Hrad Veveří: Tajemství přemyslovského hradu skrytá pod nánosy betonu

Hrad se dodnes schovává v lesích mezi skalnatými kopci nad Brněnskou přehradou. Během času původně malý hrad zaujal téměř celý táhlý ostroh a ozdobil ho hradbami, paláci a věžemi. Když dnes návštěvník přijíždí či přichází k hradu hlubokým údolím a hledí vzhůru k hradu, nebo když přichází od západu po široké pláni a hledí na řadu věží a masivní hradbu, hned pocítí středověkou duši tohoto místa, které je někdy skryté pod nánosy betonu, jako je podklad skrytý pod tunou zeminy.

Bližší pohled na hradní areál může chvílemi návštěvníka vyděsit. U jižní brány ho vítají polorozpadlé skleníky s vytlučeným sklem, jinde opadaná omítka a opuštěné hospodářské budovy. To je dodnes převažující stav tzv. Příhrádku a středního hradu. Stačí však pozvednou hlavu směrem k zadnímu, hlavnímu hradu, který návštěvníky vítá s úsměvem a raduje se z obnovených fasád, oken, střech a částečně vnitřních prostor.

Těžko se chce člověku věřit, že ještě před sto lety to byl výstavný, udržovaný a plně vybavený hrad. Posledním majitelem byl anglický baron Mořic Arnold de Forest-Bischofsheim. Více času trávil spíše na svém anglickém panství, přec se objevoval i na Veveří, kde ho jeho osobní přítel Winston Churchill a jeho manželka Clementine několikrát navštívili.

Moravské sídlo bylo skutečně bohatě a reprezentativně zařízeno, o čemž svědčí nejen dobové fotografie, ale také první průvodcovské texty po hradě, jelikož po zestátnění tu bylo otevřeno ve své době vyhlášené muzeum šlechty.

V souvislosti s první československou pozemkovou reformou roku 1921 měla být většina pozemků zdejšího panství zestátněna, proti čemuž se však baron postavil. Po několikaletém sporu v roce 1925 nakonec souhlasil s prodejem a s nabídnutou kupní cenou, načež hrad i s veškerým mobiliářem přešel do vlastnictví státu. Hrad byl poté zpřístupněn veřejnosti a stal se velice oblíbeným turistickým cílem. V červnu 1928 navštívil hrad Veveří i prezident Tomáš Garrigue Masaryk a objevily se plány na využití hradu jakožto prezidentské rezidence na Moravě, z nichž nakonec sešlo.

Ovšem následně přišla nacistická okupace. V letech 1942 až 1945 byl hrad zabaven pro potřeby wehrmachtu a SS. V okolí hradu vznikl rozsáhlý výcvikový prostor. Koncem druhé světové války zasáhly hrad boje při osvobozování Brna. Hradní budovy i interiéry byly místy značně poškozeny, část vybavení zmizela. Největší pohromou pro hrad byla následná komunistická éra, za níž byly zámecké i hradní prostory zařízeny pro potřeby lesnického učiliště. Namísto salonů zde vznikly koupelny a záchody, namísto ložnic a síní pak učebny a provozní prostory. Byl zaveden nový vodovod a kanalizace. Bylo také neodborně provedeno tzv. statické zajištění pomocí betonových injektáží a nástřiků, které vedly k těžkému poškození hradu.

Až nyní během oprav, kdy hrad opět získává svou podobu z konce 19. století, se opět objevují dávné skvosty, ať už jsou to renesanční či rokokové fresky, nebo dokonce i středověké nástěnné malby s turnajovou tématikou, které odkazují na dávnou slávu a význam tohoto místa.

Díky opravám, ale též nejrůznějším výzkumům, se daří zodpovídat i dlouho nezodpovězené otázky. První zmínka o Veveří pochází již z roku 1213. Tehdy se však mluví o panském dvorci, který ležel u románského kostela Nanebevzetí Panny Marie západně od pozdějšího kamenného hradu, který zaujal skalnatou ostrožnu nad soutokem Svratky a Veverského potoka. Právě zde během 1. poloviny 13. století vzniká v zadní nejchráněnější části hranolová obytná a obranná věž, tzv. donjon a později v čele hradu obranná věž s břitem, která je dodnes hlavní dominantou. Zda-li tento hrad založil již moravský markrabě Vladislav Jindřich, či až kralevic Přemysl Otakar II. zůstává prozatím tajemstvím, které snad odhalí další opravy a průzkumy.