Nejhorší novodobá politická krize pokračuje: Lecornu čelil v jediný den dvěma hlasováním o nedůvěře

Vládní krize, která je pro Francii nejhorší za poslední desítky let, ukazuje křehkost Macronovy administrativy v polovině jeho posledního funkčního období. Návrhy na vyslovení nedůvěry, které předložily tvrdě levicová strana Nepoddajná Francie (LFI) a krajně pravicové Národní sdružení (RN), získaly pouze 271, respektive 144 hlasů. K sesazení Lecornuovy vlády by bylo potřeba získat 289 hlasů.

Lecornuův ústupek, který spočíval v pozastavení penzijní reformy až do doby po prezidentských volbách v roce 2027, přiměl socialisty k tomu, aby se postavili na stranu vlády, a poskytli tak záchranné lano v hluboce roztříštěném Národním shromáždění. Přestože trhy očekávaly vítězství vlády a francouzský trh s dluhopisy zůstal stabilní, hlasování poukázalo na křehkost Macronovy administrativy.

Prezident strany RN, Jordan Bardella, na sociální síti X ostře kritizoval výsledek. Uvedl, že se podařilo většině „sestavené na základě obchodování“ zachránit své pozice, avšak na úkor národního zájmu.

Pozastavení penzijní reformy sice Lecornuovi zajistilo přežití, ale zároveň hrozí zmařením jednoho z hlavních ekonomických odkazů prezidenta Macrona. To přichází v době, kdy jsou francouzské veřejné finance v nestabilním stavu. Pokud by Lecornu neuspěl, musel by okamžitě rezignovat a Macron by čelil obrovskému tlaku na vypsání předčasných voleb.

Socialisté po vítězství v otázce penzí již prohlásili, že se zaměří na zahrnutí daně pro miliardáře do rozpočtu na rok 2026. To ukazuje, jak slabou vyjednávací pozici bude mít premiér při projednávání omezeného rozpočtu, při kterém by stále mohl být svržen.

Předsedkyně Národního shromáždění a spojenkyně Macrona, Yael Braun-Pivet, vyjádřila potěšení nad výsledkem hlasování. Prohlásila, že Francouzi potřebují vědět, že se pracuje na rozpočtu, protože je zásadní pro budoucnost země. Dodala, že má radost z toho, že v Národním shromáždění funguje většina v duchu práce a hledání kompromisů.

Reforma štědrého francouzského penzijního systému je označována jako „politický kryptonit“ již od roku 1982, kdy socialistický prezident François Mitterrand snížil věk odchodu do důchodu z 65 na 60 let. Průměrný efektivní věk odchodu do důchodu ve Francii je 60,7 let, zatímco průměr zemí OECD je 64,4 let.

Macronova nepopulární reforma usilovala o zvýšení zákonného věku odchodu do důchodu o dva roky, na 64 let do roku 2030. Ačkoli by se tím Francie dostala na úroveň ostatních členských států Evropské unie, jedná se o zásah do ceněného sociálního benefitu, který je levicí považován za posvátný.