ROZHOVOR | Chvaletice zachránily Česko před blackoutem? Nepravdivé PR, bouří se ekologové

Klimakemp je tábor bez vedoucích, kde se sejdou lidé z celé České republiky i dalších zemí a společně se vzdělávají s odborníky v různých environmentálních a sociálních tématech. Organizuje ho hnutí Limity jsme my. Letos se konal od 27 června do 9. července a byl také spojen s  akcemi proti úhelné elektrárně Chvaletice. V Klimakempu nejsou žádní vedoucí, ale o všem se účastníci rozhodují společně a každý se zapojuje do chodu Klimakempu tak, jak umí. „Společně táboříme, vaříme si z veganských lokálních zdrojů, vyrábíme energii ze solárních panelů. Tím ukazujeme, že je opravdu možné žít mnohem udržitelněji a s menšími negativními dopady na životní prostředí,“ řekla mluvčí iniciativy Občané za konec doby uhelné a účastníce Klimakempu Marika Volfová.

Jedním z cílů Klimakempu je environmentální vzdělávání lidí. Jaké jsou další?

Český Klimakemp má za cíl upozornit na problém těžby a spalování uhlí, což jsou hlavní příčiny změn klimatu u nás. Za konání Klimakempu se také odehrávají různé protesty proti fosilnímu průmyslu jako demonstrace, blokády, nenásilné akce občanské neposlušnosti.

Proč jste letos zvolili pro své akce právě elektrárnu Chvaletice

Elektrárna Chvaletice měla být uzavřena už v roce 2016, namísto toho ji ale společnost České energetické závody prodala společnosti Seven uhlobarona Pavla Tykače a Jana Dienstla. V době konání kempu Pardubický kraj udělil elektrárně výjimku z evropských limitů emisí toxických látek. Společnost Seven o ní žádala proto, aby elektrárnu mohla provozovat dalších deset let, aniž by musela investovat do nejlepších dostupných technologií. To nám přijde jako skandální selhání státu, je zde jasně vidět, čí zájmy upřednostňuje. Namísto podpory zisků uhlobaronů by měl stát chránit zdraví svých občanů a zodpovědně se podílet na řešení změn klimatu.

Jaké jsou tedy požadavky Klimakempu?

Elektrárna Chvaletice by podle nás měla být uzavřena co nejdříve a vzhledem k tomu, že Česko necelou pětinu své energie vyváží do zahraničí, nejsme na elektřině z této elektrárny nijak závislí. Je to největší znečišťovatel v Pardubickém kraji a dlouhodobě proti ní vystupuje i místní občanský spolek Zastavme elektrárnu Chvaletice, který jsme letošním Klimakempem podpořili.

Jak se konala demonstrace samotná?

Od pátečního do nedělního odpoledne jsme vytvořili dočasný kemp před hlavním vjezdem do elektrárny. Na demonstraci přišlo kolem pěti set účastníků a účastnic. Část z nich se v průběhu demonstrace oddělila a zůstala tři dny blokovat hlavní vchod do elektrárny. Konaly se i jiné akce, například happening před pardubickým krajským úřadem nebo laserové projekce na chladící věže elektrárny. O blokující se celou dobu starali lidé z kempu, kteří vozili jídlo nebo spacáky pro ty, kterým byla zima. Vytvořili jsme si i kulturní program. Účastníci protestu mohli si poslechnout přednášky odbornic a odborníků, kteří byli s námi v blokádě, a zúčastnit se různých diskusí i workshopů. Blokáda měla podporu místních, například paní z nedalekých Pardubic potěšila všechny účastníky buchtou, kterou upekla jako vyjádření solidarity s blokujícími. Také jsme se potkávali se zaměstnanci elektrárny a snažili se jim vysvětlit naše postoje a to, proč je elektrárna Chvaletice problém.

Čeho jste pomocí letošních akcí dosáhli?

Tato demonstrace je jasný signál, že lidé si nepřejí výjimky pro elektrárnu Chvaletice, nepřejí si podporu fosilního průmyslu, ale naopak požadují co nejrychlejší konec fosilních paliv a přechod k obnovitelným zdrojům. Blokády ukázaly, že lidé se opravdu nebojí postavit se fosilnímu průmyslu do cesty vlastními těly, nebojí se vyjádřit svůj postoj a riskovat nepohodlí nebo represi. Hnutí roste a je vidět, že má jasné požadavky i ambice. To je ohromně důležité, protože v zahraničí už podobné protesty a nenásilný odpor proti fosilnímu průmyslu přináší své ovoce. Státy západní Evropy jeden po druhém přijímají závazky k ukončení doby uhelné a plánují přechod na bezuhlíkovou ekonomiku. Chceme toho dosáhnout i v Česku, a letošní blokáda byla dalším krokem na cestě k tomuto cíli. Stát si ale musí konečně uvědomit, že změna klimatu je opravdová hrozba, a podmínkou k jejímu řešení je konec uhlí.

Staly se v době demonstrací střety nebo konflikty s policisty či pracovníky elektrárny?

S pracovníky ani s policií jsme až na jednu výjimku žádný konflikt neměli. Blokády se účastnili i parlamentní pozorovatelé, kteří měli monitorovat potenciální nepřiměřené chování jak ze strany aktivistů, tak ze strany policie. Nic takového se nestalo, blokáda byla nenásilná a neeskalovala napětí.

A jak na vaši činnost reagovalo vedení elektrárny?

Vedení elektrárny po celou dobu blokády pouze opakovalo zavádějící vyjádření o tom, že elektrárna v nedávné době zabránila blackoutu. To je ale neověřená informace PR agentury elektrárny a máme podezření, že není pravdivá. Kromě toho, čtyři naplno fungující bloky elektrárny rozhodně nejsou potřeba k zabránění blackoutu, na to by stačil jeden záložní blok, který by ale vůbec nemusel fungovat na spalování uhlí. Mluvčí Sevenu zmínila i velké investice do modernizace elektrárny. Ty ovšem nejsou dostačující pro to, aby elektrárna plnila emisní limity a jsou jen zlomkem miliardových zisků, které si vedení elektrárny odvádí do daňových rájů.

Loni jste šli přímo do nitra lomu a někteří blokovali i rypadla. Nakolik to bylo nebezpečné?

Nebezpečí pro nás všechny představuje klimatická změna, kterou běžný chod uhelných dolů a elektráren působí. Dbáme na to, aby akce proti nim byly především bezpečné pro všechny účastnice a účastníky i pro zaměstnance. Kromě agresivního chování policie minulý rok účastníci žádnému nebezpečí nebyli vystaveni. Každý ale jedná na svou vlastní zodpovědnost.

Vidíte nějaký pokrok v klimatické politice státu po tom, co jste začali Klimakempy pořádat?

Rozhodně vidíme posun v tom, jak je téma vnímáno. Už nemusíme s nikým debatovat o tom, že změna klimatu je reálná. V mediích je jedním ze zásadních témat a lidé se mnohem více angažují a zapojují do tlaku na stát, který v otázce klimatu selhává. O tom vypovídá i narůstající počet iniciativ, mezi kterými jsou například nepřehlédnutelné studentské stávky a akce Extinction Rebellion. Udržení limitů těžby na dole ČSA a tím pádem zachování Horního Jiřetína před čtyřmi lety je nesporný úspěch. Od té doby politici začínají změnu klimatu zařazovat do svých jednání, například se mluví o založení uhelné komise po německém vzoru. Nicméně ani to není dostatečně ambiciozní. Musíme zvyšovat tlak, protože na řešení klimatické krize máme omezený čas. Pokud se chceme vyhnout kritickému oteplení nad jeden a půl stupně, musíme opravdu velice rychle skoncovat se všemi fosilními palivy. Osmdesát procent známých fosilních zásob by muselo zůstat pod zemí včetně veškerého uhlí v Česku.

Každý účastník se podílí na provozu Klimakempu. Nakolik je těžké rozdělit mezi všemi práci? A co si účastníci z této zkušenosti odnesou?

Klimakemp je založený na sebeorganizaci, otevřenosti a horizontálním fungování. Každý den se pořádá ranní plénum, kde vysvětlíme fungování kempu a možnosti zapojit se do jeho chodu. Každý si najde způsob, kterým může přispět, a to například prací v kuchyni, stavěním stanů, pomocí s instalací solárních panelů nebo úklidem kolem místního jezera. Je to o zodpovědnosti a možnostech každého účastníka, nikdy se nám nestalo, že by se nikdo nepřihlásil na práci, kterou je potřeba udělat. To, co si účastnici mohou odnést je především pocit sounáležitosti a vědomí toho, že společně můžeme dělat velké věci a měnit společnost. Vidí, jak je důležité se organizovat ve chvíli, kdy stát selhává, a brát věci do vlastních rukou.

Jak probíhá rozhodování konsensem. Opravdu má se vyjádřit každý? 

Horizontální rozhodování funguje tak, že jsou zohledněny potřeby a výhrady všech zúčastněných. K rozhodnutí dospějeme ve chvíli, kdy s nim všichni souhlasí nebo se rozhodnou k němu nevyjádřit. To, aby se proces rozhodování konal hladce, má na starosti facilitátorka, která vede diskuzi tak, aby všichni měli možnost vyjádřit svůj názor.