Válka sahá daleko za hranice Ukrajiny. Evropa není bezmocná, jen s Ruskem neumí pracovat, tvrdí expert

Autor dokumentu a zároveň šéf institutu Steven Everts ve své eseji, publikované v deníku Politico, argumentuje, že Evropa potřebuje novou strategii. Ne pouze obrannou, ale aktivní a systematickou – nazývá ji „odmocňováním Ruska“ (angl. unpowering Russia). Cílem je krok za krokem snižovat schopnost Kremlu škodit zájmům EU.

Ačkoli Rusko zůstává globální mocností, která dokáže zasáhnout do evropského prostoru, současně podle Evertsa slábne – ekonomicky, diplomaticky i demograficky. Jeho spojenectví s Čínou je čím dál jednostrannější, kdy Peking diktuje pravidla. A v takzvaném globálním Jihu roste nedůvěra vůči ruským geopolitickým hrám.

Přesto ale Rusko zůstává nebezpečné právě díky své flexibilitě. S minimálními prostředky destabilizuje Afriku, Blízký východ, podporuje autoritářské režimy a zasahuje do evropských demokracií. EU podle zprávy musí přestat otálet a začít zasazovat údery tam, kde je Rusko nejzranitelnější.

Jedním z nejrychleji dosažitelných opatření by bylo zakročení proti takzvané „stínové flotile“ – tankerům s nejasným vlastnictvím, které obcházejí sankce a přepravují ruskou ropu evropskými vodami. Everts vyzývá k okamžitému prosazování práva v teritoriálních a výlučných ekonomických zónách Unie. Tankery bez platného pojištění nebo s ekologickým rizikem by měly být zabavovány nebo odmítány. Nejde o eskalaci, ale o legální a účinné prosazování pravidel, které by Kremlu zasadilo citelný úder.

Evropa se musí naučit lépe odrazovat. Měla by ignorovat jaderné hrozby, které Moskva používá jako nástroj zastrašování, a místo toho posilovat vojenskou pomoc Ukrajině – dělostřelectvo, drony, škálovatelný vojenský materiál – bez toho, aby předem oznamovala své kroky, které by Rusko mohlo využít proti ní.

Důležitým aspektem strategie má být i postoj k Číně. Jak se vztahy Moskvy a Pekingu utužují, EU by měla začít uplatňovat svou ekonomickou váhu – například zpřísněním investičních prověrek nebo hrozbou zmrazení exportu zboží dvojího užití. Diplomacie EU by měla poukazovat na rozpor mezi čínským tvrzením o respektu k suverenitě a její podporou Putinova imperialismu.

Everts také varuje před pokračující informační válkou. Propaganda Kremlu je levná, ale účinná – šíří lži, podněcuje nespokojenost a manipuluje veřejnou debatu. Evropě chybí jednotná a razantní komunikační odpověď. EU by měla posílit projekty jako EUvsDisinfo, podporovat nezávislá média v ohrožených regionech a působit v místních jazycích.

Zpráva dále vyzývá k posílení zapojení EU v regionech, kde má Rusko tradičně vliv. Na západním Balkáně by Unie měla odměňovat reformátory a trestat sabotéry – i kdyby to znamenalo spolupráci jen části členských států. Na jihu Středomoří by měla spolupracovat s Tureckem na řešení konfliktů, které Rusko zneužívá. V Africe se Unie musí transformovat z krizového hasiče na skutečného „partnera první volby“ – investovat do infrastruktury, vzdělávání, surovin a posílit podporu africké autonomie v globálních fórech. V Indopacifiku má EU šanci vystupovat jako důvěryhodný a otevřený partner v oblastech jako kyberbezpečnost, umělá inteligence a čisté technologie.

Podle Evertsa by se Unie neměla soustředit jen na oficiální instituce, ale cílit i na občanskou společnost a budoucí lídry.

Závěr zprávy je jasný: Evropa není bezmocná, jen zatím neumí svou sílu efektivně využít. Disponuje diplomatickým dosahem, ekonomickým vlivem, bezpečnostními nástroji a tradicí partnerství. Musí ale jednat rychle, koordinovaně a s odvahou. K tomu, aby „odmocnila“ Rusko, nepotřebuje svolení nikoho dalšího. Může zabavovat tankery, demaskovat lži a vstoupit do oblastí, kde Rusko dosud dominovalo.