Dnes samozřejmost, ale... Silniční elektrické semafory slaví sto let

Tehdy se objevila v Londýně první světelná signalizace regulující provoz na silnici, šlo však o plynové lampy, takže nebyla bezpečná a život měla jepičí. První elektrický silniční semafor instalovali v americkém Clevelandu 5. srpna 1914.Clevelandský semafor, umístěný na rohu Východní 105. ulice a Euclid Avenue, měl dvě světla (červené a zelené) a změnu mezi nimi signalizoval bzučák. Oranžové světlo, upozorňující řidiče na změnu barvy, se objevilo o čtyři roky později v New Yorku. Teprve v listopadu 1927 měl premiéru semafor, který nepotřeboval obsluhu - stalo se tak v britském Wolverhamptonu.První dopravní světelná signalizace regulovala jízdu vlaků, a to od 40. let 19. století v Londýně. Železničním semaforem se inspiroval i autor prvního silničního semaforu inženýr John Peake Knight, jehož vynález byl instalován v prosinci 1868 rovněž v britské metropoli, kde řídil provoz koňských povozů a chodců před sídlem britského parlamentu. Zařízení, tvořené dvěma plynovými lampami, ale fungovalo jen necelý měsíc, než v lednu 1869 vybuchlo a vážně zranilo policistu, který ho obsluhoval.Jako první evropská metropole instalovala semafor zřejmě Paříž, a to na křižovatce boulevardů Saint-Denis a Sébastopol v květnu 1923, signalizace měla jen jedno světlo (červené) a bzučák. Slavnější semafor, jemuž některé zdroje připisují i evropské prvenství, byl umístěn roku 1924 na křižovatce Potsdamer Platz v Berlíně. Šlo o 8,5 metru vysokou pětibokou věž s kabinou v horní části (replika je dodnes tamtéž k vidění), kde elektrickou signalizaci ručně přepínal policista.Ve 20. letech minulého století začala semafory vybavovat své křižovatky i další velká města - v roce 1925 například Milán a Řím, rok nato Londýn, Vídeň či Madrid, v roce 1927 Praha, pak například Brémy či Norimberk (1928), Barcelona (1929), Frankfurt nad Mohanem, Leningrad, Moskva či Tokio (1930). Ale například Basilej a Helsinki dostaly první semafory až v roce 1952.V českých městech předběhla silniční semafory světelná signalizace pro tramvaje, v Praze zaváděná od roku 1911 například v ulicích Celetná, Letenská, Křižovnická (Karlovy lázně) a Radlická. Od září 1919 začali provoz v Praze na nejrušnějších křižovatkách (mj. na Můstku) řídit strážníci.První světelná signalizace v Praze byla umístěna v roce 1927 na křižovatce ulic Hybernská, Dlážděná a Havlíčkova u dnešního Masarykova nádraží. Zprvu šlo o jeden čtyřboký semafor zavěšený uprostřed nad křižovatkou, který platil pro vozidla ze všech směrů i pro chodce a měl ruční přepínání. První světelný semafor bez obsluhy byl instalován v Praze uprostřed Václavského náměstí mezi ulicí Vodičkovou a Jindřišskou v lednu 1930.Světelná silniční regulace ve městech byla postupně vylepšována, například začátkem 50. let instalovali v Mnichově systém, který umožnil řidičům jedoucím určitou rychlostí projet řadu křižovatek bez zastavení - "zelená vlna". K semaforům na křižovatkách někde přibyla například signalizace pro cyklisty či zvuková signalizace pro nevidomé.Signály červená pro "stůj" a zelená pro "jeď" jsou mezinárodně srozumitelné, v některých zemích ale mají i svá specifika či vylepšení. Například v Americe na přechodu pro chodce mají místo červené a zelené postavičky pokyn "walk" (jdi) či "don't walk" (nechoď). V kanadském Halifaxu existuje semafor pro barvoslepé řidiče (každá barva je v jiném geometrickém obrazci).Spíše kuriozitou je pak "feministický semafor" pro chodce ve španělském městě Jaén, na němž mají obě postavičky (zelená i červená) sukni, přičemž za červenou postavou v sukni se "schovává" osoba v kalhotách. Slavnou raritou, která je dnes v Německu suvenýrovým artiklem jako symbol bývalé NDR, je rozverný panáček s kloboukem ze semaforu pro chodce "Ampelmann", jemuž v některých městech v roce 2004 přibyla partnerka "Ampelfrau".