Politico: Evropa slibuje Ukrajině bezpečnostní záruky. Sama ale neví, jak je dodržet

Aliance zemí, které jsou ochotné se na ochraně Ukrajiny podílet, se začala zabývat řešením už v úterý. Americký ministr zahraničí Marco Rubio stojí v čele komise, která by měla s ukrajinskými a evropskými úředníky dohodnout na bezpečnostních zárukách. Podle prohlášení britského premiéra Keira Starmera se týmy sejdou v nadcházejících dnech, aby posílily plány a připravily se na vyslání „jednotek k ujištění“, až nepřátelství skončí.

Problém je to obrovský a spojenci se ho neúspěšně snaží vyřešit už tři roky. Nejjednodušším řešením by bylo, kdyby se Ukrajina stala členem NATO, a tak by byla chráněna společným obranným paktem. Americké Spojené státy, které v tichosti podporuje několik evropských zemí, však členství odmítají.

Sestavení vlastní mise pro ochranu Ukrajiny naráží na mnoho komplikací. Které země by vyslaly vojáky? Jaké by byly podmínky jejich nasazení? Jak by reagovaly v případě napadení? A kdo by to zaplatil? Z úterního vyjádření tiskové mluvčí Bílého domu Karoline Leavittové je zřejmé, že Spojené státy vyslání vojáků vylučují.

V rozhovoru pro televizi Fox News to prezident Trump okomentoval. „Máme evropské národy, a ty to odnesou,“ řekl a dodal, že „Francie, Německo, několik z nich, Velká Británie chtějí mít na místě vojáky“. Francouzský prezident Emmanuel Macron to potvrdil francouzské televizi, když prohlásil, že Evropa je připravena vyslat „jednotky k ujištění“, které by operovaly „ve vzduchu, na moři i na souši“.

Navzdory velkým slovům je realita mnohem složitější a bezpečnostní záruky pro Ukrajinu zůstávají nedefinované. Nedostatek jasnosti vyvolává mezi spojenci zmatek. Jeden z evropských bezpečnostních úředníků varoval, že jednotky by potřebovaly „bojový mandát“ k obraně, ale nebyly by zodpovědné za prosazování míru. To prý zůstane na ukrajinské armádě. Francouzští představitelé rovněž upozorňují, aby se neprodávalo „něco teoretického“.

Nedostatek definice také odhaluje slabiny těch, kteří se nejvíce snaží vést. Macron a Starmer, vůdci jaderných mocností s křesly v Radě bezpečnosti OSN, chtějí ukázat, že stále hrají na mezinárodní scéně důležitou roli. Oba však čelí politickým a ekonomickým problémům, jež zpochybňují schopnost jejich zemí vyslat vojska na Ukrajinu. „Když vezmeme v úvahu, jak politicky slabí Macron a Starmer jsou, není snadné si představit, že se tento plán podaří,“ řekl jeden z diplomatů EU.

Německo zůstává nerozhodné. Poslanec za sociální demokraty Andreas Schwarz, který má na starosti kontrolu rozpočtu na obranu, zdůraznil, že nasazení armády není výkonným rozhodnutím. Německá armáda je příliš malá a peníze na obranu se začaly shromažďovat teprve nedávno. V Polsku, které má největší armádu v EU, se zase s vysláním vojsk na Ukrajinu nepočítá, ačkoliv je Polsko připraveno pomoci s logistikou.

Podle vysoce postaveného polského představitele, který si nepřál být jmenován, Polsko čelí strategickému dilematu, protože hraničí s Ruskem a Běloruskem, a tak si nemůže dovolit oslabit svou armádu. Také italská premiérka Giorgia Meloniová se zdráhá vyslat na Ukrajinu vojáky a raději navrhuje pakt, jež by nabízel Ukrajině obrannou spolupráci, než vyslání vojsk, která by se mohla dostat do války s Ruskem.

Opatrnost je na místě. Přes vstřícnost Donalda Trumpa je Moskva proti rozmístění jakýchkoli vojsk NATO na Ukrajině. Ruská mluvčí Maria Zakharova varovala, že to „riziko nekontrolovatelné eskalace s nepředvídatelnými důsledky“. Ukrajina už má však špatné zkušenosti. Budapešťské memorandum z roku 1994, které Ukrajině slibovalo bezpečnostní záruky, bylo porušeno. Debata o bezpečnostních zárukách se opakuje a otázky zůstávají nezodpovězené.

Jeden z východoevropských diplomatů to okomentoval slovy, že „někdy je těžké pochopit, o čem se vlastně mluví“. Polský představitel se pak vyjádřil ještě jasněji. Podle něj celá diskuze nemá smysl, protože boje neskončí. „Američané se zřejmě nechtějí posunout příliš blízko k Rusku a Evropané podporují Ukrajinu, takže jsme ve slepé uličce,“ dodal.