Nevýrazný, pragmatický, ale oceňovaný. Rodí se nový lídr svobodného světa

Starmer, který je spíše nenápadným a pragmatickým politikem než válečným vůdcem, se v posledních týdnech stal klíčovým aktérem v diplomatických jednáních mezi Evropou a Spojenými státy. Poté, co Donald Trump oznámil ochotu jednat s Ruskem a upozadil Kyjev, se britský premiér chopil iniciativy a posílil svou roli na mezinárodní scéně.

Přestože jeho prvních sedm měsíců v úřadu bylo poznamenáno politickými neúspěchy – od nezvládnuté aféry kolem darů až po nepopulární zásah do důchodových benefitů – jeho postoj k ukrajinské otázce přinesl změnu v jeho vnímání jak doma, tak v zahraničí.

Starmerova první návštěva Bílého domu byla pečlivě připravena a proběhla bez větších problémů. Přestože nezískal klíčovou záruku americké bezpečnostní podpory pro Ukrajinu, podařilo se mu prosadit Británii jako důležitého partnera v transatlantických vztazích.

I přes Trumpovu roztržku s Volodymyrem Zelenským si Starmer udržel dobré vztahy s ukrajinským prezidentem – veřejně ho objal před sídlem vlády, pozval ho na summit lídrů EU v Londýně a zároveň navýšil britskou podporu Ukrajině, aniž by vyvolal Trumpův hněv.

Summit v Londýně naznačil, že Velká Británie se nejen vrátila do evropského diplomatického prostoru po letech napětí způsobených brexitem, ale že Starmer se stává jednou z jeho klíčových postav.

Jedním z častých výtek na adresu Starmera je jeho údajná nevýraznost a nedostatek charismatu. V porovnání s dynamickým stylem Emmanuela Macrona působí britský premiér klidně a stroze. To se však mohlo stát jeho výhodou – Trump podle britských vládních činitelů ocenil Starmerovu přímočarost a absenci přetvářky, což mu umožnilo otevřeně diskutovat i o citlivých tématech.

Starmerova strategie vůči Trumpovi se vyznačuje jasností, důsledností a obchodním přístupem. Jeho neokázalost by mohla být výhodou i při zprostředkování jednání mezi různými mezinárodními hráči.

Nečekaná role v mezinárodních jednáních podle některých pozorovatelů pomáhá Starmerovi růst ve funkci. Po měsících kritiky jeho nevýrazného domácího programu se nyní ukazuje, že dokáže reagovat na krizové situace se vší vážností.

Zvýšení britských výdajů na obranu na 2,5 % HDP do roku 2027, oznámené minulý týden, je přímým důsledkem Trumpova postoje k Ukrajině a Starmer jej prezentuje jako krok k posílení britské i evropské bezpečnosti. Tento tah by mohl oslovit i voliče, kteří zvažují podporu pravicové Reform Party Nigela Farage.

I když si Starmer na mezinárodní scéně získává respekt, jeho postavení na domácí půdě zůstává nejisté. Zahraničněpolitické úspěchy nemusí nutně zajistit popularitu u voličů, kteří očekávají především zlepšení stavu veřejných služeb a ekonomiky.

Historie ukazuje, že podpora pro Ukrajinu nezachránila Borise Johnsona před pádem, stejně jako úspěšná reakce Gordona Browna na finanční krizi v roce 2008 mu nepomohla k volebnímu vítězství.

Podle analytiků si Starmer může udržet silné postavení v případě, že zvládne nejen mezinárodní diplomacii, ale také klíčové domácí otázky. Jinak mu úspěchy na globální scéně budou k ničemu.