Hrad Hukvaldy pamatuje Přemyslovce, Karla IV. i husity. Nakonec se z něj stalo vězení pro nemravy

Hrad byl založen v dobách Přemysla Otakara II., kdy byla zakládána většina gotických hradů. Původně se historici domnívali, že k jeho založení došlo dříve již v první polovině 13. století. Vycházeli z listin v nichž se člen zakladatelského rodu podepisoval Arnold z Hückeswagenu. Ovšem Arnold se nepsal po dnes známém hradu Hukvaldy, ale podle rodového sídla v německém Porýní. Nicméně již tehdy sídlil na Moravě. Na nedalekém hradě Starý Jičín, jehož  zříceninu je možné navštívit také. Z dochovaných dokumentů víme, že někdy mezi léty 1260-1270 Hückeswagenové opustili hrad Starý Jičín a vystavěli si nový hrad Hukenswald nebo-li dnešní Hukvaldy.

Hrad měl víc vlastníků než kamenů ve zdech

Po ztrátě hradu rodem Hückeswagenů se ve středověku vystřídalo několik vlastníků, až hrad nakonec daroval král a císař Karel IV. olomouckému biskupství. Jednalo se o jeden z mnoha činů tzv. “Papežského císaře” ve prospěch církve, která však na oplátku podporovala Karla IV. Z roku 1355 se dokonce dochovala listina papeže Inocence VI., která zakazuje zastavovat hrad Hukvaldy v majetku olomouckého biskupství. Jak už to v historii bývá, zákaz zůstal jen na papíře. V době markraběcích válek mezi Lucemburky z vedlejší moravské větve královského rodu Joštem a Prokopem byl opakovaně zákaz porušován.

Během bouřlivého období husitských válek, kdy hukvaldské panství a jeho okolí bylo několikrát vypleněno kočujícími polními armádami, se vystřídala celá řada majitelů hradu. Mezi vlastníky hradu najdeme plejádu významných osobností 15. století ať už z kališnického nebo katolického tábora. Hrad měli v držení Jan Ctibor Tovačovský z Cimburka, Mikuláš Sokol z Lamberka, Zikmund Lucemburský (ten dokonce opakovaně hrad získal a ztratil), ale především významný husitský předák Jan Čapek ze Sán. Vojevůdce, který byl dlouho mylně historiky obviňován, že svým ústupem zapříčinil porážku v bitvě u Lipan, výrazně vylepšil fortifikaci hradu, jelikož se jednalo o jeho základnu pro výpady na východ do Uher a Polska. Po konci husitských válek vlastnil hrad krátce i Jiří z Poděbrad, aby ho obratem prodal zpět olomouckému biskupství. Posléze již vlastnické poměry hradu tak turbulentní nebyly.

Pevnost a vězení pro nemravy

V následujících staletích sloužil hrad jako pevnost, což se osvědčilo zejména během třicetileté války. Krajem táhli jak Dánové tak Švédi, ty dodnes připomíná hromadný hrob Švédů tzv. Švédská mohyla v sousedních Kozlovicích, ale vzhledem ke kvalitě hukvaldské pevnosti se o její dobytí nikdy nepokusili. Zajímavější je vězeňská funkce hradu. Krom běžných vězňů zde totiž byli internováni především kněží, kteří měli problémy s dobrými mravy, a tak je měl pobyt v hukvaldských kobkách “schladit”. Nejznámějším vězněm byl biskupský travič Jan Philopon Dambrowský. Na kontě měl hned tři otrávené olomoucké biskupy.

Obora pro mlsné jazyky

Zajímavostí hradu je přilehlá obora. Sloužila olomouckým biskupům již od 16. století, kdy se zde chovala především jelení a dančí zvěř, která měla zásobovat biskupské hostiny. Ulovit dostatek zvěře na hostinu s početným zástupem biskupových vazalů tzv. manů nebyla legrace, a tak si zvěř raději chovali v oboře, aby se na hostině mohli všichni pořádně nadlábnout. Dnes tak při prohlídce Hukvald návštěvník nemusí obhlížet jen mohutné zdi hradu, ale může pozorovat i stáda divoké zvěře.