Košťata, lebky, mučící nástroje. Muzeum v Dánsku připomíná hony na čarodějnice

Muzeum je umístěno v domě někdejšího inkvizitora, v malé uličce středověkého městečka, které bylo dlouho považováno za metropoli čarodějnictví. Vypráví o pronásledování, na něž historické práce většinou zapomínají, ale které je součástí kolektivní představivosti.

Je zde zachycena hluboce věřící luteránská společnost, která byla silně pověrčivá a v níž se mísily magie, nedůvěra a strach z toho, aby na sebe nepřivolala boží hněv.

V desítce výstavních sálů jsou košťata, amulety, panenky i lebky zemřelých, ale také mučící nástroje a animované rekonstrukce procesů s čarodějnicemi, atmosféru dokresluje pochmurná hudba. Hony na čarodějnice a procesy s nimi se v Evropě odehrávaly především v 17. století.

V této době bylo v Evropě z čarodějnictví nařčeno 100.000 osob a 50.000 lidí bylo upáleno. V Dánsku skončilo v ohni 1000 lidí, převážně žen. To je poměrně hodně, uvážíme-li, že v té době mělo Dánsko asi jeden milion obyvatel, uvádí Louise Haubergová-Lindgaardová, která se specializuje na dějiny čarodějnictví.

Podle této historičky byla přísnost skandinávského království v tomto směru spojena s horlivostí krále Kristiána IV. (1577-1648).

Právě on nechal vydat první zákon proti čarodějnictví z roku 1617, podle něhož byli posíláni na hranici ti, kdo údajně praktikovali černou magii. V osmi letech následujících po přijetí zákona trvaly perzekuce a každý pátý den byl někdo upálen.

Monarchovi stejně jako mnoha jeho současníkům, zejména jeho bratranci Jakubu Stuartovi, dalšímu mistru v pronásledování čarodějnic, šlo o to zajistit si moc, ale také prokázat, že jsou dobrými křesťany a pečují o své poddané.

V 16. století francouzský filozof Jean Bodin řekl, že kdyby některý král nepronásledoval čarodějnice, byl by zodpovědný za všechny hrůzy, které by postihly jeho lid. Panovníci považovali za svou povinnost zbavit království čarodějů a čarodějnic, připomíná Haubergová-Lindgaardová.

Pro udání mohla sloužit jakákoli záminka, třeba nějaká hrozba nebo podezřelé chování, a obvinění se ocitli před civilním soudem.

Muzeum se otevřelo koncem června a už přilákalo téměř 10.000 návštěvníků. Přispělo k tomu špatné letní počasí, ale také popularita všeho, co se čarodějnictví týká.

"Lidé se rádi dívají na všechno, co má souvislost s čarodějnictví, ať už jde o romány, filmy a televizní seriály. Chceme našim návštěvníkům ukázat, co se tehdy skutečně dělo," uvádí historička.

Návštěvníci tak například zjistí, že v Dánsku a ve zbytku Evropy šlo většinou o ženy, ale na rozdíl od toho, co si mnozí myslí, připadal v průměru na čtyři čarodějnice také jeden čaroděj. "Odsouzencem byla nejčastěji stará svobodná žena, která žila na okraji společnosti a byla velmi chudá," vysvětluje Haubergová-Lindgaardová.

Podle mladé Dánky Mathildy je to příležitost, jak objevit opomíjenou historii a její evropské větve. "Je velmi vzrušující slyšet o tom všem a zjistit, že to, co se dělo v Dánsku, se stávalo i v mnoha jiných zemích," říká návštěvnice muzea.

Budova, kde je muzeum, byla postavena koncem 16. století úředníkem, který měl rozhodující roli v sedmi procesech s čarodějnicemi, z nichž tři skončily na hranici.

Městečko Ribe založené v době Vikingů je opředeno mnoha pověstmi. "V minulosti se soudilo, že právě zde se učilo čarodějnictví. Je to dánské město s největším počtem čarodějnických procesů," dodává Haubergová-Lindgaardová.

V roce 1652 tu byla upálena poslední dánská čarodějnice Anna Brudsová.