Od odpůrce k poskokovi. JD Vance je člověkem, na kterého Amerika není zvyklá

Místo toho se Vance profiluje jako zosobnění nejkontroverznějších výroků svého šéfa, prezidenta Donalda Trumpa. Svým konfrontačním vystoupením vůči ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému v Oválné pracovně minulý týden vyvolal diplomatickou krizi, píše ve své analýze CNN.

Na mnichovské bezpečnostní konferenci si užíval příležitost urážet americké spojence v Evropě. A jeho výroky o "náhodné zemi, která už 30 nebo 40 let nevedla válku" pobouřily zejména Velkou Británii a Francii, které jako jediné veřejně nabídly bezpečnostní záruky Ukrajině. Vance se sice později bránil, že jeho slova byla dezinterpretována, ale aféra již získala mezinárodní rozměr.

Vance velmi dobře chápe, kam směřuje dnešní Republikánská strana. Původně měl k Trumpovi výhrady – v roce 2016 se dokonce spekulovalo, že ho považoval za potenciálního "amerického Hitlera". Dnes je však jedním z jeho nejoddanějších příznivců, protože ví, že ve straně, kde je Trump nekorunovaným králem, není prostor pro opozici.

Přesto zůstává pozoruhodnou osobností. Narodil se v chudé rodině v Appalačském regionu, vystudoval prestižní Yaleovu univerzitu, sloužil u americké námořní pěchoty a zbohatl v Silicon Valley. Díky tomu má kontakty mezi technologickými magnáty, kteří se v posledních letech přiklonili k Trumpovi.

Vance se proslavil jako autor autobiografické knihy Hillbilly Elegy, která popisovala jeho dětství v chudých částech Ohia a Kentucky. Kniha se stala klíčovým textem pro pochopení Trumpových voličů – popisovala, jak deindustrializace a sociální úpadek vyvolaly odpor proti globalizaci a volný obchod přeměnil na politický hněv.

Není tedy překvapením, že právě Vance během kampaně nejpřesvědčivěji hájil ekonomický program "Amerika na prvním místě". Jako čtyřicátník je považován za potenciálního nástupce Trumpa, přestože současný prezident se o jeho politické budoucnosti odmítá bavit.

JD Vance ztělesňuje vše, co mnozí Evropané na Americe nesnáší. Jako izolacionista nevidí žádný zásadní národní zájem USA na obraně Ukrajiny. Jeho přímočarost a arogantní tón dráždí nejen politiky v Bruselu, ale také britského premiéra Keira Starmera, kterého nedávno kritizoval kvůli svobodě slova ve Velké Británii. Starmer ho však rázně odmítl.

Vance navíc otevřeně podporuje krajní pravici v Evropě, včetně německé AfD, což jeho obraz v očích evropských lídrů ještě více poškozuje.

Pokud se dá Vance k někomu z minulosti přirovnat, může to být Richard Nixon. Stejně jako on strávil v Senátu pouhý zlomek času, než byl zvolen viceprezidentem. Nixon se v 50. letech vymezoval vůči komunistické hrozbě, zatímco Vance dnes útočí na "woke" liberály. Nixon byl ambiciózní a měl sklon ke kontroverzním politickým taktikám, což by mohlo signalizovat možné napětí mezi Vancem a Trumpem.

Na rozdíl od Nixona se však Vance nezdá být příliš zaujatý světovou politikou. Spíše než cesty po zahraničí ho zajímá domácí politický boj a budoucnost republikánského hnutí.