Ruské jaderné zbraně míří na Evropu a Kreml je údajně ochoten je použít. Většina má prošlou expiraci

EuroZprávy.cz už včera informovaly o dvaatřiceti cílech ruských jaderných hlavic v případě, že by vypukla válka se Severoatlantickou aliancí. Jak uvedl maďarský server index.hu s odvoláním na zjištění Financial Times, cíle se nacházejí na západním pobřeží Francie, ve vojenských komplexech v Norsku, Německu a Estonsku, a v neposlední řadě v britském Barrow-in-Furness, kde se vyrábějí jaderné ponorky.

Na kontinentu ale nemusí být pouze 32 cílů, nýbrž celé tisíce, jak varuje index.hu. „32 cílů je jen malým výsekem celého obrazu,“ varoval bývalý představitel NATO William Alberque.

Značné riziko představuje schopnost ruského námořnictva dopravit taktické jaderné hlavice na lodě. „Jsou považovány za potenciální válečné zbraně. Budou je chtít použít a použijí je poměrně rychle,“ zdůraznil expert na kontrolu zbrojení Jeffrey Lewis.

Ředitel Nadace pro ekonomický výzkum Oeconomus Anton Bendarjevsky upozornil, že „Rusko může mít ve svém arzenálu 6000 hlavic, Spojené státy asi 5600“, což činí až 90 % veškerého jaderného arzenálu na světě.

„I když je tento trend s řadou reakcí a protireakcí pochopitelný, sám o sobě je znepokojivý a měli bychom vyvinout společné úsilí, abychom se vyhnuli dalšímu desetiletí závodů v jaderném zbrojení ve stylu studené války se všemi jeho rizik,“ varoval Bendarjevsky.

Ten vnímá problémy s jadernými zbraněmi po celém světě. „V současné době vlastní jaderné zbraně devět zemí a mnohé z nich začaly v posledních letech svůj jaderný arzenál zvyšovat,“ připomněl.

Většina jaderných zbraní ale už je zastaralá. „Mnoho jaderných zbraní bylo vyvinuto před více než čtyřmi desetiletími, v 60., 70. a na počátku 80. let 20. století, což znamená, že jejich doba použitelnosti již vypršela. Jaderné zbraně se mohou časem stát nespolehlivými, protože jejich provozní spolehlivost ovlivňují různé faktory,“ podotkl Bendarjevsky.

Jenže riziko vytváří nestabilita jaderných částic a může se stát, tehdejší politická a ekonomická nestabilita v Sovětském svazu způsobila, že údržba zbraní vždy nebyla prioritou. „Přesných a spolehlivých údajů o velikosti světového jaderného arzenálu je málo, protože mezinárodní smlouvy, které umožňovaly jeho přesné sledování, již neplatí,“ dodal expert.

Současné odhady, že se na světě vyskytuje zhruba 12 tisíc jaderných hlavic, mohou být nepřesné. „Na svém vrcholu přesahoval celosvětový jaderný arzenál 70 000 jaderných hlavic, které byly v procesu deeskalace sníženy na přibližně 12 000. Jedná se pouze o odhady a skutečný arzenál může být větší,“ přiblížil.

„Na jedné straně je potřeba nahradit arzenál zbraní ztracených v důsledku vyřazení z provozu a na druhé straně technologie pokročily natolik, že se vyplatí vyvíjet jaderné zbraně,“ pokračoval Bendarjevsky.

Obzvláště obtížné je odhadovat velikost jaderných arsenálů ostatních zemí. „Podle údajů zpravodajských služeb se čínský jaderný arzenál skládá z 500-600 hlavic, přesný počet však není znám, nejedná se však o tisíce. Zpravodajské údaje poskytují řádový odhad velikosti arzenálů zemí. Velká Británie a Francie dohromady disponují přibližně 400 hlavicemi,“ uvedl expert.

Teď už navíc ani neexistuje možnost vzájemně kontrolovat jaderné arzenály. „V roce 2010 Moskva a Washington střídavě odstoupily od smluv, které je omezovaly – a umožňovaly jejich ověřování. Nejdéle vydržela Nová smlouva START, která měla platit až do roku 2026, ale Moskva nakonec na začátku roku 2023 její plnění pozastavila,“ doplnil Bendarjevsky.

„Objevilo se několik mocností, které usilují o status velmoci a snaží se zpochybnit vliv USA. Příkladem mohou být Čína a Indie a odstoupení od mezinárodních smluv bylo vedeno právě těmito důvody. USA a Rusko si řekly, proč se omezovat, když se Čína a Indie mohou svobodně vyzbrojit,“ uzavřel.