Z Křivoklátska bude národní park? Jednání by mohlo začít v lednu

Podle hejtmana Středočeského kraje Miloše Petery (ČSSD) by bylo možné i vyhlášení Národního parku Křivoklátsko s nejmenší ochranou a přeměna tamních průmyslových lesů na přírodní by byla postupná. Přechod by trval padesát až sto let. "Tento postup by pro obce přinesl minimální omezení," uvedl hejtman.

Celé Křivoklátsko byly původně listnaté lesy, a k tomu by se postupně měla krajina vrátit. „Nepůjdeme proti starostům, ale když budou mít zájem, tak přechod na národní park nastartujeme," uvedl hejtman. Přechod bude spočívat například v upravení těžby v lesech nebo změně režimu myslivosti. Se starosty budou zástupci kraje osobně probírat i například otázky ohledně pravidel výstavby a pohybu obyvatel.

Hejtman vyhlášení parku podporoval už před několika lety ještě jako krajský náměstek pro životní prostředí. Ministerstvo životního prostředí v červnu zahájilo jednání ohledně vyhlášení parku, a to jak s krajem, tak s obcemi, z nichž některé se obávají případných omezení. Bývalý hejtman Řihák považoval dosavadní ochranu přírody v CHKO Křivoklátsko za dostatečnou. Středočeští radní odmítli vyhlášení Národního parku Křivoklátsko usnesením loni v květnu. Proti jeho vzniku vznikla před dvěma lety i petice, kterou podepsalo asi 14.000 lidí.

Park by se měl rozprostírat jižně od Křivoklátu podél Berounky. Projekt se týká 102 nejcennějších hektarů půdy, tedy šestnácti procent nynější chráněné krajinné oblasti, šlo by převážně o lesy.

Osou Křivoklátska je údolí středního toku řeky Berounky. Pravý břeh patří ke Zbirožské vrchovině, v níž leží i nejvyšší bod oblasti, zatímco levý břeh tvoří Lánská pahorkatina. Nejvyšším bodem je vrch Těchovín (616 m n. m.), nejnižším místem Křivoklátska je hladina Berounky v Hýskově (217 m n. m.). V okolí Berounky a jejích hlavních přítoků jsou největší výškové rozdíly, nejvýraznější členitost terénu i nejzajímavější přirozené geologické odkryvy, informuje cittadella.cz.

Je zde vysoká rozmanitost přírodních podmínek, od stinných a vlhkých poloh v inverzních údolích, přes stráně a svahy s velmi různorodým podkladem a rychle se měnícími mikroklimatickými podmínkami, až po vrcholové partie s extrémně teplými a suchými plochami, zvanými „pleše". Jedná se o významnou ukázku tzv. říčního fenoménu s vysokou pestrostí stanovišť a na nich se vyskytujících rostlinných a živočišných společenstev v rámci středoevropských pahorkatin.