Česká vláda se hlasitě vymezuje vůči Tchaj-wanu, na pozadí ale obchod čile pokračuje, píše prestižní asijský server

Tento přístup se jasně projevil při plánované cestě předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) na Tchaj-wan. Premiér Babiš odmítl pro tuto parlamentní delegaci poskytnout vládní speciál s odůvodněním, že jde o zbytečné výdaje a že nechce, aby byla cesta vnímána jako oficiální vládní podpora, která by mohla poškodit vztahy s Pekingem. Tento krok byl veřejností i analytiky vnímán jako jasné stanovení nových limitů české tchajwanské politiky.

Vystrčil však s tímto postupem dopředu počítal a delegaci složenou ze čtyřiceti zástupců byznysu a akademické sféry nakonec na ostrov dovedl běžnou komerční linkou. I přes menší rozsah výpravy způsobený chybějícím státním servisem se setkání s tchajwanskými představiteli uskutečnila a vyústila v příslib vytvoření nového fondu v hodnotě padesáti milionů eur na podporu oboustranných investic.

Ekonomické jádro vzájemných vztahů tak změnu vlády nejen přečkalo, ale podle oficiálních statistik dokonce zažívá expanzi. Data tchajwanského ministerstva hospodářství ukazují, že export tchajwanských dronů do České republiky přesáhl v prvním čtvrtletí roku 2026 hodnotu sta milionů amerických dolarů, což z Česka učinilo vůbec největší odběratelský trh pro tyto tchajwanské technologie.

Samotný český import v tomto období překonal celkový globální vývoz dronů z Tchaj-wanu za celý rok 2025. Podle mezinárodních agentur vyvezl Tchaj-wan za první čtyři měsíce roku 2026 více než 181 tisíc kusů malých dronů, což je téměř dvacetinásobek oproti stejnému období předchozího roku, přičemž hlavními cílovými destinacemi byly právě Česká republika a Polsko.

Tchajwanští analytici naznačují, že podstatná část těchto bezpilotních systémů směřuje prostřednictvím charitativních nebo vládních programů dále na Ukrajinu. Pokud se tento předpoklad zakládá na pravdě, neznamená česko-tchajwanský obchod s drony pouze abstraktní politické gesto, ale je přímo provázán s klíčovým tématem současné české zahraniční politiky, kterým je podpora bránící se Ukrajiny. Tento obchodní segment navíc dokázal růst i pod vedením nové české vlády, u níž se přitom očekával silný skepticismus vůči podobnému typu angažovanosti.

Změna vládního kabinetu v Praze přesto nezůstala zcela bez následků. Výkonný ředitel Centra Evropské unie na Tchaj-wanu Marc Cheng upozornil, že nová česká administrativa se již bilaterálním vztahům nevěnuje s takovým nasazením jako ta předchozí, byť vazby mezi lidmi a institucemi si udržují vlastní setrvačnost. Otázkou zůstává, proč se vládní posun projevuje mnohem hlasitěji v politických proklamacích než v samotné praxi.

Pro kabinet, který se chce viditelně vymezit vůči svým předchůdcům, představuje tchajwanská agenda ideální prostor pro symbolická gesta, jako je právě neposkytnutí státního letadla, což je krok mediálně vděčný, finančně nenáročný a uspokojující ty koaliční partnery, kteří volají po lepších vztazích s Pekingem. Úplné zastavení obchodu či investic by však pro stát znamenalo reálné ekonomické ztráty, a proto v nich vláda pokračuje.

Podobnou snahu o symbolické vymezení a boj o politické body lze podle webu vysledovat i ve sporu o to, kdo bude reprezentovat Českou republiku na červencovém summitu NATO v Ankaře. Babišova vláda se pokusila zamezit tomu, aby delegaci vedl prezident Petr Pavel, což byl překvapivý krok vzhledem k Pavlově profesní minulosti bývalého generála a předsedy vojenského výboru NATO v letech 2015 až 2018.

Ačkoliv předběžné opatření Ústavního soudu nakonec vládu přimělo prezidenta do delegace zařadit, kabinet i tak určil jako oficiálního vedoucího výpravy premiéra. I v tomto případě se tak spor vedl spíše o vnější reprezentaci a politický obraz než o samotnou podstatu českého členství v Severoatlantické alianci.

Tento příklad však zároveň ukazuje limity popsaného politického vzorce. Babišova vláda se totiž v případě Ukrajiny neomezuje pouze na symbolické změny, ale podle informací agentury Reuters reálně přistoupila k revizi některých zahraničněpolitických závazků, včetně finanční podpory ukrajinského válečného úsilí.

To už představuje věcnou změnu politiky, nikoliv pouhou úpravu rétoriky. Současný kabinet tedy mění kurz selektivně. Tam, kde jsou závazky finančně nákladné nebo politicky citlivé, vykazuje Babišova vláda ochotu změnit samotnou podstatu dosavadní politiky. Naopak v oblastech, které jsou komerčně přínosné a fungují samospádem, jako je tomu u vztahů s Tchaj-wanem, se zatím spokojila s úpravou vnější prezentace.

Pro Tchaj-wan a jeho partnery v indo-pacifickém regionu představuje aktuální český vývoj modelový příklad toho, jak stabilní mohou být evropské vazby po nástupu vlád nakloněných Pekingu. Dosavadní praxe ukazuje, že pokud jsou vztahy pevně ukotveny v obchodních zájmech a institucionální spolupráci, dokážou bez vážnějších škod absorbovat i značné politické ochlazení.

Bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský, který stál za rozvojem tchajwanské agendy v předchozí vládě, během březnové návštěvy Tchaj-peje předpověděl, že pod Babišovým vedením nedojde k zásadnímu zvratu. Očekává však, že se nová vláda zaměří čistě na byznysovou a praktickou rovinu vztahů namísto prosazování demokratických hodnot.

Poukázal přitom na zavedenou přítomnost společnosti Foxconn, tchajwanské investice vytvářející v Česku pracovní místa či plánované přímé letecké spojení mezi Prahou a Tchaj-pejí v režii aerolinek Starlux. Jeho tehdejší doporučení pro ostatní menší evropské státy tak zároveň vysvětluje současnou odolnost česko-tchajwanských vazeb: symbolika by nikdy neměla předbíhat praktickou spolupráci.