Kůrovec požírá Krkonoše. "Čtvrtá proměna" tamních lesů může skončit katastrofou

K nejpostiženějším oblastem východních Krkonoš patří jižní svahy Černé hory, Špičák nad Temným dolem, Dlouhý hřeben nebo Červená hora. "V Krkonoších lze celoplošně hovořit o zvýšeném výskytu (kůrovce), v určitých oblastech o kalamitním stavu, neboť již vznikají ohniska uvnitř porostů. Oblast východních Krkonoš, kde v posledních deseti letech dochází ke gradaci kůrovce, je nejpostiženější," uvedl náměstek ředitele Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Václav Jansa.

Letos správa parku předpokládá, že vytěží více než 40.000 metrů krychlových dřeva napadeného kůrovcem, loni to bylo 33.480 metrů krychlových tohoto dříví.

"V současné době je zpracováno 12.628 metrů krychlových živelní kalamity nenapadené kůrovci a 12.863 metrů krychlových kůrovcové hmoty. Nárůst v dalších měsících se nebude pohybovat daleko od uváděného čísla," řekl vystudovaný lesník Jansa.

Krkonoše podle něj nyní procházejí čtvrtou rozsáhlou změnou druhové skladby lesů za posledních 500 let. Správa KRNAP ji zahájila na počátku 90. let minulého století a na rozdíl od těch předchozích by měla být pro Krkonoše přínosem. Cílem "čtvrté změny" je návrat k původním většinou smíšeným lesům. Zastoupení jehličnanů v původních smíšených lesích se zvyšovalo s rostoucí nadmořskou výškou a naopak. "Kůrovec může sehrát svou roli, která tuto změnu může urychlit, změnit její podobu. Cíl a směr je určován snahou k návratu k přírodní nebo přírodě blízké druhové skladbě," podotkl Jansa.

Změny vyvolávané kůrovcem jsou ale podle něj příliš rychlé, proto je třeba s lýkožroutem bojovat a zbrzdit jinak žádoucí přestavbu lesa. Pokud totiž dochází k příliš rychlému rozpadu lesa, který ještě neprošel změnou, hrozí půdní eroze a s tím spojené vysychání.

K první historicky známé změně v Krkonoších vedlo plošné odlesnění v 16. století při kolonizaci, a to hlavně ve východních a středních oblastech hor. Další následovala v 18. až 19. století, tehdy šlo hlavně o zásah v západní části a stál za ním rozvoj sklářství. Třetí změna v krkonošských lesích souvisí s imisní kalamitou na konci 80. let minulého století a masivním rozšířením monokultury smrků, což se nyní lesníci národního parku snaží změnit, aby byl lesní ekosystém odolnější.

Dlouhodobé sucho ohrožuje ČR a Krkonoše nejsou výjimkou. Má podíl i na přemnožení kůrovce neboli lýkožrouta smrkového, který je přirozenou součástí přírody a v KRNAP není cílem ho vyhubit, ale "udržet na uzdě". Jansa ale považuje svádění kůrovcové kalamity v ČR jen na klimatickou změnu za laciné a vytržené z kontextu. Podle něj je kalamita také důsledkem komplexu změn, které nastaly v lesnickém resortu v posledních 30 letech. "Prvotní příčinou je historická změna druhové skladby a struktury porostů. Tím vznikal po desetiletí optimální stav k podpoře rozvoje kalamity," řekl ČTK Jansa.

Podle něj se při transformaci lesního hospodářství systém stal méně pružným a méně průhledným, což boj s kůrovcem komplikuje. "Klimatická změna, nebo spíše výskyt suchých a horkých period, urychlila eskalaci problému, ale není prvotní příčinou," dodal.

KRNAP se i s ochranným pásmem rozkládá na 55.000 hektarech. Rozloha dnešních lesních porostů na české straně Krkonoš je zhruba 37.000 hektarů.