Svět vstupuje do nové éry a Evropa spí. Lpí na hodnotách, které se dnes zdají být nereálné, varuje expert

Svět se již v posledním desetiletí dramaticky změnil, ale současná situace nepřipomíná vytvoření jasně definovaného nového světového řádu, nýbrž chaotickou realitu bez řádu, uvedl server The Conversation.

Multipolární struktura světové politiky stále není zřetelná, protože neexistuje rovnováha sil. Přesto se nelze domnívat, že by žádná velmoc neměla kontrolu nad děním, jak naznačuje teorie „G-nulového světa“, v němž žádný stát nevládne skutečnou mocí.

Plurilateralismus, tedy spolupráce menších skupin států na klíčových otázkách, se dosud neuskutečnil, ale zároveň nelze říci, že by došlo ke stabilizaci vztahů mezi velmocemi. Nástup Moskvy k většímu vlivu je diskutabilní, neboť Rusko postrádá dlouhodobé atributy skutečné světové mocnosti.

Evropské vlády se ve snaze reagovat na tuto situaci uchylují k tradičním konceptům, které však nejsou vždy funkční. Jedním z nich je pojem strategické autonomie. Evropské státy se čím dál častěji hlásí k myšlence nezávislosti na Spojených státech a k tomu, že si musí psát vlastní historii. Tato vize je však v současném geopolitickém kontextu nejasná.

Autonomie neznamená izolaci, ale schopnost řídit vlastní strategické priority. Evropa musí přijmout realitu, že i když posílí své vojenské, ekonomické a politické kapacity, nikdy nebude fungovat zcela nezávisle na ostatních mocnostech. Současná krize naopak ukazuje, že vzájemná provázanost mezi státy je nevyhnutelná.

Dalším evropským instinktem je posílení multilateralismu. EU se nadále snaží hájit globální spolupráci a pravidla mezinárodního práva, ačkoli většina světových velmocí od této myšlenky ustupuje. Tradiční podoba multilaterálního světa je však dnes prakticky nereálná. Místo snahy o její záchranu by se Evropa měla soustředit na redefinici pravidel spolupráce mezi státy a na ochranu klíčových hodnot liberálního řádu.

Evropské vlády se čím dál častěji uchylují k tvrdému pragmatismu. Prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyenová hovoří o „hyper-transakčním přístupu“, což není vizí nového světového řádu, ale spíše jeho negací. Pokud se Evropa vydá tímto směrem, mohla by snadno ztratit svou schopnost ovlivňovat mezinárodní dění.

Liberální hodnoty, které Evropa dosud prosazovala, by neměly být zcela opuštěny. Spíše než se je snažit prosazovat v jejich tradiční podobě by se měla Evropa zaměřit na jejich selektivní ochranu – například v oblasti klimatické politiky nebo lidských práv. Světové trendy ukazují, že mnohé společnosti stále vnímají tyto hodnoty jako klíčové, a Evropa by je měla chránit v oblastech, kde to je možné.

Současná evropská debata se často omezuje na povrchní slogany. Většina politických lídrů opakuje výzvy k posílení obranných výdajů a větší strategické soběstačnosti, aniž by skutečně definovali, jakým směrem se má Evropa vydat.

Evropské státy sice musí navýšit své obranné rozpočty, ale tyto investice by měly být součástí jasné strategie. Není důležité jen utrácet více peněz na zbraně, ale mít jasnou představu o tom, jakým způsobem má Evropa ovlivnit budoucí světový řád.

Právě nyní se formují základy budoucího mezinárodního uspořádání. Pokud chce Evropa v tomto procesu hrát důležitou roli, musí přestat věnovat tolik času diskuzím o své vlastní síle a začít se aktivně podílet na definování globálních pravidel. Jinak riskuje, že se stane jen pasivním pozorovatelem v chaotickém světě, který se stále více řídí logikou surové moci.