Svět nikdy nebyl blíž svému zničení. Vědci posunuli hodiny Posledního soudu

V předchozích dvou letech byly ručičky nastaveny na 90 sekund do půlnoci, především kvůli pokračující ruské invazi na Ukrajinu, riziku jaderného závodu ve zbrojení, konfliktu mezi Izraelem a Hamásem v Gaze a klimatické krizi. Letos odborníci nepozorovali dostatečný pokrok v řešení těchto hrozeb, a proto hodiny posunuli ještě blíže k symbolické půlnoci.

Podle Daniela Holze, předsedy vědecké a bezpečnostní rady Bulletinu a profesora fyziky na Chicagské univerzitě, státy vlastnící jaderné zbraně stále rozšiřují své arzenály a investují obrovské částky do nových zbraní, které by mohly zničit civilizaci několikrát po sobě.

„Nevidíme dostatek pozitivního pokroku v řešení globálních výzev, jako jsou jaderná rizika, změna klimatu, biologické hrozby a vývoj technologií, které mohou mít destabilizující účinky,“ uvedl Holz během tiskové konference.

Vědci také varovali, že vývoj technologií, jako je umělá inteligence, biotechnologie a vesmírné programy, výrazně předbíhá regulaci v těchto oblastech. Podle Holze navíc nebezpečí zhoršuje šíření dezinformací a konspiračních teorií, které oslabují důvěru v ověřené informace a rozdělují společnost.

Hodiny Posledního soudu vytvořili v roce 1947 vědci, kteří pracovali na projektu Manhattan, tedy na vývoji první atomové bomby během druhé světové války. Původně měly hodiny odrážet pouze riziko jaderné války, ale od roku 2007 Bulletin zahrnuje do svých výpočtů i klimatické změny a další existenční hrozby.

Každý rok stanovuje čas na hodinách vědecká a bezpečnostní rada Bulletinu ve spolupráci s poradním výborem, který v roce 1948 založil Albert Einstein s prvním předsedou J. Robertem Oppenheimerem. V současnosti v tomto výboru zasedá devět nositelů Nobelovy ceny, zejména z oblasti fyziky, medicíny a přírodních věd.

Nejdále od půlnoci byly hodiny v roce 1991, kdy ukazovaly 17 minut před půlnocí. Důvodem byl podpis dohody START mezi Spojenými státy a tehdejším Sovětským svazem, která vedla k výraznému snížení počtu jaderných hlavic.

Hodiny nejsou určeny k exaktnímu měření hrozeb, ale mají vyvolat debatu o vědeckých a bezpečnostních otázkách, například o změně klimatu nebo nebezpečí jaderného konfliktu.

Podle Bulletinu má veřejná diskuse smysl, protože podpora veřejnosti může politiky motivovat k činům. Například na klimatické konferenci OSN v Glasgow v roce 2021 tehdejší britský premiér Boris Johnson citoval Hodiny Posledního soudu při varování před klimatickou krizí.

Někteří odborníci však upozorňují, že kombinování různých typů rizik do jednoho symbolického ukazatele může být zavádějící. Například klimatolog Michael E. Mann z Pensylvánské univerzity v roce 2022 uvedl, že hodiny jsou „nedokonalou metaforou“, protože různé hrozby mají odlišné časové horizonty. Přesto je podle něj důležité, že hodiny každoročně připomínají křehkost naší existence na této planetě.

Hodiny nikdy nedosáhly půlnoci a prezidentka Bulletinu Rachel Bronsonová doufá, že k tomu nikdy nedojde.

„Kdyby hodiny ukazovaly půlnoc, znamenalo by to nějakou formu jaderného konfliktu nebo katastrofickou změnu klimatu, která by vedla k zániku civilizace,“ vysvětlila Bronsonová.

Přestože přesné měření rizik není možné, pokud hodiny přimějí lidi k diskusi o vědeckých tématech a otázkách bezpečnosti, považuje to Bulletin za úspěch.

I když současná situace vypadá pochmurně, odborníci věří, že lidstvo stále může změnit směr a posunout hodiny dál od půlnoci.

„Protože lidé vytvořili tyto hrozby, mohou je také zmírnit,“ řekla Bronsonová. „Ale to nebude snadné a bude to vyžadovat práci a spolupráci na všech úrovních společnosti.“

Důležitou roli mohou sehrát i jednotlivci. Podle Bronsonové mohou lidé přispět ke zmírnění klimatických změn například úsporou energie, snížením odpadu, omezením spotřeby masa či změnou dopravních návyků.

Hodiny Posledního soudu tak nejsou jen varováním, ale i výzvou k akci. Podle vědců je stále možné budoucnost změnit – pokud bude ochota jednat.