Zemřel jeden z posledních nebeských jezdců RAF a obránce Tobruku Milan Malý

"Těchto lidí si musíme vážit a stále si připomínat, co pro nás a pro svobodu vlasti udělali," řekl primátor Juraj Thoma (OPB), který v roce 2008 ocenil Milana Malého vyznamenáním Za statečnost. Dodal, že podpoří iniciativu sedmi senátorů, kteří chtějí Milana Malého navrhnout na Řád Bílého lva, in memoriam.Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava byl pan Milan Malý nasazen do válečné výroby. Spolu se dvěma kamarády uprchnul, aby se mohl přidat k československým jednotkám ve Francii. Přes Jugoslávii se dostali do sběrného tábora v Bejrútu, přičemž se vydával za staršího, aby ho do armády vůbec přijali. Přesun do Francie však neuskutečnil, neboť ta mezitím padla (1940). Československé útvary byly přesunuty do Haify pod velení plk. Klapálka a po výcviku přišlo bojové nasazení u Tobruku (1941), kde Milan Malý setrval půl roku.V roce 1942 se přihlásil do RAF a úspěšně absolvoval výcvik ve Velké Británii a v Kanadě a nakonec se stal nejmladším příslušníkem 312. československé stíhací perutě. V osmnácti bojoval u Tobruku

V pouhých 18 letech se pak dostal do Afriky, kde bojoval v legendární bitvě u Tobruku. Poté již nastoupil do britského královského letectva RAF. Stal se vůbec nejmladším příslušníkem 312. československé stíhací perutě."Můj tatínek byl italský legionář, který bojoval za svobodu a samostatnost Československa již za první světové války. Jeho vlastenecká výchova a příklad, jak bojoval za Československo v zahraničí, ve mně zanechal pocit lásky k rodné vlasti a národu," prozradil před časem Malý Českobudějovickému Deníku. "Po okupaci jsem proto věděl, stejně jako mnozí další, že to, co naši otcové tehdy v legiích vybojovali, musíme umět obhájit. Svobodu Československa jsme museli zase vybojovat zpátky," dodal Malý.Po válce působil u letectva do roku 1948, mj. pomáhal s výcvikem izraelských pilotů na českobudějovickém letišti, ale potom byl při komunistické persekuci pilotů RAF z armády propuštěn. Pracoval jako dělník v budějovické Igle a posléze jako technolog. Po srpnu 1968 byl za distribuci novin Pražského jara převeden na dělnickou profesi v kalírně.

Po roce 1989 se dočkal rehabilitace. Je nositelem tří československých a tří britských válečných vyznamenání.