Zajímavá místa Česka: Bájná hora Blaník a nejmenší CHKO v České republice

CHKO Blaník se nachází ve Středočeském kraji, asi 45 minut jízdy od hlavního města Prahy v bývalém okrese Benešov, asi 10 km jižně od města Vlašim. Největší obcí v CHKO jsou Louňovice pod Blaníkem, kde také sídlí správa CHKO. Vedou sem dobře sjízdné silnice, které lemují či přejíždějí kopcovitou krajinu, která lemuje okolí bájné hory Blaník. Právě zde v údolí řeky Blanice a jejích větších a menších přítoků se u úpatí Velkého a Malého Blaníku rozkládá nejmenší chráněná krajinná oblast v České republice.

Jedná se též o jedno z nejmladších chráněných území, a to ze dne 29. prosince roku 1981. Jeho rozloha je 40,31 km2 (jen pro srovnání, například nedaleké CHKO Křivoklátsko má rozlohu 628 km²). Nejvyšším bodem CHKO Blaník je vrchol Velkého Blaníku, který se vypíná do výšky 638 m n. m., naopak nejnižším bodem je tok řeky Blanice v obci Ostrov, který leží 366 m n. m.

Největším lákadlem je jistě již zmiňovaný vrchol Velkého Blaníku, který je též opředen známými pověstmi. Asi tou nejslavnější je legenda o svatováclavském vojsku, které zde v hoře přespává a čeká, až bude českým zemím nejhůř, aby pod praporem českého patrona sv. Václava vyjelo své vlastní na pomoc. Vstup do jejich síní by měl být u známé Veřejové skály. Jedná se o výrazný skalní útvar na severozápadním úpatí hory, kterou mohou turisté navštívit během výšlapu na vrchol. Cestou je čeká ještě kamenný stůl či hlava rytíře. Zcela nahoře je již rozhledna s krásným výhledem na celé Podblanicko. Dohlédnou lze na sever až ke kopcům nad řekou Sázavou, naopak na jih se otvírá výhled na méně kopcovité jižní Čechy. Stará rozhledna, kterou bylo možné zdolat pouze po žebříkách, tu stála již v roce 1895. Dnešní podobu získala rozhledna v roce 1941. Klub českých turistů postavil místo nekryté rozhledny na Velkém Blaníku dřevěnou věž tvaru husitské hlásky vysokou 30 metrů a krytou šindelem. Součástí je výklenek, který se nazývá oltářní mensa, kde stojí svatováclavský oltář. Po zdolání vrcholu posvátné hory se zde návštěvníci mohou též občerstvit.

Ze stránek historie zdejšího místa je důležité zmínit pozůstatky halštatsko-laténského hradiště, které zaujímalo vrchol Velkého Blaníku. Dodnes tu po něm zbyly výrazné valy z kamení, které kdysi tvořily pevnou hradbu. Nejen k tomu si zde lidé mohou přečíst poutavé informace na tabulích. Z mladší historie je to například otázka hradu, který stával buďto na Velkém nebo na Malém Blaníku. I přes různé snahy historiků a archeologů nebyla tato otázka dodnes zodpovězena.

Druhým nejvyšším vrcholem je Malý Blaník, který se tyčí do výšky 580 m n. m. Zůstává tak lehce ve stínu svého většího bratra, přitom i on nabízí zajímavé cíle. Návštěvníci zde mohou prozkoumat zříceninu barokní kaple z 18. století, která byla založena na dávné posvátné jeskyni, popřípadě zdolat ladně tvarované skalné výběžky.

Navštívit je možné i další místa, například Slepičí skálu, odkud byl odlomen kámen pro základy Národního divadla, či některou z mnoha studánek po úbočí hory. Cestu je možné zakončit v Domě přírody. Zdejší expozice poví více ke zdejší chráněné krajině.

Oba vrcholy, stejně jako celé nejbližší okolí, nabízí dlouhé a klidné procházky na čerstvém vzduchu v bukovém či smíšeném lese. Právě lesy pokrývají přes 30 % území CHKO Blaník. Nejvýznamnější dřevinou je smrk a borovice. Vrcholky kopců však tvoří především buky, duby a habry. Mezi nejzajímavější přírodní rezervace v rámci CHKO Blaník jistě patří Podlesí nedaleko obce Býkovice či Částrovické rybníky. Návštěvníky především upoutá potok Brodec, který šumí v hlubokém lese u severního úpatí hory Blaník. I kolem něho je možné najít několik studánek, ale též zajímavých živočichů a rostlin. Jmenovat můžeme například křepelku polní či ledňáčka říčního, dále například čolek obecný, rosnička zelená a blatnice skvrnitá. Návštěvníci též ocení celou řadu motýlů či vážek. Mezi zdejší obyvatele patří i vodní plži, někteří jsou též v červené knize ohrožených druhů. Stejně pestrá je i paleta rostlin, které lidé mohou shlédnout v mokřadech kolem potoků a na lukách při své cestě k hoře.