Kvůli kůrovci zmizely ze Šumavy nejkvalitnější smrky

Původní šumavské smrky se podle odborníků vyznačují některými konkrétními genetickými znaky a vlastnostmi, které se v dalších oblastech České republiky nevyskytují, nebo jen velmi vzácně.Zatímco stromy, které nejsou na Šumavě původní, vynakládají veškerou svou energii na to, aby ve zdejších klimatických podmínkách přežily, původní smrky jsou v tomto směru mnohem odolnější. Mají specifický tvar koruny, lépe odolávají námrazám a sněhu, hůře se lámou, jsou méně náchylné k chorobám.A právě o toto bohatství Šumava postupně přichází. Mohou za to větrné kalamity a hlavně kůrovec. Shodli se na tom odborníci na lesnickou genetiku České zemědělské univerzity, kteří společně s náměstkem ředitele Správy NP a CHKO Šumava Jiřím Mánkem navštívili lesy v NP Šumava.„Ztráta nebo vymizení původního šumavského smrku zde jednoznačně hrozí, protože nastává velkoplošné odumírání na lokalitách, kde byl historickým sledováním prokázaný jeho výskyt,“ popsal Jaroslav Kobliha, vedoucí katedry dendrologie a šlechtění lesních dřevin, České zemědělské univerzity v Praze.„Podílely se na tom hlavně velké větrné kalamity nebo kalamitní vývoj škůdců, jako jsou například kůrovci,“ doplnil dále Kobliha, který se se svými kolegy problematikou genofondu lesních dřevin celoživotně zabývá v České republice i v zahraničí.Nejde jen o odumírání dospělých populací smrku ztepilého na řadě cenných lokalit na Šumavě, ale hlavně o další generace smrků. „Následná generace smrků může být ohrožena, nastaly u ní významné změny v genetické struktuře populací, k extrémnímu zúžení genetické rozmanitosti, což je základní předpoklad odolnosti populací k nejrůznějším vnějším vlivům,“ vysvětlil Kobliha.„Přirozená obnova lesa, která se vyvíjí v jiných podmínkách, než ve zdravém lese s existujícím mateřským patrem, není zárukou genetické a tím i fyziologické stability budoucích lesů. Pokud by tu byla zdravá populace, bylo by to něco jiného,“ doplnil Kobliha.Odborníci z univerzity doporučili správě NP Šumava zastavit rozvoj kalamitního škůdce. „Je třeba zintenzivnit program péče o genové zdroje šumavského smrku. K tomu je v první řadě zapotřebí zastavit žír kůrovce. Dále pak pro záchranu zbytků původních smrků vypracovat vědecky podloženou koncepci nakládání s genovými zdroji lesních dřevin. Nejen smrku ztepilého,“ řekl Jaroslav Kobliha.Podle něj je potřeba založit sérii reprodukčních výsadeb, které budou poskytovat semeno známého a vhodného, v tomto případě šumavského původu.