Tvůrkyně Pařížské dohody vzkazuje z COP30 USA: „Ahoj, prcku. je dobře, že tu nejste“

Panují totiž velké obavy z toho, že by se USA mohly pokusit o nepřímé ovlivňování jednání, zejména po jejich nedávné roli při zablokování globálního poplatku za uhlíkové emise v lodní dopravě. Během tohoto mezinárodního zasedání Trumpova administrativa hrozila sankcemi a omezením víz pro státy, které dohodu podporovaly, a dokonce údajně vyhrožovala úředníkům některých zemí během přestávek na kávu.

Christiana Figueres se domnívá, že jelikož američtí vyjednavači na klimatické konferenci fyzicky nebudou, „nebudou moci provozovat svou přímou šikanu“. Zároveň vyjádřila přesvědčení, že i pokud se USA pokusí ovlivňovat boje mimo hlavní sál, nebudou úspěšné, protože si mnoho zemí uvědomilo, že klimatická opatření jsou v jejich vlastním zájmu. Figueres je optimistická: „Upřímně řečeno, dekarbonizace globální ekonomiky je nevratná. Dynamika se rozvíjí do bodu, kdy je to prostě nezastavitelné, s nebo bez Spojených států.“

Na summitu se mezitím ukázalo, že pouze 30 zemí zúčastněných na COP30 zahrnuje ztráty nebo plýtvání potravinami do svých národních klimatických akčních plánů. Autoři nové analýzy tento fakt označují za „obrovskou promarněnou příležitost“ ke snížení znečištění, které ohřívá planetu.

Nejnovější odhady Programu OSN pro životní prostředí ukazují, že 8–10 % emisí skleníkových plynů pochází z potravin, které se nikdy nesní. Jídlo končí v koši v každé fázi dodavatelského řetězce, od farem přes sklady a supermarkety až po kuchyně. V řešení ztrát a plýtvání potravinami se však doposud vyvinulo jen malé úsilí.

Nezisková organizace WRAP (Waste and Resources Action Programme), která analýzu provedla, spolu s dalšími dvěma nevládními organizacemi (Global FoodBanking Network a ReFED) usiluje o větší pozornost tomuto tématu na COP30. Catherine David, generální ředitelka WRAP, uvedla: „Snížení plýtvání potravinami je jedním z nejrychlejších a nejpraktičtějších způsobů, jak snížit emise, uvolnit tlak na dodavatelské řetězce a lépe využít zdroje, které již máme.“

Skupina zaznamenala od loňského roku jen malý pokrok, kdy se k závazkům řešit ztráty a/nebo plýtvání potravinami připojilo šest dalších zemí. Celkově se k snižování ztrát i plýtvání zavázalo pouze sedm zemí – Spojené arabské emiráty, Jordánsko, Uruguay, Kambodža, Chile, Kolumbie a Indonésie. Velká Británie je pak jedinou evropskou zemí, která se zavázala řešit alespoň jeden z těchto problémů, konkrétně snížení plýtvání potravinami. Catherine David na závěr dodala, že pro vybudování skutečně udržitelného potravinového systému musíme „přehodnotit, jak si ceníme jídla, od farmy až po vidličku i dál“.