ANALÝZA | Některé problémy už takzvaná modernizace nedokáže zakrýt. Ruská ekonomika čelí těžké budoucnosti

Podle ekonoma Žídka z brněnské Masarykovy univerzity dává v současnosti Rusko na zbrojení asi sedm procent hrubého domácího produktu. Tento podíl je výrazně vyšší než ve většině evropských zemí a reflektuje militarizaci ruské ekonomiky, která se od začátku války na Ukrajině přeorientovala na válečné hospodářství. „V tuto chvíli je pochopitelně zcela předčasné uvažovat o poválečné situaci. Ta bude odviset od poválečného uspořádání,“ nastínil pro EuroZprávy.cz.

Důležitý je podle něj postoj Evropy poté, co válka na Ukrajině skončí. „Ale já si neumím představit, že by Evropa udělala stejnou chybu jako před válkou a opět upadla do závislosti na ruských surovinách. A to i v situaci, kdy budou za velmi výhodných cenových podmínek,“ vysvětlil.

Před rokem 2022 totiž byla řada evropských států, včetně Německa, významně závislá na ruském plynu a ropě, což Rusku poskytovalo nejen ekonomickou sílu, ale i geopolitickou páku. Tato závislost se ukázala jako kritická ve chvíli, kdy se Rusko stalo agresorem.

Evropa se podle Žídka tedy potřebuje vyvarovat tomu, aby byla opět závislá na ruských surovinách, ačkoli je pro Rusko velice bohatým a blízkým trhem. „Umím si představit, že po vyřešení konfliktu a nějaké stabilizaci vztahů budeme nějaké suroviny v Rusku nakupovat, ale již nikdy se nebude opakovat předválečná závislost,“ poznamenal.

Tato změna by zřejmě vyžadovala zásadní transformaci evropské energetické politiky, důraz na diverzifikaci dodavatelů a investice do obnovitelných zdrojů, LNG infrastruktury či jaderné energie.

Zdůraznil, že je otázkou, zda Rusko bude pokračovat ve výdajích na zbrojení a připravovat se na další expanzivní válečné konflikty, nebo tyto výdaje sníží. Vývoj bude záležet mimo jiné na tom, zda se Západ po válce postaví k Rusku jako k nutnému partnerovi, nebo jako k trvalé hrozbě. Politická orientace Moskvy, která se v posledních letech výrazně odklonila od Západu směrem k Číně a zemím globálního Jihu, bude hrát klíčovou roli.

Ruská závislost na exportu surovin „je dlouhodobá a Ruská federace evidentně není schopna se z ní vymanit“. „Pravidelně se opakují pokusy o ‚modernizaci‘ ekonomiky, které však k ničemu nevedly a Rusko prakticky není schopno mimo vojenských systémů vyvíjet nové technologie. Dle mého názoru je zatím pokřivená oligarchická struktura ruské ekonomiky,“ popsal Žídek.

Tato oligarchická struktura má své kořeny již v devadesátých letech po rozpadu Sovětského svazu, kdy došlo k masivní privatizaci státního majetku. V prostředí slabých institucí a chybějícího právního rámce se klíčové průmyslové sektory, zejména těžba ropy, zemního plynu, nerostných surovin a bankovnictví, dostaly pod kontrolu úzké skupiny podnikatelů napojených na politickou elitu. Tito tzv. oligarchové získali během krátké doby obrovský ekonomický i politický vliv.

S nástupem Vladimira Putina v roce 2000 došlo k částečné konsolidaci moci. Putin některé oligarchy odstranil (například Michaila Chodorkovského), zatímco jiné posílil výměnou za jejich loajalitu vůči státu.

Vznikl tak systém „vertikální moci“, kde jsou klíčové ekonomické subjekty propojené s režimem a fungují jako nástroje jeho vlivu – doma i v zahraničí. Tento systém brání transparentnosti, potlačuje soutěž, podporuje korupci a zvyšuje ekonomickou závislost na rentiérském modelu, založeném na vývozu surovin.

Ekonomická moc v Rusku je tím pádem často v rukou jedinců, kteří nemají motivaci investovat do inovací, ale spíše maximalizovat krátkodobý zisk a udržet si politickou přízeň. Oligarchové zároveň často využívají zahraniční daňové ráje, západní bankovní systém a realitní trhy pro uložení majetku, což ztěžuje efektivitu mezinárodních sankcí.

Jak Rusko potrestat?

Evropská unie na Rusko uvalila už celou řadu sankcí, totéž učinily Spojené státy. Tyto sankce zatím nijak nepolevují, naopak se v některých oblastech dále zpřísňují, zejména v sektoru energetiky, technologií a finančních služeb. Od začátku invaze na Ukrajinu v únoru 2022 byly uvaleny stovky různých omezení, která mají za cíl omezit schopnost Ruska financovat válku a přístup k citlivým technologiím.

Ačkoli administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa několikrát oznámila možnost prohloubení (nejen) ekonomických vztahů s Ruskem, na tomto poli zatím k žádnému významnému vývoji nedošlo. Za prezidentství Joea Bidena došlo naopak k posílení transatlantické spolupráce v oblasti sankční politiky.

Podle ekonoma se nikdy nedalo čekat, že sankce ruskou ekonomiku zlomí. „Nicméně sankce z mého pohledu ruské ekonomice zásadním způsobem škodí. Nepochybně přispívají k inflačním tendencím, které jsou v tuto chvíli pro ruskou ekonomiku velmi vážné,“ upozornil. Ruská inflace se v roce 2024 opět přiblížila ke dvouciferným hodnotám, a to navzdory snaze centrální banky držet základní úrokovou sazbu na vysoké úrovni.

Důsledky sankcí se projevují zejména v exportním sektoru. Ruský vývoz energetických surovin probíhá v důsledku západních omezení často za nižší než světové ceny, a to především kvůli nutnosti prodávat suroviny přes zprostředkovatele a pomocí tzv. stínové flotily.

Například ropa se prodává s výraznou slevou vůči světovým cenám. „A to v situaci, kdy cena ropy je na světovém trhu již delší dobu poměrně nízká. Navíc Čína velmi zvažuje vyšší závislost na Rusku, a naopak chce svoje zdroje diverzifikovat. Další sankce v podobě zabavování plavidel stínové flotily ruské exportní možnosti dále komplikují,“ poznamenal Žídek.

Další sankce v podobě zabavování plavidel tzv. stínové flotily ruské exportní možnosti dále komplikují. Stínová flotila čítající stovky tankerů pomáhá obcházet cenový strop G7, ale západní pojišťovny, přístavy i finanční instituce stále častěji lodě napojené na Rusko odmítají obsluhovat. Čína a Indie sice nadále ruskou ropu kupují, ale za výrazně nižší ceny a zároveň diverzifikují své energetické portfolio, aby snížily geostrategická rizika. Objem vývozu ruské ropy v roce 2024 stagnuje, přestože produkce zůstává vysoká.

Rusko kvůli válce má problémy

Žídek také upozornil, že se v současnosti ruská ekonomika potýká s nedostatkem pracovní síly, který „je způsoben jednak přehříváním ekonomiky, ale také absencí mužů, kteří jsou ve válce či padli“. Problémem je také emigrace zejména mladých mužů. „Všechny tyto aspekty přispívají k současným inflačním tlakům v Ruské federaci. Mimo to má Rusko dlouhodobý demografický problém – porodnost klesá. Tento problém válečný konflikt jen umocňuje,“ zdůraznil.

Po vypuknutí války na Ukrajině se ruská ekonomika přeorientovala na tzv. „válečné hospodářství“, kde stát masivně investuje do zbrojního průmyslu a logistiky. To vedlo k přetížení výrobních kapacit a k prudkému růstu poptávky po pracovní síle v sektorech napojených na obranu. Přitom však pracovní trh zároveň čelí úbytku pracovně schopného obyvatelstva kvůli mobilizaci, úmrtím a odchodu stovek tisíc mladých mužů do zahraničí.

Také podle údajů ruské centrální banky je ekonomika výrazně přehřátá a trpí strukturálním nedostatkem pracovních sil, zejména ve stavebnictví, průmyslu a dopravě. Mzdy rostou rychleji než produktivita, což přispívá k inflační spirále. Rusko zvažuje otevření pracovního trhu i pro migraci z nových zemí, včetně Myanmaru a Pákistánu, jelikož tradiční tok pracovníků ze zemí SNS (např. Uzbekistán, Tádžikistán) přestává pokrývat potřeby trhu. To podle serveru Moscow Times připustil také Kreml.

Demografická situace je dlouhodobě kritická. Ruská porodnost je dlouhodobě velmi nízká a nedosahuje takzvané míry prosté reprodukce, což je počet dětí potřebný k tomu, aby se populace udržela na stejné úrovni (obvykle kolem 2,1 dítěte na jednu ženu). V Rusku se tato hodnota pohybuje výrazně pod touto hranicí, což znamená, že se počet obyvatel přirozeně snižuje. K tomu se přidává i rychlé stárnutí populace – podíl seniorů roste, zatímco počet mladých lidí klesá.

Probíhající válečný konflikt tento negativní demografický trend ještě zhoršuje. Jednak přináší přímé ztráty na životech, především mladých mužů, kteří tvoří klíčovou část reprodukčně aktivní populace. Navíc vytváří prostředí ekonomické a sociální nejistoty – mladí lidé se kvůli obavám z budoucnosti, inflaci a zhoršené životní situaci častěji rozhodují oddálit založení rodiny, nebo se rozhodnou nemít děti vůbec.