Pohřeb druhého pilíře: Co bude s naspořenými penězi? Komise navrhuje tři varianty

Komise navrhla ukončení druhého pilíře buď k 1. lednu 2016, či 1. lednu 2017. "I ta kratší varianta je v silách právního systému a zákonodárců," uvedl Potůček. Náklady penzijních společností na zavedení druhého pilíře přímo kompenzovány nebudou, soukromé firmy podle něj musí počítat s riziky podnikání.

Ministerstvo financí má připravit podklady ke zrušení druhého pilíře ke konci příštího roku a variantně o rok později. Varianty, jak naložit s druhým pilířem, předložilo ministerstvo financí celkem tři. Další předpokládá, že by si lidé dál mohli spořit částku ve výši pěti procent odvodů do fondů, jen by ji museli celou dát ze svého. Do důchodového systému by pak znovu platili plné odvody. Poslední varianta počítá s tím, že penzijní společnost by část úspor převedla do veřejné důchodové soustavy, část by lidem vyplatila.

"Sobotkova vláda se blíží naplnění svého předvolebního slibu. Je škoda, že obětí politického boje se musel stát zrovna projekt, který byl z odborného pohledu celkem dobře vymyšlen a posunul by řešení problému důchodového pojištění alespoň o kousek správným směrem. Upřímně řečeno, pro současnou koalici to byl snadný cíl. O co lépe byl II. pilíř po odborné stránce připraven (byť zde byly rozhodně věci, které šlo udělat lépe – viz například absolutní nemožnost výstupu), dvakrát o to více špatně byl propagován, vysvětlován a podporován," říká Jan Macek, analytik společnosti Swiss Life Select

"Nyní je však již zřejmě definitivně rozhodnuto a zbývá jen vyřešit pohřeb a zejména dědictví. Dědictví zde představují naspořené prostředky oněch zhruba 80 tisíc účastníků, které se nyní zhodnocují v penzijních společnostech. V rámci svého 3% opt-outu, účastníci dosud vyvedli ze státního rozpočtu na své důchodové spoření cca 390 mil. Kč, k tomu si sami přidali dalších 260 mil. Kč. Aktuální vládní návrh počítá s výplatou všech těchto peněz buď přímo účastníkům nebo s převodem na jejich účty v III. pilíři (penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření)," tvrdí analytik.

"Pokud pomineme technickou náročnost přesunu těchto peněz a obecně obrovské zmařené náklady penzijních společností, zůstává zde samozřejmě otázka, co s budoucí státní penzí účastníků. Pokud se jim nebude krátit o dobu, po kterou byli zapojeni do II. pilíře, dostane se jim od státu velkorysého bonusu. Prakticky by dostali část důchodu dvakrát (byť velmi malou). Navíc by to zcela jistě znamenalo příliv spekulativních účastníků, kteří by tuto mezeru chtěli na poslední chvíli využít. Pokud by jim měl být, v souladu s původními pravidly, budoucí důchod krácen, představuje to na druhé straně výzvu pro systémy úřadů sociálního zabezpečení, které budou muset klientovi za dvacet, třicet let vyplatit důchod upravený o tuto krátkodobou epizodu," říká Macek a dodává:

"Kauza II. pilíře ve skutečnost pouze potvrdila jedinou věc, na kterou dlouhodobě upozorňujeme. Plnohodnotné penzijní zabezpečení musí kromě pomoci od státu vždy počítat s vlastní, na státu nezávislou, iniciativou. Je vcelku jedno, o jakou formu, či jaký finanční produkt jde. Důležité je nespoléhat pouze na stát. Jak je vidět, stát i přes všechny snahy, tuto roli nezvládá naplňovat."