají i zahraničněpolitické výzvy. Starmer je přímo zapojen do citlivých jednání s Evropskou unií po brexitu, věnuje se válce na Ukrajině i vztahům s USA, kde se znovu do popředí dostal Donald Trump. Těmito zahraničními aktivitami však premiér tráví tolik času, že zanedbává domácí agendu — což jeho kritikové tvrdě napadají.

Na podzim má vláda šanci na „reset“ — v rámci výroční konference Labour Party a při sestavování rozpočtu. Ten však bude silně omezen fiskálními pravidly, která vyžadují vyrovnané hospodaření do roku 2030. Ministryně financí Rachel Reeves bude muset čelit rostoucím tlakům na zvyšování daní i platů ve veřejném sektoru, přičemž už nyní je její manévrovací prostor velmi omezený.

Zatímco vláda loni urovnala většinu mzdových sporů s odbory, lékaři v čele s Britskou lékařskou asociací nyní hrozí šestiměsíční stávkou. Pokud se k nim připojí další odbory, může to výrazně ochromit veřejné služby — a ohrozit Starmerův plán na hospodářský růst.

Obrovským problémem zůstává i migrace. Přes Kanál La Manche nadále připlouvají rekordní počty migrantů, a v některých volebních obvodech, kde Labour čelí konkurenci populistické Reform UK vedené Nigelem Faragem, začíná panovat zoufalství. Starmerův přístup založený na spolupráci s Interpolem a evropskými partnery zatím nepřinesl hmatatelné výsledky.

Rovněž mezinárodní situace se zhoršuje. Premiér se musí věnovat nejen konfliktu na Ukrajině, ale i napjaté situaci na Blízkém východě. Kritici mu vyčítají, že neprojevuje dostatečně jasný postoj k izraelskému postupu v Gaze. Někteří labourističtí poslanci kvůli tomu čelí hrozbě ztráty mandátu.

I vztahy s Čínou přinášejí dilemata. Starmer plánuje návštěvu této asijské velmoci, přestože současně musí brát ohled na tvrdý postoj Washingtonu vůči Pekingu, zvláště po dohodě o obchodních vztazích mezi Londýnem a USA, která obsahuje ostrý jazyk vůči Číně.

Doma navíc přetrvává napětí mezi voliči. Výsledky voleb do místních samospráv dopadly pro Labour hůře, než se čekalo. Nové průzkumy před hlasováním ve Walesu a Skotsku naznačují ztráty v obou regionech. Mnozí voliči cítí frustraci z pomalých změn a začínají se obracet k alternativám.

„Vyhráli jsme volby, protože voliči byli zuřiví na konzervativce. Ale ten vztek se téměř okamžitě obrátil proti nám,“ přiznal jeden ze zaměstnanců Labour. Politolog Luke Tryl popsal atmosféru mezi voliči jako „extrémně jedovatou“, s tím, že hněv „doslova přetéká“.

Keir Starmer si je očividně vědom tíhy situace. V rozhovorech připustil, že jeho loňské varování v zahradě na Downing Street, že „se věci zhorší, než se zlepší“, možná vyvolalo zbytečný pesimismus. Nyní se podle jeho spolupracovníků připravuje na novou strategii: méně obracet pohled dozadu a více se zaměřit na to, co přinese budoucnost.

Stále ale zůstává otázkou, zda má premiér jasnou vizi. „Kdybyste se Keira Starmera zeptali, jaké tři věci po sobě zanechá, vsadím se, že by je nedokázal vyjmenovat,“ uvedl bývalý labouristický ministr.