Proč Trump zavedl cla proti zemím i ICC? O obchod zřejmě vůbec nejde

Trump už ve svém prvním funkčním období zaváděl cla, ale tentokrát je situace jiná. Použil totiž zákon o mezinárodních mimořádných ekonomických pravomocích (International Emergency Economic Powers Act, IEEPA), který nikdy dříve nebyl využit k zavedení cel, a už vůbec ne v takovém rozsahu. Ačkoliv cla na zboží z Mexika a Kanady byla dočasně pozastavena, Trump si ponechal možnost je znovu zavést a zároveň plánuje podobná opatření i vůči Evropské unii. Cla na čínské zboží už platí.

Podle odborníků na obchodní právo bude tento krok pravděpodobně čelit právním výzvám, protože se zdá, že překračuje ústavní mantinely prezidentské moci. Není však jisté, zda by současný Nejvyšší soud byl ochoten Trumpa zastavit. Pokud uspěje, bude to znamenat zásadní změnu rovnováhy moci mezi jednotlivými složkami federální vlády – prezident by získal bezprecedentní pravomoci ovlivňovat ekonomiku bez souhlasu Kongresu. Republikáni, kteří Trumpa v této snaze podporují, by mohli litovat, pokud by podobné pravomoci v budoucnu využil demokratický prezident.

V minulosti Trump citoval jiné zákony, například Obchodní zákon z roku 1974 nebo Zákon o obchodní expanzi z roku 1962, aby podložil svá cla. Tehdy sice hrozil, že se odvolá na IEEPA kvůli mexickým dovozům, ale nakonec to neudělal, zřejmě kvůli obavám o legálnost takového kroku. IEEPA je totiž běžně využíván k uvalení sankcí, nikoli cel.

Trump však nyní využívá tento zákon právě proto, že poskytuje prezidentovi nejširší pravomoci s nejmenšími legislativními omezeními. Umožňuje mu regulovat či zakázat ekonomické aktivity v reakci na „mimořádnou hrozbu“ spojenou s národní bezpečností, zahraniční politikou či ekonomikou. Ve svých exekutivních nařízeních Trump jako důvody uvádí opioidovou krizi a nelegální migraci z Kanady a Mexika.

Tento přístup se liší od jeho předchozích tarifních kroků, které vyžadovaly zdlouhavé vyšetřování a konzultace v rámci ministerstev a obchodních agentur. Kongresová výzkumná služba poznamenává, že tradiční obchodní zákony nejsou určeny k vytváření nových zdrojů příjmů, ale k ochraně domácího průmyslu a ovlivnění obchodních vzorců.

IEEPA však nebyl nikdy zamýšlen jako nástroj k zavádění cel. Naopak, Kongres jej v 70. letech přijal jako součást snahy omezit prezidentské mimořádné pravomoci. Právník specializující se na mezinárodní obchodní právo Timothy Meyer tvrdí, že zákon se ve skutečnosti ukázal jako nedostatečný k omezení exekutivy, což nyní Trump využívá.

„Tohle mi připadá jako neústavní,“ uvedl Meyer. „Je těžké si představit, že by si otcové zakladatelé představovali, že prezident může na základě jediného rozhodnutí uvalit 25procentní clo na naše hlavní obchodní partnery.“

Ústava dává pravomoc vybírat daně a cla Kongresu. Trump nyní tvrdí, že má jak daňovou, tak výdajovou pravomoc – což ho v podstatě činí jedinou vládnoucí silou, zatímco role Kongresu se stává nepodstatnou.

Trumpovy kroky pravděpodobně narazí na právní překážky. Jak ústavní, tak zákonné limity jeho pravomocí mohou vést k žalobám, které by mohly tarifní opatření zneplatnit. Podniky, které by cla poškodila, by se mohly obrátit na Mezinárodní obchodní soud, odkud by případ mohl postoupit k Federálnímu odvolacímu soudu a nakonec k Nejvyššímu soudu.

Klíčovým bodem sporu bude interpretace IEEPA. Odpůrci mohou argumentovat, že tento zákon explicitně nezmiňuje možnost zavádění cel či daní. Konzervativní soudci, kteří se řídí tzv. textualismem, by se však mohli rozhodnout vykládat zákon široce a poskytnout prezidentovi volnou ruku.

Silnější právní argument může vycházet z doktríny „zásadních otázek“, kterou v posledních letech vytvořil Nejvyšší soud. Ta říká, že pokud exekutiva učiní rozhodnutí s významnými ekonomickými a politickými dopady, může tak učinit pouze na základě jasného zmocnění Kongresem. Tuto doktrínu soud uplatnil v roce 2023, když zablokoval program na odpuštění studentských půjček prezidenta Joea Bidena, protože podle soudu neexistovalo dostatečně explicitní zmocnění Kongresu.

Trumpova cla by mohla být považována za podobně významné ekonomické rozhodnutí bez řádného zmocnění. Trumpův obchodní poradce Peter Navarro sám přiznal, že cla by mohla strukturálně změnit americkou ekonomiku.

Na druhou stranu, pokud by soud chtěl rozhodnout ve prospěch Trumpa, mohl by se inspirovat rozhodnutím z roku 2018, kdy podpořil Trumpův zákaz cestování z převážně muslimských zemí s argumentem, že prezident má v otázkách národní bezpečnosti značné pravomoci.

Ačkoliv se doktrína „zásadních otázek“ od té doby vyvinula a byla použita proti několika Bidenovým iniciativám, není jasné, zda by Nejvyšší soud uplatnil stejný přístup v oblasti zahraničního obchodu.

Jak rychle by se případ mohl dostat před soud? I když jsme si zvykli na rychlé soudní zásahy proti exekutivním rozhodnutím, právní proces může být pomalý. Aby žalobci dosáhli okamžitého zablokování cel, museli by prokázat, že jim hrozí „nenapravitelná újma“, což je standard, který není snadné splnit.

Kongres má možnosti, jak na situaci reagovat, ale jsou omezené. Mohl by například přijmout rezoluci, která by Trumpova cla zablokovala, ale ta by musela projít vetem. Vzhledem k Trumpovu vlivu na republikány je to nepravděpodobné.

Demokraté mohou využít procedurálních nástrojů k narušení legislativního procesu – například zablokováním financování vlády. Do budoucna by Kongres mohl změnit zákon tak, aby prezident musel pro uvalení cel absolvovat proces schvalování podobný jiným obchodním zákonům.

Pokud Kongres nezasáhne a Trump uspěje u soudů, bude to znamenat výrazné posílení exekutivní moci na úkor legislativy.

Otcové zakladatelé dali pravomoc zavádět cla a daně Kongresu, protože si byli vědomi složitosti těchto otázek a dopadu na veřejnost. Trumpovo jednání tuto rovnováhu narušuje a ignorování tohoto trendu by se Kongresu mohlo v budoucnu vymstít.