Neliberální demokracie, nebo národní konzervatismus? Skončila Orbánova éra, kterou nikdo nedokázal pojmenovat

Orbán si přímo liboval v provokování hlavního proudu a bruselských úředníků. Dlouhou dobu byl pro Evropskou unii pověstným trnem v oku, ale kdykoli na něj Brusel zaútočil, dokázal situaci využít ve svůj prospěch. Stylizoval se do role antiglobalisty, přestože do země masivně zval německé automobilky nebo asijské výrobce baterií pro elektromobily. Ačkoli se prezentoval jako největší zastánce národní suverenity, odmítal podpořit suverenitu sousední Ukrajiny v jejím boji proti Rusku.

Podobné rozpory provázely i jeho politiku v oblasti migrace. Veřejně proti ní ostře brojil, ale v tichosti podporoval příchod pracovníků ze Srí Lanky, Filipín, Turecka či Ukrajiny, aby zajistil pracovní sílu pro své nové továrny. Ani jeho štědrá podpora rodinné politiky nepřinesla očekávané výsledky. V roce 2025 klesla porodnost v Maďarsku na hodnotu 1,31, což je paradoxně stejné číslo, jaké Orbán převzal od socialistů při svém nástupu k moci v roce 2010.

Způsob, jakým maďarský premiér v neděli večer uznal svou porážku, ukázal jeho silný cit pro budování obrazu v očích veřejnosti. Vždy se choval jako politik, který věří v princip „vítěz bere vše“, což uplatňoval po celou dobu svého vládnutí. Po získání ústavní většiny v roce 2010 neváhal přepsat ústavu a od základů změnit volební systém, soudnictví i ekonomické struktury země tak, aby vyhovovaly zájmům jeho vlastní strany Fidesz.

Maďarští voliči však v nedělním hlasování dali jasně najevo, že už na sobě nenechají dále experimentovat. Rozhodujícím faktorem byl vzestup Pétera Magyara, kterému se podařilo Orbána porazit díky tomu, že na každé shromáždění přinášel maďarskou vlajku a nabízel inkluzivnější pojetí národní identity. Lidé v Maďarsku se cítili vyčerpaní neustálými konflikty, které Orbánova vláda vyhledávala na domácí i mezinárodní scéně.

Kromě politické únavy hrála roli i ekonomická situace. Maďarům se přestalo líbit prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými, zatímco střední třída v zemi postupně slábla. Přestože Orbán většinu svých politických bitev vyhrál, jeho národ už nechtěl bojovat, ale toužil po klidu a míru. Voliči si přáli normálně fungující zemi, která bude mít v zahraničí respektovaný hlas, ale nebude vyvolávat zbytečné rozepře.

Právě toto uklidnění a návrat k normálu slibuje vítěz voleb Péter Magyar. Ve svém projevu k davům slavícím na břehu Dunaje prohlásil, že nedělní noc patří oslavám, ale hned druhý den ráno začíná tvrdá práce na obnově země. Magyarovi se podařilo zvítězit drtivým rozdílem a ovládnout parlament, což mu dává silný mandát k realizaci jeho vizí.

Orbánova éra, založená na neustálém vymezování se proti nepřátelům, se zdá být u konce. Maďarsko nyní stojí na prahu nové kapitoly, ve které by měly prázdné slogany a strašení nahradit konkrétní řešení a jednota. Budoucí vývoj ukáže, jak rychle se zemi podaří vymanit z dědictví šestnáctiletého experimentu a najít své místo v moderní Evropě.