Rusko a Ukrajina neválčí pouze na frontě. Oba státy bojují i o přízeň globálního Jihu

Podle komentáře zveřejněného serverem The Conversation se Ukrajinci snaží propírat narativ „osvobození od staletého koloniálního útlaku ze strany Ruska a Sovětského svazu a vynucené nadvlády ruského jazyka“. Dalším důležitým narativem je Ukrajina coby „bašta demokratických hodnot a stavění se proti totalitě, která zapustila kořeny v Rusku“.

Zatímco Západ na demokracii a snahu o její prosazování slyší, globální Jih na „dekolonizaci“ už tolik ne. I přesto, že právě tyto země mají s koloniální nadvládou zkušenosti, ať už jde o britskou, francouzskou či španělskou nebo jakoukoli jinou. Řada médií v těchto zemích podporují a vysílají do éteru manipulativní prokremelské zprávy. „Výzkumníci například zjistili, že v některých zemích získalo popularitu ruské tvrzení, že Ukrajinu řídí nacisté,“ píše server.

Například brazilská média proklamovala tvrzení, že americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) zorganizovala roku 2014 na Ukrajině nacistický puč. Jiná, indická publikace, tvrdila, že po oranžové revoluci z roku 2004 se moci na Ukrajině chopili potomci nacistů. Veřejné mínění je v zemích globálního Jihu těmito zprávami ovlivnitelnější, protože nemá takový přístup k jiným západním médiím. Obrázek o situaci na Ukrajině si tak lidé vytvoří z doslova dezinformačních tezí.

Lidé zde vnímají úplně jinak i ukončení války jako takové. Podle Conversation turecké, indické a čínské veřejné mínění stojí za okamžitým ukončením konfliktu i za cenu toho, že Ukrajina ztratí velkou část svého území. Indonésané, Turci a Indové zase pevně stojí za zachováním diplomatických vztahů s Moskvou.

Velkou roli v jejich smýšlení rovněž hraje praxe neutrality z dob studené války. Řada z těchto zemí se přidala k Hnutí nezúčastněných států a drží se bezjaderné politiky. Svůj díl na problému nese i Washington s neúspěšnými taženími v Iráku a Afghánistánu, do kterých přivolal i spojence z Evropy. Některá média poukazují dokonce na „pokrytectví Západu“.

Důležité jsou i drasticky odlišné pohledy na svět. Zatímco západní demokracie jsou znepokojené narušením liberálního demokratického řádu, země globálního Jihu se soustředí na vlastní ekonomické a rozvojové problémy. Trápí je oddlužení, potravinová bezpečnost a dopady změn klimatu.

Nejde ale jen o postavení těchto zemí, svou roli sehrávají Kyjev a Moskva. Rusko si vybudovalo velkou přítomnost v řadě těchto zemí, a zejména v Africe působí soukromá vojenská skupina Wagner. Čínská armáda pro změnu podnikla společné cvičení s armádou Jihoafrické republiky.

A Ukrajina? Ta má vztahy s globálním Jihem slabé, a podle serveru Conversation si toho je velmi dobře vědoma. Oproti Rusku na africkém kontinentu provozuje pouhých deset velvyslanectví, chabou čtvrtinu vůči zastoupení největší země světa. V tuto chvíli Kyjev pracuje na otevření dalších velvyslanectví. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba se vydal na cestu po Africe, jejímž důvodem je především ruské zrušení černomořské obilné dohody, která hrozí přivést země na tomto kontinentu do hluboké potravinové krize.