Tam a zase zpátky aneb jak vypadá cesta českého fanouška na MS ve Francii

Je před půlnocí a na benzínce v okrajové části Prahy postávají skupinky lidí. Většina má dresy a každou chvilku se ozývá nějaký hokejový pokřik. Na množství z nich je vidět, že svou cestu na hokej začali již před několika hodinami v okolních hospodách. V autobuse mohou pokračovat – po celou dobu je v ceně výletu k dispozici neomezená zásoba piva. Nebo si to organizátoři alespoň mysleli. Jak brzo zjistí, pro českého fanouška je „neomezená zásoba“ velmi snadným terčem. Autobus je konečně tady a vítá ho nadšený pokřik. Rychle se naskládat dovnitř a jede se. Společně se základními informacemi se rozdávají první plechovky piva. „Detaily vám znova zopakuji ráno, teď by si stejně nikdo nic nepamatoval,“ ukončil svou řeč smějící se delegát. Jeho oznámení bylo přijato další vlnou spokojeného řevu.

Po poledni konečně dojíždíme do francouzského hlavního města za hromadného křiku „Už jsme tady, už jsme tady!“ Všichni už myslí na hotel a sprchu, v noci se moc nenaspalo. Předtím je však čas ještě v průběhu dvou hodin projet centrum Paříže a nejvýznamnější památky. To je hlavně pro ty, kteří se později kvůli dešti rozhodnou přeskočit pěší prohlídku. Konečně se blížíme k hotelu. „Měli jsme rezervováno 60 pokojů, ale oni nám připravili jen 40 tady a dalších 20 na jiném svém hotelu. Typická francouzská organizace,“ rozčiluje se delegát. Většina z nás tak vystupuje a zbytek musí vydržet v autobuse ještě chvilku. Pár hodinek odpočinku a hurá na Kanadu!

Tradiční fanzóny před stadionem jsou zrušené, ale tisíce českých fanoušků kolem něj postávají či posedávají. Všude se ozývají pokřiky. Cesta do hlubin stadionu je poznamenána tvrdými bezpečnostními opatřeními. Fanoušek musí vystát postupně tři fronty na prohledání, než se dostane až do samotné arény. Vevnitř všude postává ostraha. Ještě větší zklamání nastává při pokusu koupit si občerstvení. Vůbec žádný alkohol. Jediné pivo je nealko a půllitr stojí 10 eur (270 Kč). Beru si alespoň Coca-Colu. Obsluha flašku ihned odšroubuje a zahodí víčko. Láhve se nesmí prodávat s víčkem – prý bezpečnostní riziko.

Stadion je naplněný z necelých dvou třetin. Drtivou většinu tvoří čeští fanoušci. Občas se objeví nějaký kanadský dres. Místní nejsou k vidění prakticky vůbec. Hrajeme vyrovnaný zápas a stadion bouří. Skórují však Kanaďané. Francouzští pořadatelé se snaží o velkou show a každou chvilku startují mexické vlny. Na obří kostce se objevují záběry fanoušků. Je však vidět, že místní režie nemá pro hokej absolutně žádný cit. Na ledové ploše se střídají vzrušující akce na obou stranách – střely, šance, samostatné úniky. Na kostce se objeví začátek opakovaného záběru a těsně před střelou… prostřih na fanoušky. Poprvé, podruhé, popáté to snad mohla být chyba. Postupně však všichni pochopili, že to dělají naschvál. Kolem sebe sleduji po každém záběru pobouřené výrazy fanoušků – takhle se to přece nedělá! Zápas nakonec skončil prohrou, ale i přesto se hokejisté dočkali potlesku ve stoje. Všichni věříme, že zítra to bude lepší.

Ráno je na řadě pěší prohlídka centra Paříže. Mnozí jsou ještě unavení ze včerejší prohlídky pařížských hospod, ale to nikoho nezastaví – spát se může doma. Menší skupinka kvůli dešti přeskakuje prohlídku a pokračuje zrovna na časný zápas Švýcarsko - Slovinsko. Zbytek z nás si hromadně ve stánkách nakupuje deštníky a vydává se lijáku. Notre-Dame, Louvre, Invalidovna a samozřejmě Eiffelovka. Na všech těchto místech potkáváme další skupinky v českých dresech. Bez váhání na sebe řveme přes Seinu a sklízíme mnoho pobouřených pohledů od Francouzů. Mnoho z nich se ptá, jestli jdeme na fotbal. Když jim vysvětlujeme, že se u nich koná MS v hokeji, většina se tváří velmi zmateně a ptá se, kde je vlastně stadion. Mnoho z nich také žádá o fotky.

Slavná Eiffelova věž nabídla nepříjemný zážitek – jen aby se člověk dostal do jejího okolí, musí projít bezpečnostní prohlídkou. Jedním ze zakázaných předmětů jsou i vlajky, které mají rozměry větší než 1.5 x 2 metry. Kdoví proč. Nejde je nikam ani uschovat, jen zahodit. Ostraha je neoblomná a odmítá pochopit, že jsme tu kvůli hokeji, a tak logicky máme i vlajky. Velká část naší výpravy tak zůstává stát před branami slavného pařížského „klenotu“.

Druhý zápas se nese v úžasné atmosféře. Sázíme Bělorusům jeden gól za druhým a nadšený křik v podstatě ani na minutu nepřestává. Mnohým pořád chybí zlatavý mok a v jeden moment celá aréna skanduje „MY CHCEME PIVO“, ale jinak to nemá chybu. Po drtivém vítězství je čas odjezdu – tentokrát ne na hotel, ale už domů. Celý autobus skanduje a užívá si zbytky hokejové atmosféry. Atmosféry, na které mají Francouzi minimální podíl, ale kterou si čeští fanoušci vezou všude s sebou. Po chvilce se ozve hlášení: „Rozdáváme poslední rundu piva, všechno jste vypili!“ Tolik k nekonečné zásobě. Opouštíme francouzskou metropoli a s námi také tisíce dalších Čechů. Další dávka už však cestuje na další zápasy. Dresy z centra příští dva týdny rozhodně nezmizí. Na jejich konci už si snad většina Francouzů všimne, že pořádají nějaký hokej, a dokonce tam hraje i jejich tým. A vůbec ne zle – vždyť hned v druhém zápase deklasovali úřadující vicemistry světa z Finska.