Zvrat v Myanmaru: Armáda získává zpět území díky náletům. A Číně

Kyaukme zažilo tvrdé boje. Velké části města byly srovnány se zemí denními nálety prováděnými armádou, když bylo v rukou TNLA. Letouny shazovaly 500librové bomby, zatímco dělostřelectvo a drony útočily na povstalecké pozice v okolí města. Většina obyvatel z města uprchla, ale nyní se začíná vracet, jelikož armáda znovu převzala kontrolu.

Podle Tara Parna La, mluvčího TNLA, armáda v letošním roce disponuje více vojáky, více těžkými zbraněmi a větší vzdušnou silou. Od chvíle, kdy mluvil pro BBC, dobyla junta i Hsipaw, poslední z měst dobytých TNLA loni. Tím obnovila kontrolu nad silnicí k čínským hranicím. Tato města padla především proto, že se Čína přiklonila na stranu junty a podpořila její plán uspořádat v prosinci volby. Tento plán je široce odsuzován, jelikož vylučuje Národní ligu pro demokracii Aung San Su Ťij, jejíž vláda byla svržena převratem, a protože velká část Myanmaru je ve stavu občanské války.

Armáda se nyní snaží získat zpět co nejvíce ztraceného území, aby zajistila konání voleb v těchto oblastech. Úspěchů dosahuje letos i proto, že se poučila z minulých chyb a získala nové, smrtící technologie. Zejména reagovala na počáteční převahu opozice v používání levných dronů nákupem tisíců vlastních dronů z Číny. Výsledkem bylo, že své předsunuté jednotky vycvičila k jejich smrtícímu použití. Armáda rovněž nasazuje motorizované paraglidy, které jsou pomalé a snadno se pilotují. Ty mohou kroužit nad slabě bráněnými oblastmi a s vysokou přesností shazovat bomby. Armáda neustále bombarduje i pomocí svých čínských a ruských letounů. To způsobilo letos mnohem vyšší počet civilních obětí. Předpokládá se, že v tomto roce bylo zabito nejméně tisíc civilistů, ale celkový počet je pravděpodobně vyšší.

Na druhé straně je roztříštěné opoziční hnutí brzděno svými vnitřními slabinami. Skládá se ze stovek často špatně vyzbrojených „lidových obranných sil“ (PDF). Tyto síly jsou tvořeny místními vesničany nebo mladými aktivisty, kteří uprchli z měst, ale i ostřílenými bojovníky z etnických povstaleckých skupin. Ty vedou válku proti centrální vládě již desítky let. Tyto skupiny mají své vlastní zájmy, chovají hlubokou nedůvěru k etnické barmské většině a neuznávají autoritu Vlády národní jednoty, která vznikla ze správy svržené při převratu v roce 2021. Hnutí tak postrádá centrální vedení.

Od operace 1027, kterou loni v říjnu zahájila aliance tří etnických armád ve státě Šan, se však situace zkomplikovala. Skupiny známé jako Bratrská aliance (TNLA, Myanmarská národní demokratická alianční armáda a Arakan Army) se na útok připravovaly měsíce a nasadily velké množství dronů a těžkého dělostřelectva. Zaskočily vojenské základny a během několika týdnů obsadily asi 180 z nich, čímž převzaly kontrolu nad velkým územím severního státu Šan a donutily tisíce vojáků ke kapitulaci.

Tyto úspěchy uvítalo širší opoziční hnutí jako výzvu ke zbrani. PDF zahájily útoky ve svých oblastech a využily nízkou morálku armády. Jak se Bratrská aliance posouvala po dálnici Asian Highway 14 směrem k Mandalay, druhému největšímu městu Myanmaru, objevily se spekulace o možném kolapsu vojenského režimu. K tomu ovšem nedošlo.

Podle Morgana Michaelase, výzkumného pracovníka z Mezinárodního institutu pro strategická studia, se na začátku konfliktu přecenily dvě věci. První byla údajná jednotnost opozice, ačkoli šlo o synchronizované útoky různých skupin. Druhá se týkala špatné morálky armády. Ta sice byla špatná, ale ne do té míry, aby se zhroutilo velení a řízení.

Junta reagovala na své ztráty na konci roku 2023 zahájením nuceného odvodu. Tisíce mladých Barmánců sice uprchly do exilu či se přidaly k odboji, ale více než 60 000 se jich připojilo k armádě, čímž se vyčerpané řady armády doplnily. Ačkoli jsou nezkušení, jejich přítomnost změnila situaci. Povstalecké zdroje potvrdily BBC, že noví rekruti, spolu s drony a leteckými údery, obrátili situaci na bojišti.

Analytička Su Mon z projektu Acled, který se specializuje na sběr dat o ozbrojených konfliktech, sleduje využívání dronů armádou. Uvádí, že drony poskytly juntě rozhodující výhodu a posílily její vzdušnou nadvládu. Odbojové skupiny hlásí, že téměř neustálé útoky dronů zabily mnoho jejich vojáků a donutily je k ústupu. Data Acled také ukazují, že nálety armády jsou přesnější, pravděpodobně díky navádění drony. Zároveň se zpřísnily hraniční kontroly a Čína zakázala vývoz produktů s dvojím použitím. To ztěžuje odbojovým skupinám přístup k dronům nebo jejich součástkám. Ceny prudce vzrostly.

Čína má významný vliv na etnické armády podél svých hranic. To, že jim nedovolila zahájit operaci 1027 před dvěma lety, souviselo s frustrací z podvodných center, která se šířila v oblastech kontrolovaných klany spojenými s juntou. Bratrská aliance si zrušení podvodných center stanovila jako jeden z hlavních cílů.

Dnes však Čína plně podporuje juntu. Slíbila technickou a finanční pomoc pro volby a poskytla viditelnou diplomatickou podporu. Například letos zorganizovala dvě setkání mezi vůdcem junty Min Aung Hlaingem a Si Ťin-pchingem. To vše navzdory čínským obavám z převratu v roce 2021 a jeho ničivých důsledků.

Ministr zahraničí Wang Yi v srpnu prohlásil: „Čína se staví proti chaosu a válce v Myanmaru,“ což v podstatě shrnuje její obavy. Morgan Michaels říká, že politikou Pekingu je „žádný kolaps státu“. Čína necítí k vojenskému režimu žádnou zvláštní lásku. Když to vypadalo, že by se mohl zhroutit, vnímala to jako kolaps státu a zasáhla. Zájem Číny spočívá ve sdílení dlouhé hranice a vnímání Myanmaru jako brány k Indickému oceánu a zásobám ropy a zemního plynu pro jihozápadní Čínu. Mnoho čínských společností tam má rozsáhlé investice.

I přes nedávné úspěchy armády, jež se soustředí na strategicky důležité oblasti, jako jsou hlavní obchodní trasy a města určená k volbám, je v Myanmaru stále mnoho míst, kde junta není úspěšná. Například ozbrojené skupiny odporu kontrolují většinu států Rakhine a Chin. Válečné škody a lidské utrpení, které armáda způsobila obyvatelům Myanmaru, zanechaly dědictví křivd vůči generálům, které může trvat generace. Michaels odhaduje, že armáda spálila 110 000 až 120 000 domů v suché zóně. Násilí bylo nesmírné, a proto je politické řešení míru stále velmi vzdálené.