"Lže OSN, vlády i svědci." Netanjahu trvá na svém, hladomor v Gaze popírá a Izraelce nezajímá

Ve svém projevu tehdy prohlásil: „Budeme bojovat, abychom bránili naši vlast. Budeme bojovat a neustoupíme. Budeme bojovat na zemi, na moři a ve vzduchu. Zničíme nepřítele nad zemí i pod zemí. Budeme bojovat a zvítězíme.“ Řeč zakončil slovy, že to bude „vítězství dobra nad zlem, světla nad temnotou, života nad smrtí“.

Netanjahuův projev byl stylizovaný do slavného Churchillova projevu z června 1940, ve kterém britský premiér prohlásil, že "budeme bojovat na plážích". Hamas způsobil Izraeli nejhorší porážku za jediný den, a hrůza z toho, že se mu podařilo prolomit hranice a zabít tolik lidí, je v Izraeli stále živá.

Většina Izraelců nepochybuje o tom, že jejich věc je spravedlivá. Nicméně Netanjahuovo prohlášení, že budou „jednotnější než kdy dříve“, nemohlo být dále od pravdy. Dnes je Izrael podle analýzy BBC rozdělený více než kdykoli ve své historii.

Na okraji protestu proti Netanjahuovi v Tel Avivu stály stovky Izraelců, kteří drželi transparenty se jmény palestinských dětí zabitých Izraelem. Na mnoha tabulích byly fotografie usměvavých chlapců a dívek, doplněné o data narození a úmrtí. U těch dětí, které neměly fotografii, byl obrázek květiny.

Podle jedné z organizátorek demonstrací, Timiny Peretz, se s tichými protesty začalo poté, co Izrael 18. března porušil poslední příměří a vrátil se do války. Přestože počet demonstrantů narůstá, jejich názory jsou v menšině. Podle průzkumů veřejného mínění, které se uskutečnily od března, je velká většina židovských Izraelců utrpením Palestinců v Gaze nijak zvlášť zneklidněna.

Průzkum, který proběhl v posledních třech červencových dnech, ukázal, že 78 % židovských Izraelců věří, že Izrael „vynakládá značné úsilí, aby nezpůsoboval zbytečné utrpení Palestincům v Gaze“. Na otázku, zda je „trápí zprávy o hladu a utrpení palestinského obyvatelstva v Gaze“, odpovědělo 79 % židovských Izraelců, že nikoli. Mezi palestinskou arabskou menšinou v Izraeli to bylo 86 %, kteří uvedli, že je to „velmi nebo trochu trápí“.

Netanjahu, jeho ministři a mluvčí trvají na tom, že Hamás, OSN, svědci a zahraniční vlády lžou o humanitární krizi v Gaze. Netanjahu na tiskové konferenci v angličtině odsoudil zprávy o hladomoru v Gaze s tím, že „jediní, kdo v Gaze hladoví, jsou naši rukojmí“.

Už mnoho let přirovnává kritiku Izraele k antisemitismu. Zprávy o hladu a zabíjení Palestinců ze strany vojáků, kterým věří i spojenci Izraele, jako je Británie, Francie a Německo, by podle něj měly být vnímány v kontextu dlouhé historie pronásledování Židů v Evropě.

Během populární sobotní večerní televizní talk show, kterou moderuje bývalý fotbalista Eyal Berkovic, se diskuse dotkla tématu utrpení Palestinců. Novinářka Emmanuelle Elbaz-Phelps cítila, že je její povinností jako novinářky zmínit, že válka zabíjí i Palestince v Gaze, o čemž se v izraelské televizi příliš nemluví.

Podle ní bylo její tvrzení „velmi prosté, bez jakéhokoli politického hlediska“. Berkovic ale odpověděl, že se nemusí starat o lidi v Gaze, protože to jsou jejich nepřátelé. Elbaz-Phelps řekla, že to velmi dobře reprezentuje veřejné mínění v Izraeli.

Podle Elbaz-Phelps je důvodem, proč se Izraelci utrpením Palestinců nezaobírají, to, že Izraelci se stále vyrovnávají s traumatem, které zažili 7. října. Izrael se podle ní nenachází v posttraumatickém období, ale v období samotného traumatu, protože rukojmí umírají v tunelech Hamásu.

Podle Elbaz-Phelps mohou Izraelci začít s uzdravováním až tehdy, kdy se rukojmí vrátí domů. Míní, že Izraelci se stále nemohou oprostit od toho, co se stalo 7. října a v zahraničí to málokdo chápe.

Osud asi 20 izraelských rukojmích, kteří jsou stále drženi v Gaze, je středem zájmu většiny Izraelců. Pollsterka Dahlia Scheindlin uvedla, že důvodem, proč většina Izraelců podporuje ukončení války, je touha dostat rukojmí zpět.

Podle Scheindlinové se Izraelci utrpením v Gaze nezaobírají proto, že věří, že zprávy o něm jsou zveličené nebo dokonce zmanipulované Hamásem. Mnozí Izraelci jsou přesvědčeni, že viníkem je špatná komunikace. Scheindlinová si myslí, že Izraelci jednoduše nedokážou unést pocit, že by Izrael dělal něco špatně, a proto tyto informace potlačují.

Mimo Tel Aviv a světské Izraelce na pobřeží Středozemního moře jsou pochybnosti o spravedlnosti války minimální. Na Západním břehu, v osadě Eš Kodeš, žije Aaron Katzoff, který se přistěhoval z Los Angeles. Založil zde vinařství a bar "Settlers". Do baru chodí lidé z nábožensky založené pravice, kteří sem jezdí z celého Izraele.

Když ho navštívil novinář Jeremy Bowen, někteří zákazníci byli ozbrojeni. Voják v zaprášené uniformě jedl burger a popíjel víno se svou puškou M-16. Jiní si své zbraně nechávali za barem. Mladí muži u stolu říkali, že se zotavují z mise v Gaze.

Aaron Katzoff, který je záložním důstojníkem a bojoval v Gaze, nepochybuje o tom, že akce Izraele jsou správné. Na otázku, proč už válku neukončí, odpověděl, že „válka není snadná“ a „někdy věci trvají dlouho“.

Před 7. říjnem 2023 se v Izraeli konaly demonstrace proti změnám v soudním systému. Ty byly vnímány jako útok na demokracii. Podle Scheindlinové byla Netanjahuova vláda nepopulární již před válkou. Jakmile však válka začala, jeho podpora se úplně zhroutila.

Dnes má Netanjahuova politická základna na pravici dostatek podpory, aby trval na tom, že válka nemůže skončit, dokud Hamás nebude zcela poražen. Zastánci opozičních stran ho obviňují z prodlužování války, aby zůstal v úřadu. Kdyby totiž opustil svůj post, musel by čelit obviněním ze selhání bezpečnosti a jeho vleklý korupční proces by se urychlil.

Netanjahuovi krajně nacionalističtí koaliční partneři, ministr financí Bezalel Smotrich a ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir, vyhrožují, že svrhnou vládu, pokud Netanjahu uzavře dohodu s Hamásem.

Smotrich a Ben-Gvir chtějí porážku Hamásu, anexi Gazy, vystěhování Palestinců a jejich nahrazení židovskými osadníky. Rodiny rukojmích se mezitím obracejí na Netanjahua, aby uzavřel dohodu dříve, než všichni rukojmí zemřou. Premiér však trvá na tématu totálního vítězství, a to i přes odpor mnohých rodin rukojmích a kritiku ze strany Izraelských spojenců.

S tímto postojem Netanjahua nesouhlasí ani současné vedení Izraelských obranných sil. Jeho náčelník štábu, generál Eyal Zamir, dal najevo, že je proti Netanjahuovu plánu na novou ofenzívu. Podle médií Zamir kabinetu řekl, že by to ohrozilo rukojmí a zhoršilo humanitární krizi.

Generál Zamir byl jmenován v březnu po rezignaci svého předchůdce, který se s premiérem nepohodl ohledně vedení války. V současné době se v médiích spekuluje o tom, že ho Netanjahu donutí rezignovat.

Válka také rozšířila největší propast v Izraeli, a to mezi sekulární populací a náboženskou pravicí. Cestování mezi demonstracemi v Tel Avivu a v Jeruzalémě je jako cestování mezi dvěma různými státy.

Někteří izraelští náboženští nacionalisté vnímají válku jako příležitost. Někteří to dokonce považují za zázrak, který ohlašuje příchod Mesiáše. Orit Strocková, ministryně ze Smotrichovy strany, řekla, že tato válka je pro ni jako zázračné období, a vidí v ní příležitost proměnit Izrael ve stát, který se řídí Tórou.

Mnozí také věří, že jim Bůh dal veškerou půdu mezi Středozemním mořem a řekou Jordán, proto není v území místo pro Palestince, kteří chtějí nezávislý stát v Gaze a na Západním břehu. Smotrich dokonce tvrdí, že židovský stát by měl být na obou březích řeky Jordán, měl by zahrnovat Jordánsko a rozprostírat se až po Damašek.

Rozšíření náboženského práva a hranic není vládní politika, ale snaha o blokování palestinského státu je základním kamenem Netanjahuovy koalice. A ta může existovat jen tak dlouho, dokud ji Smotrich a Ben-Gvir budou podporovat. To jim dává nepřiměřený vliv na premiéra.

Smotrich 6. května představil svou vizi pro Gazu a Západní břeh. Podle něj se obyvatelé Gazy do šesti měsíců omezí na úzký pruh země. Zbytek území bude "zcela zničen" a "prázdný". Palestinci pak nebudou mít jinou možnost, než se přesunout jinam a začít nový život.

Během židovského svátku Tiš'a be-av, který je dnem smutku za zničení obou židovských chrámů, panovalo v Jeruzalémě velké napětí. Na místě, kde chrámy stávaly, se nachází mešita al-Aksá, třetí nejposvátnější místo islámu. Pro zachování míru na tomto místě se dodržuje tzv. status quo, který například zakazuje židovské modlitby v areálu mešity al-Aksá.

Ben-Gvir, který má ve zvyku tato pravidla porušovat, tam 3. srpna sám vedl modlitby. Tento čin, jenž mnozí považovali za politickou provokaci, doprovázelo jeho prohlášení, že by Izrael měl „dobýt celé pásmo Gazy, vyhlásit nad ním suverenitu, zbavit se všech mužů Hamásu a podpořit dobrovolnou emigraci. Jen tak se vrátí rukojmí a vyhraje se válka.“

Po jeho odchodu se na modlitby shromáždili jeho mladí příznivci. Dvě mladé ženy, Ateret a Tamar, vysvětlily, že se modlí za stavbu Třetího chrámu na tomto místě, protože je to jejich domov. Na otázku, co se stane s muslimskými svatými místy, nedokázaly odpovědět. Podle diplomatických zdrojů je to noční můra pro bezpečnostní složky.

Na druhém konci politického spektra se nachází Avrum Burg, bývalý předseda parlamentu a silný kritik Netanjahua. Ten říká, že Izraelci jsou „někde mezi náboženským nadšením a psychologickým zoufalstvím“.

Podle něj neexistuje žádná střední cesta. Většina vlády si myslí, že žijí v zázračné době, ale mnoho Izraelců si klade otázku „Proč? Co to znamená? Proč musím platit takovou cenu?“ Podle Burga je Izrael roztříštěná a roztrhaná společnost.

Uprostřed horké a vlhké noci v Tel Avivu mávaly davy sekulárních Izraelců vlajkami s Davidovou hvězdou, skandovaly a tloukly do bubnů. Po projevech veteránů, kteří volali po příměří, promluvila Nava Rosalio, organizátorka demonstrací proti Netanjahuovi. „Přejeme si nahradit Netanjahuovu vládu, a to zejména proto, abychom dostali zpět všechna rukojmí. Netanjahuova válka v Gaze je v tuto chvíli čistě politická a slouží jen k tomu, aby se udržel u moci.“

Rosalio odmítla nařčení, že se staví na stranu Hamásu a řekla, že je třeba, aby se lidé Izraele zotavili, protože jsou „rozervaní zevnitř“.

V posledních třech týdnech se Bowen, autor článku, pohyboval mezi oběma stranami Izraele. Od levicových demonstrantů, kteří v tichosti protestovali proti zabíjení palestinských dětí, až po izraelskou pravici na Západním břehu. Vinař Aaron Katzoff a jeho přátelé v baru Settlers věří, že naplňují proroctví z Písma. Jsou si jisti, že budoucnost Izraele je v jejich rukou a v rukou Božích, a že všechno dopadne dobře.