Jak policisté zavírají bránu... musíte to hlásit jinde, jindy...

To nemá cenu hlásit, vždyť jde jen o přestupek. Musíte jít na jinou služebnu v místě svého bydliště. Dnes tady už nikdo není, přijďte jindy. Budete tady akorát čekat tři hodiny a stejně se to pak odloží. Pokud neznáte pachatele, nemůžu to začít vyšetřovat. Tak znějí výmluvy, kterými se policisté snažili odradit oběti trestných činů od toho, aby podaly oznámení. Zazněly ve skutečných příbězích, které shromažďuje sdružení Společně k bezpečí. To pomáhá lidem, kterým policie odmítla pomoci. Jeho zástupci tvrdí, že pro mnoho policistů se takový postup stal normou.

"Naše sdružení už eviduje několik desítek takových případů," říká Kateřina Pospíšilová, která dříve pracovala na odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra. Ležérní práce policistů přitom může mít i tragické následky. Ukázala to i nedávná vražda manželů Malhockých v Českých Budějovicích. Policie podcenila jejich prosbu o ochranu a poté je zavraždil jejich nevlastní syn. Případy, které eviduje sdružení Společně k bezpečí, sice nekončí smrtí, ale dokazují, že dovolat se pomoci policie může být někdy obtížné. Zvláště pro lidi stojící na kraji společnosti.

Například jedna pražská bezdomovkyně popsala, že ji vyhodili ze služebny, kam šla nahlásit, že byla znásilněna. Policista se jí prý vysmál, že "prostitutku nelze znásilnit". Problémem neochoty policistů zabývat se stížnostmi bezdomovců, Romů či seniorů se odborně zabývala i antropoložka Markéta Vaňková. V jedné ze svých studií podrobně popsala praxi na jednom obvodním oddělení policie, které vyvinulo důmyslný systém, jak odrazovat oznamovatele trestných činů. Tento systém nazvala "brána".

"Když jdou tihle lidé něco hlásit, tak první, na koho narazí, je vrátný. Ten je také první, který se je snaží od oznámení odradit. Proto název "brána"," říká Pospíšilová. Vedení policie sice připouští, že se tento problém vyskytuje, ale nevidí ho jako zásadní. "nemůžeme vyloučit, že k jednotlivým pochybením policistů přijímajících oznámení může dojít. Povinnost přijmout oznámení je jim však vštěpována neustále," říká Jan Melša z tiskového oddělení policejního prezidia.ˇ

"Čas od času se to stává, ale není to oblast, kde by policii nejvíce tlačila bota. Stížností, kdy si někdo stěžoval, že s ním policista nechtěl projednat trestní oznámení, řešíme minimum," dodává Jiří Poláček, vedoucí odboru vnitřní kontroly pražské policie, který se zabývá pochybeními svých kolegů.

Není divu, že se o odmítnutých nedozví. "Ti lidé už pak většinou nemají chuť si stěžovat. Navíc je známo, že většina stížností obvykle bývá vyřízena jako neoprávněná," oponuje Pospíšilová.