Týmy v Gaze zkoumají známky mučení na vrácených tělech, čelí však kritickému nedostatku zdrojů

Fotografie, které zveřejnily místní zdravotnické úřady, ukazují těla v civilním oblečení nebo jen ve spodním prádle, některá jsou svázaná za zády a mají zavázané oči. Lékaři uvádějí, že některá těla dorazila s látkovými provazy uvázanými kolem krku a nesou mnohé známky zranění. Tým má k dispozici pouze jedinou místnost bez mrazicích jednotek a s minimem zdrojů, což ztěžuje i základní identifikaci, natož hlubší vyšetřování podezření z mučení.

Těla dorazila hluboce zmrazená, a protože nemocnice nemá dostatek chladicích prostor, jejich rozmrazování trvá dny, což znemožňuje řádné provedení pitev (autopsií). Podle Dr. Ahmeda Dheira, vedoucího jednotky, začne po rozmrznutí okamžitě rychlý rozklad, což znemožňuje důkladné prozkoumání pozůstatků. Lékaři tak mohou jen odebírat vzorky a dokumentovat stav těl.

Dr. Alaa al-Astal, člen forenzního týmu, potvrdil, že některá těla vykazovala „známky mučení“. Jednalo se například o modřiny, stopy po utaženém svazování na zápěstích a kotnících a hluboké rýhy po páskách přes oči. U některých případů bylo svázání tak těsné, že vedlo k přerušení krevního oběhu a poškození tkáně. Dr. Astal dále upozornil na provazy kolem krku, kde se v jednom případě nacházela rýha. K určení, zda došlo k uškrcení, by byla nezbytná pitva, ta však nebyla kvůli zamrznutí těl provedena.

Sameh Jassin Hamad z vládního výboru pro příjem těl pod správou Hamásu hovořil o modřinách a prosakování krve, což by mohlo naznačovat silné bití před smrtí, a o bodných ranách na obličeji či hrudi. Experti oslovení BBC, včetně specialisty na mučení, potvrdili, že i omezené záběry naznačují otázky ohledně zacházení, ale bez pitev nelze dosáhnout konkrétních závěrů. Podle Michaela Pollanena, forenzního patologa z Torontské univerzity, je v Gaze „mezinárodní forenzní pohotovost“ a je nutné provést kompletní autopsie k odhalení pravdy o příčinách smrti. Izraelská armáda odmítá, že by těla svazovala, a trvá na tom, že postupuje v souladu s mezinárodním právem.

Dr. Dheir však poukazuje na to, že rutinní svazování za zády a viditelné stopy na končetinách ukazují na mučení. Poukázal na silné důkazy o rozšířeném zneužívání zadržovaných v izraelské vazbě, zejména ve vojenském zařízení Sde Teiman. Podle Najiho Abbáse z Izraelské organizace Lékaři za lidská práva byli po měsíce spoutáni a se zakrytýma očima i civilisté, což vedlo k vážným kožním infekcím.

Jednou z komplikací je určení, zda jde o bojovníky Hamásu padlé v boji, civilisty, nebo zadržované osoby, které zemřely ve vazbě. Některá těla mají stále maskovací pásky nebo vojenské boty, většina je však obnažená, nebo v civilním oděvu. Sameh Jassin Hamad uvedl, že Izrael poslal identifikaci jen k šesti tělům z celkového počtu 195, přičemž pět z nich bylo chybně pojmenováno. Izraelská armáda na dotaz, zda odebrala prsty a prsty u nohou pro testování DNA, neodpověděla, pouze uvedla, že všechna vrácená těla jsou „bojovníci v Pásmu Gazy“.

Forenznímu týmu byla zaslána data DNA pro zhruba polovinu těl, ale bez informací o datu, okolnostech úmrtí nebo místu a době zadržení. K dnešnímu dni bylo spolehlivě identifikováno pouze asi 50 těl na základě základních údajů, jako je věk nebo dřívější zranění. Dalších 54 neidentifikovaných těl muselo být kvůli akutnímu nedostatku místa pohřbeno v hromadném hrobě. Mnoho rodin se pohřbu zúčastnilo v naději, že pohřbívají svého pohřešovaného syna, manžela nebo bratra. Dohoda o příměří sice přinesla Gaze určitou úlevu, ale rodinám obětí jen velmi malou útěchu.