Proč je Trump tak nevyzpytatelný? Server odhalil tajemství jeho komunikace

Trump se nikdy nedržel zaběhlých pravidel v politické komunikaci. Zatímco většina politiků volí opatrná slova, on se spoléhá na proud výroků, ve kterých se mísí nadsázka, provokace a reálné plány. Jak upozorňuje server Politico, největší problém spočívá v tom, že nikdo nikdy dopředu neví, co myslí vážně. Už v roce 2015, kdy ohlásil svou první kandidaturu a prohlásil, že mexičtí přistěhovalci jsou „násilníci“, dal najevo, že jeho styl bude nevyzpytatelný a drsný.

Trumpova rétorika je plná hyperbol, osobních útoků, spekulací, výhrůžek a občasného humoru. Nikdo proto přesně neví, kdy jen baví publikum a kdy vyjadřuje své skutečné úmysly. Tato taktika mu dává obrovskou volnost.

Když vyhrožuje a pak hrozbu nenaplní, může tvrdit, že žertoval. Pokud se mu něco podaří, může říct, že to plánoval. Vyhnout se tak může běžné politické odpovědnosti, a jeho slova ztrácí na váze. Působí to, jako by se rozhodoval až podle reakcí médií a veřejnosti, zda zůstane u provokace, nebo přejde k činům.

Záměry, které dříve působily jako pouhá rétorika, se občas stávají skutečností. Například jeho plán na masové deportace dlouho vypadal jen jako provokace, ale v jeho druhém funkčním období se objevily záběry ze zásahů imigračních agentů. Podobně nejasná byla i jeho představa o „Riviéře v Gaze“, kde by mělo být palestinské obyvatelstvo vystěhováno, aby se z místa stal turistický resort. I když to znělo absurdně, video, které k tomu sdílel, vyvolalo nejistotu, než se na to opět zapomnělo.

Trumpova slova se stala jeho zbraní. Jeho nepředvídatelné kroky v oblasti obchodu, kdy vyhlašoval drakonické tarify na zboží z Číny, zmírňoval je, a zase zaváděl, vyvolávaly chaos a nejistotu.

Nikdo neví, jestli šlo o promyšlenou strategii, nebo jen o momentální náladu. Přesně tato informační nevyváženost je jeho nejsilnější stránkou. Mění názor na zásadní otázky a říká věci, za které pak nenese odpovědnost, podobně jako v toxickém vztahu.

Na kritiku pak odpovídá, že si ostatní jen nedokážou vychutnat jeho humor. Jeho komunikace je záměrně matoucí a jazyk používá jako kouřovou clonu, ve které se ztrácí odpovědnost a možnost vědět, co vlastně prezident zamýšlí.

To je možná největší nebezpečí jeho stylu. Zatímco Američané přemýšlí, co myslí vážně, rozhodující kroky se často už dějí.