ANALÝZA: Covid strčí chřipku do kapsy. Při stejném počtu nakažených bychom mrtvé počítali po tisících

Není překvapením, že nový typ koronaviru tříští společnost. Jsou lidé, kteří jej až přehnaně démonizují, na druhé straně barikády ale stojí ti, kdo jeho působení zlehčují. Na závažnosti nemoci se ostatně dodnes neshodnou ani lékaři, včetně těch z oboru k tomu nejpovolanějšímu - virologové a epidemiologové. 

Díky dostupnosti internetu a sociálních sítí se ale dnes může takřka každý stát amatérským "lékařem" a své myšlenky a domněnky směle šířit do světa s vědomím, že jsou založené na faktech. Často je tomu ale jinak, a zejména v případě lékařských záležitostí.

Ty si totiž běžný občan na internetu nenastuduje. O tom ostatně svědčí již zmíněné rozepře vystudovaných lékařů mnohdy s letitou praxí, neboť právě oni by měli být v této otázce nejpovolanější. Ani ti se ale v některých věcech neshodnou.

Navzdory tomu je jistá část veřejnosti po celém světě přesvědčena, že covid-19 si nic nezadá s chřipkou. Nepřekvapivě tento názor výrazně bují i v Česku, které první vlnu nemoci zvládlo poměrně dobře a zemřelo při ní "jen" zhruba 400 lidí.

Právě na toto číslo se pak odkazují jedinci, kteří tvrdí, že chřipka ročně v Česku připraví o život řádově tisíce lidí, a onemocní jí mnohem víc Čechů, než covidem. Navíc nakažení lidé údajně umírají "s covidem", ne "na covid". Je to ale skutečně pravda, nebo jde o tvrzení obsahující řadu mýtů a dezinformací?

Chřipka vs covid: Jedna dezinformace za druhou

Ve skutečnosti je celá věc podstatně složitější. Pokud bychom ji měli shrnout jednou větou, můžeme prohlásit, že covid prokazatelně připraví o život více lidí, než chřipka. Lékaři přitom vědí, že chřipka není banální nemoc, ale vážné onemocnění, které dokáže člověka doživotně poznamenat či dokonce zabít. 

Ostatně ročně dle statistik zemře v Česku v souvislosti s chřipkou zhruba 1500 lidí. Oproti počtu úmrtí na covid se tak zdánlivě jedná o několikanásobně vyšší číslo, jako vždy ale i zde platí jedno velké "ale". Podle odborníků onemocní chřipkou každoročně na 10 až 15 procent světové populace, 5 až 10 procent dospělých a 20 až 30 procent dětí.

Počítáme-li takto nemocné v Česku, tak jen za poslední epidemiologické období se bavíme až statisících až o jednom milionu lidí, který respirační onemocnění typu chřipka ročně prodělá. Číslo 1500 zemřelých je tak nutno odvíjet od až milionu nemocných.

V případě covidu ukazují oficiální statistiky ministerstva vnitra k dnešnímu dni 476 úmrtí, ale na pouhých 38 187 nakažených. Pokud by při tomto poměru onemocněl covidem v Česku až milion lidí, hovoříme až o téměř 12 000 mrtvých. Tedy zhruba 8x více než v případě chřipky. Ve skutečnosti tak stačí, aby covidem onemocnělo zhruba 120 000 Čechů, a počet mrtvých by mohl být podobný jako u chřipky, která ročně zasáhne podstatně více lidí.

Poměrně silným argumentačním faulem je také tvrzení, které říká, že zatímco lidé umírají na chřipku, s případě covidu je to "s" touto nemocí. To v praxi má znamenat, že chřipka je přímou příčinou úmrtí nemocných, kdežto covid pouze doprovodným jevem.

Ve skutečnosti ani toto tvrzení není vůbec pravdivé. Podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) je totiž chřipka jako primární příčina smrti každoročně udávána jen u několika desítek osob. Ve většině případů totiž dochází k úmrtí obvykle z jiných příčin a chřipka je druhotná příčina. Lidé tak nejčastěji umírají "s chřipkou", ne "na chřipku".

U covidu jde naopak o trend zcela opačný. Němečtí patologové nedávno upozornili na zjištění, podle nějž není příčinou úmrtí u nakažených lidí předchozí onemocnění či vysoký věk. Pitva u 154 zemřelých nakažených  uskutečněná v 68 ústavech po celém Německu ukázala, že u 86 procent případů byl covid-19 příčinou smrti.

Jde samozřejmě o vzorek případů, navíc pocházející z jedné země, a jak známo, viry včetně nového typu koronaviru velmi rychle mutují, i přesto jde o jasnou indicii, která nám v souvislosti s faktem, že lidé umírají "s chřipkou", naznačuje, že chřipka nebude horší, než covid. To dokládají i další statistiky.

Statistika nuda je, třeba však porovnávat údaje

Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) každoročně onemocní chřipkou až 55 milionů Američanů a až 63 000 nemocných zemře. V případě loňské sezóny hovoříme podle statistik CDC o 34 milionech nakažených, 350 000 hospitalizovaných a 20 000 mrtvých s chřipkou. 

Z celosvětového pohledu zemře podle Světové zdravotnické organizace (WHO) ročně až 650 000 lidí s chřipkou, počet nakažených pak stoupá až do stovek milionů. Je ale nadmíru nutné upozornit na zásadní fakt. Bilance infikovaných chřipkou je odhadem všech nemocných, kdy většinou mluvíme o maximálním odhadu, tedy nejvyšší možné hranici, která ale nemusí odpovídat realitě.

Naopak údaje o covid-19 se týkají pouze skutečně diagnostikovaných pacientů, přičemž je známo že nemoc lze prodělat i bez příznaků a některé země nemocné netestují či správně neevidují. Koronavirem tak může být nakaženo několikanásobně více lidí, stejně tak mu mohlo i mnohem více lidí podlehnout.

Na základě statistik tedy zdánlivě nelze nemoci srovnávat, neboť k jejich výpočtu jsou pokaždé využita jiná data. Pokud bychom ale srovnání provedli i přesto, z globálního hlediska oproti 650 000 zemřelých s chřipkou ročně zde máme k dnešnímu dni přes 930 000 zemřelých s covidem za 3/4 roku. V případě pouze Spojených států jde o porovnání 20 000 mrtvých s chřipkou v loňské sezóně oproti 194 000 mrtvých s covidem jen letos. Resumé je očividné.

New York Times upozornil, že sezónní chřipky zabijí asi 0,1 procenta nakažených lidí. Španělská chřipka v roce 1918 měla neobvykle vysokou úmrtnost, kolem 2 procent. První odhady míry úmrtnosti z Číny se také pohybovaly kolem 2 procent, pozdější zpráva publikovaná v The New England Journal of Medicine však zjistila míru nižší, 1,4 procenta.

Podle červnové analýzy Kolumbijské univerzity, na kterou upozornil magazín National Geographic, připadá na 100 000 nakažených chřipkou 1 až 10 zemřelých. U covidu-19 se toto číslo pohybuje mezi 500 až 1000 zemřelých. Covid tak může být 50 až 100 krát více smrtící, než chřipka. Střízlivější odhady hovoří o desetinásobku, zpráva SZÚ z jara o 30 až 40 násobku.

Covid je také podle dosavadních informací podstatně nakažlivější. Z globálního pohledu každá osoba s koronavirem infikuje v průměru 2,2 lidí. Podle globálních statistik WHO se R pohybuje mezi 2 a 4. (Tyto statistiky ostatně také uvádí, že smrtnost covidu je zhruba 7 procent, globální počty nakažených a mrtvých podle Johns Hopkins University (JHU) ukazují na méně než 5 procent.)

Reprodukční číslo sezónní chřipky se oproti tomu pohybuje kolem 1,3.  Statistiku ale zkresluje skutečnost, že epidemie nebyla na začátku dobře zvládnuta a počty infikovaných v některých zemích masivně stoupaly. Je však pravidlem, že když se epidemie dostane pod kontrolu, reprodukční číslo klesá.

Šíření viru a jeho smrtnost ale nejsou jediné problémy, které s sebou covid přináší. The Wall Street Journal už dříve upozornil, že průměrná doba hospitalizace dospělého člověka s chřipkou je 3,6 dne. Lidé, kteří na covid-19 zemřeli, v nemocnicích strávili v průměru 12 dní, z toho 9 dní na jednotce intenzivní péče (JIP) a 10 dní napojení na plicní ventilátory. V případě přeživších jde o 17 dní v nemocnici, 14 na JIP a 11 dní na ventilátoru.

Mít nemocnici plnou pacientů s vysoce nakažlivou chorobou také velmi rychle vyčerpá zásoby ochranných pomůcek, což vede k tomu, že jsou riziku vystaveni i sami zdravotníci. V chřipkové sezoně se přitom podobná ochrana používá jen výjimečně. Většina personálu má totiž určitou imunitu vůči chřipce, ať už přirozenou nebo nabytou očkováním. Proti covid-19 ale očkování neexistuje. 

Koronavirus zastavit můžeme. Na chřipku je pozdě

Nyní už víme, jaká je situace v Česku i ve světě, a jak by vypadala, pokud bychom měli například u nás srovnávat chřipku s covidem. To, že se nevyplnily nejčernější scénáře a covid se neprojevil v plné síle, je dáno i tím, že v řadě zemí včetně Česka na jaře došlo k mnoha omezením včetně téměř kompletního lockdownu, který šíření viru zpomalil. V opačném případě by o rozdílu mezi oběma nemocemi zřejmě nikdo nepochyboval.

Navzdory výše uvedeným číslům je ale stále pravděpodobnější, že během sezóny respiračních onemocnění člověk chytne chřipku, než covid. I přes vyšší nakažlivost covidu je zatím chřipka ve vedení, co se týče ročního počtu nemocných. A předpokládá se, že se reprodukční číslo koronaviru bude nadále snižovat.  

Při srovnání jarních čísel a těch současných se však může zdát, že situace se stává podstatně horší. Je nicméně potřeba vzít v potaz, že ačkoliv se vláda navzdory silným prohlášením na nic nepřipravila, o čemž svědčí například současná zoufalá situace hygieniků, i samotný virus prochází jistou obměnou.

Viry totiž mutují, a je všeobecně známo, že jejich cílem je buď plošné šíření, kterého lze docílit pouze v případě, že nakažený zůstane naživu a nebude mít vážné následky, nebo vysoká mortalita, které lze docílit rychlým útokem na imunitní systém, potažmo orgány.

Příkladem může být zmíněná španělská chřipka, která také nevymizela. Virus chřipky A subtyp H1N1 se po čtyřech smrtících vlnách adaptoval a dodnes žije s námi. Je však méně smrtelný než dříve, naopak se ale plošně rozšířil. Na rozdíl od situace před sto lety však dnes lidstvo má možnosti, jak nemoci potlačit a uměle zničit dříve, než zabijí miliony lidí.  

O tom se ostatně můžeme přesvědčit dalším letmým pohledem do minulosti. V posledních 20 letech se objevily tři nové typy koronaviru - SARS, MERS a právě SARS-CoV-2. SARS se nakazily tisíce lidí, zhruba desetina z nich pak zemřela. Smrtnost viru byla necelých 10 procent. Nemoc ale bylo poměrně lehké identifikovat, typickými projevy byla vysoká teplota, únava a bolesti, a inkubační doba byla krátká, až dva dny. 

Oproti tomu MERS byl ještě více smrtící, nakazilo se jím ale mnohem méně lidí, zhruba 3000. Necelá třetina z nich zemřela, virus se ale nešířil ani zdaleka tak rychle, jako jiné respirační choroby. 

SARS-CoV-2 je ze všech tří nejméně smrtící, šíří se ale nejvíc. Vir je ze své podstaty polomrtvá zombie, vnitrobuněčný cizopasník, který ne vždy chce své hostitele zabíjet. Zdá se, že přesně toto je ten případ, a v budoucnu možná bude covid méně agresivní a smrtící.

"Musíte pochopit, že virus nás nechce zabít. Nechce být smrtící. Chce, aby lidský hostitel přežil a měl příznaky co nejdéle, protože tím se udržuje v chodu. Čím déle nás dokáže udržet nakažlivé, tím lépe na tom je," říká doktorka Andria Rusk, odborná asistentka se specializací na infekční onemocnění z Ústavu veřejného zdraví na Florida International University. 

Z výše uvedených informací, statistik a zdrojů tedy vyplývá, že chřipka je vážná choroba, kterou není radno podceňovat. Není ale v tuto chvíli horší, než covid-19, naopak. Česko mělo štěstí, že covid nenabral takovou sílu, jako každoročně sezónní chřipka, proti níž navíc existuje očkování, ačkoliv stejně jako covid v zásadě nelze léčit. Statistiky ukazují, že ačkoliv se může nemoc šířit a postupně mírnit, může také do té doby napáchat ohromné škody.

Vědci a lékaři tak mají dobrý důvod, proč nechtějí, aby se v populaci zakořenilo další nakažlivé onemocnění dýchacích cest. Kdyby dokázali zastavit sezónní chřipku, udělali by to. To je však prakticky nemožné, stále ale ještě existuje šance na zastavení koronaviru. Stále existuje šance, že lidstvo nebude muset žít ve světě, v němž životy lidí ohrožují dvě agresivní respirační onemocnění.