První návrh výsledku COP30 nečekaně oživuje myšlenku konce fosilních paliv

Tento dokument, označovaný jako mutirão rozhodnutí, zahrnuje „velkou čtyřku“ obtížných témat, která nebyla zařazena do oficiální agendy. Mezi ně patří finance, transparentnost, obchod a reakce na skutečnost, že současné národní klimatické plány (NDCs) jsou příliš slabé na udržení cíle oteplení 1,5 °C. Do Lago navrhl, že by rozhodnutí mohlo být schváleno již ve středu po setkání ministrů, což je však považováno za nepravděpodobné vzhledem k mnoha sporným bodům.

Návrh textu mutirão zahrnuje možnost každoročního přezkumu NDCs zemí s cílem jejich posílení tak, aby splnily cíl 1,5 °C. To připomíná myšlenku rychlejšího „ratchetu“ dohodnutou na COP26 v Glasgow v roce 2021. Tehdy byly země vyzvány, aby své cíle navyšovaly častěji než jednou za pět let, jak vyžaduje Pařížská dohoda. Většina zemí však tuto dobrovolnou příležitost nevyužila. Text také navrhuje zemím, aby se „snažily překonat cíle NDCs“, což je vstřícné gesto vůči Číně, která často slibuje méně a dodává více, ale zároveň byla proti diskusi o NDCs. Čekání tři roky do druhého „globálního zhodnocení“ (global stocktake), což vyžaduje Pařížská dohoda, by podle aktivistů a mnoha zemí promarnilo cenný čas a zpečetilo osud cíle 1,5 °C.

Další z možností je vytvoření „Globálního akcelerátoru implementace“ (Global Implementation Accelerator), což by byl dobrovolný mechanismus pro urychlení implementace a posílení mezinárodní spolupráce při plnění NDCs. Třetí možností je „Cestovní mapa Belém k 1,5“ (Belem Roadmap to 1.5), která by stanovila kroky potřebné k nasměrování světa ke splnění pařížských cílů.

Zmínka o „přechodu od fosilních paliv“ je uvedena ve dvou variantách textu. Jednou v rámci reakce na nedostatečnost NDCs, kde je doprovázena rezolucemi z COP28 o ztrojnásobení globální obnovitelné energie a zdvojnásobení energetické účinnosti do roku 2030. Druhou je možnost „ministerského kulatého stolu“ o rozvoji spravedlivých, řádných a spravedlivých cest transformace, včetně postupného překonávání závislosti na fosilních palivech a zastavení a zvrácení odlesňování.

Finance jsou v textu zmíněny 26krát, což odráží jejich klíčový význam pro rozvojové země. Rozvinuté země jsou vyzývány k jasnějšímu stanovení plánů pro finanční pomoc, včetně ministerialního kulatého stolu o poskytnutí slíbených 1,3 bilionu dolarů ročně na financování klimatu pro chudé země. Další možností je zřízení „Globálního zařízení pro de-rizikaci, přípravu a rozvoj projektů Belém“ (Belem Facility for Implementation), které by katalyzovalo klimatické finance a implementaci v rozvojových zemích.

Samotná skutečnost, že text, ve kterém se zmínka o odklonu od fosilních paliv dostala tak daleko, je malým zázrakem. I když může být text ještě oslaben nebo odmítnut, je pravděpodobnější, že nějaká forma reakce na cíl 1,5 °C a NDCs – s možným silným finančním prvkem – by mohla být součástí závěrů COP30. Rozvojové země oprávněně trvají na tom, že bez větší finanční pomoci, než jaká byla dosud poskytnuta, nemohou cíle splnit.

Nedostatek peněz, které bohatí znečišťovatelé poskytují na adaptaci na klimatickou krizi, frustruje delegáty a pozorovatele z chudších zemí. Ty se potýkají s extrémním počasím. Mohamed Adow, ředitel neziskové organizace Power Shift Africa, argumentuje, že dlouho očekávaný Globální cíl pro adaptaci (GGA) z COP30 musí být spojen s předvídatelnými granty. Adaptace není jen technická, ale také politická a morální výzva. Každá mezera ve financování je mezerou ve spravedlnosti, přičemž za každým nesplněným cílem jsou rodiny nucené k vysídlení, kterým byla slíbena „odolnost“, ale nebyla nikdy dodána.