Fake news, o kterých se tolik nemluví. Dezinformace mohou škodit i v ekonomice

Možná se problematika získávání informací a poté ovlivňování nejrůznějšími zprávami o někom u konkurentů za účelem vlastního prospěchu jmenovala už i v novodobé historii různě, ale podstatou této aktivity byly zřejmě vždy dnes známé fake news. Ať už v dobrém nebo ve zlém. Nejen manažeři firem, ale také investoři moc dobře vědí, že jakákoliv špatná zpráva může způsobit propad cen akcií na burze, zničit pověst podniku nebo způsobit nepřiměřená očekávání zákazníků nebo potenciálních kupců. Faktem také je, že už před érou vypouštění fake news hlavně o anticovidových přípravcích či postupech už existovaly neetické praktiky řady organizací, které mohly za úplatu vypouštět falešné zprávy nebo recenze, aby zvýšily buď svou vlastní pozici nebo zisky, nebo - když pracovaly na zakázku - prospěch onoho zadavatele. Horší to je ale na úrovni celé ekonomiky.

Ekonomické dopady lží není lehké změřit

Určitě si řeknete, že v kancelářích trollích firem nebo ústředních výborů tamní pracovníci moc dobře vědí, že dnes je pro každou zemi jedním z nejdůležitějších ukazatelů tzv. hrubý domácí produkt (HDP). Proto vás jistě v této souvislosti napadne, zda mohou nějaké fake news aktivity vést k ovlivnění či přímo k cílenému snížení či zkreslení HDP. A proč útoky na HDP? Jde totiž o největší ekonomické číslo ze všech, i když bylo navrženo teprve ve 30. letech 20. století a začalo se brát opravdu vážně až po druhé světové válce. Faktem ale je, že od té doby se jeho síla stala obrovskou. Své o tom ví snad každý, když si třeba uvědomí, že nejrůznější diktátoři světa tu a tam vypustí nějakou zprávu o tom, že třeba bývalý americký prezident Trump ve své době „může poslat svět do recese“. Otázka proto dneska stojí tak, zda cílené dezinformace, které do západního světa vypouštějí právě nyní, v dobách konfliktu na Ukrajině, hlavně ruské identity nejrůznějšího charakteru, mohou poškodit celkový výkon té či oné ekonomiky, či dokonce zničit nebo výrazně srazit její výsledky.

A sami tušíte, nejen při složitosti dnešního světa, že jednoznačná odpověď bohužel není. „Ekonomické dopady dezinformací je těžké posoudit. Firmy mnohem více vnímají informace, které přicházejí z trhů, tedy reagují podle toho, jak se vyvíjí ceny vstupů, ale i ceny zboží či služeb, které nabízejí a prodávají. Trh se dá obelhat jen těžko,“ řekl redakci serveru EuroZprávy.cz Petr Musil, ekonom a novinář televize CNN Pima News. Podle něj dezinformace mohou uškodit firmám samotným v tom smyslu, že mohou poškodit jejich renomé. „Vzpomeňme například na ‚zaručenou‘ informaci, která nedávno kolovala o rakouské Raiffeisenbank. Když se západní firmy včetně bank začaly stahovat z Ruska, vědělo se, že Raiffeisenbank je v Rusku poměrně hodně angažovaná. Najednou mi přistálo do zpráv několik dotazů od známých, které rozhodně nepovažuji za hloupé či nevzdělané lidi, co prý vím o tom, že ‚zítra zkrachuje Raiffeisenbank‘. Pochopitelně jsem jim odpověděl, že nemají věřit všemu a že pokud u ní mají peníze, ze zákona jsou pojištěné do korunového ekvivalentu 100 tisíc eur. A světe, div se, Raiffeisenbank nezkrachovala a odepsání ruských aktivit ji sotva položí. Stejně jako jiné západní banky,“ popisuje fungování světa fake news v byznysu pro EuroZprávy.cz Petr Musil.

Běžná praxe? Útoky na data a akcie

A takových případů, dokonce i z nedávné historie, jako třeba pokles akcií té doby největší sociální sítě světa Facebooku na desetileté minimum v roce 2017, by se našlo rozhodně víc. Je totiž fakt, což potvrzují i zkušenosti Petra Musila, že síla dezinformací je hlavně v tom, že mohou vyvolat paniku, která pak může vést k iracionálnímu chování lidí. „Pak záleží, jak věrohodně taková lež vypadá a jak velká část populace na ni skočí. Pokud by kritické množství lidí uvěřilo, že se například nějaká banka ocitá kvůli svým aktivitám v Rusku v problémech, mohli by začít hromadně vybírat své vklady, což by ve finále takovou banku skutečně mohlo položit. A to by mohlo vyvolat dominový efekt. Pak by záleželo na centrální bance, jak rychle by dokázala poskytnout chybějící likviditu a jak by dokázala přesvědčit střadatele, že konkrétní banka a celý bankovní sektor je stabilní,“ vysvětluje ekonom Petr Musil.

Málokdo také možná ví, že ony popisované, ať záměrné nebo opravdu smyšlené fake news, mohou mít obrovské škody. Nedávno vydaná studie americké společností CHEQ, zabývající se kybernetickou bezpečností, ve spolupráci s University of Baltimore zjistila, že epidemie online falešných zpráv stojí globální ekonomiku až 78 miliard dolarů ročně. Pro ty, co mají rádi čísla v českých korunách je to téměř dva biliony korun. Zpráva také analyzuje přímé ekonomické náklady z falešných zpráv a také odhaduje, že falešné zprávy přispěly ke ztrátě hodnoty akciového trhu ve výši asi 39 miliard dolarů ročně. A to mluvíme o časech panování celosvětové pandemie covidu. Je proto otázka, jak to bude s dopadem fake news kvůli válce na Ukrajině.

Problémem jsou i nahodilé zprávy

Dopad dezinformačních zpráv na ekonomiku či přímo jednotlivé byznysy nemusí být ale jen přímý. Celá škála aktivit a útoků na nejrůznější systémy, které v „normálních“ časech fungují opravdu „normálně“, popisuje základní sociologický termín, který lze aplikovat na celou řadu sociálních procesů ‒ Thomasův teorém. „V ekonomických souvislostech to můžeme ilustrovat na jednoduchém příkladu,“ řekl komentátor serveru EuroZprávy.cz Petr Nutil. „Představme si, že někde na východě, třeba mezi Ruskem a Ukrajinou právě zuří válka. A protože jsou Rusové hlavním dodavatelem ropy, lidé si tak trochu začnou myslet, že ceny benzínu poletí nahoru. Ale nezačnou si to jen myslet, ale začnou ho i víc kupovat, aby ho koupili ještě, než zdraží, takže ženou poptávku nahoru... no a ten benzín v důsledku toho nevyhnutelně zdraží,“ popisuje Petr Nutil. Tím je řečeno jen to, co sociolog Robert K. Merton konstatuje ve své teorii sebenaplňující předpovědi, totiž že „lidé reagují nejen na objektivní charakteristiky situace, ale také — a někdy především, na význam, který pro ně tato situace má“. „Říká taky, že veřejné definice situace (proroctví či předpovědi) se stávají integrální součástí situace, čímž ovlivňují následný vývoj,“ dodává Petr Nutil.

Na závěr jedno velmi vážné nebezpečí. Reakce na tzv. „nahodilé zprávy“, o to horší, pokud jsou z dílen trollích farem či výroben fake news. Jde totiž o to, což potvrzuje řada odborníků, včetně v tomto textu citovaného Petra Musila, že na ekonomiku mohou působit, v řadě případů dost nepříznivě, geopolitická rozhodnutí tvořená lidmi, kteří prakticky ani o politice, ani o ekonomii nic nevědí. „Nahodilými rozhodnutími lze tak třeba (teoreticky) vystoupit z EU, nebo NATO, což může přinést důsledky, o kterých se lidem, kteří je (ony zmiňované mluvčí, pozn. red.) v bláhové víře u voleb dopustili, ani nezdálo,“ varuje Petr Nutil.

Je jasné, že falešné zprávy hned tak neodezní. A to z nejrůznějších důvodů. Nemusí se dlouho spekulovat nad tím, že mají ať už příznivé nebo ryze nepříznivé dalekosáhlé dopady, které řada nejen tuzemských, ale především zahraničních médií označuje jako za „ochromující obchody“ či „značně ohrožující lidské životy“. Stojí proto za připomenutí, a to nejen všem křiklounům a „hnědokošilovým“ zastáncům svobody slova a demokracie v případech, kdy jim úřady vypnou jejich nástroje pro šíření lží, že mezi prvními doporučeními, a to nejen odborníků na kyberbezpečnost, ale i ochranu pravdivého obsahu je to, že každá vláda musí schválit a naplňovat takovou legislativu, která může právě v extrémních situacích, jako je válečný konflikt, či pandemická krize, řešit přísné zákony týkající se falešných zpráv. Dá se jistě namítnout, že nástrojů k potírání nepravdy je určitě víc, ale někdy prostě nezbývá, než exemplárně ukázat všem lhářům a „fejkařům“ zač je toho loket.