Index: Voliči v Praze stáli hodinové fronty. Příznivci Orbána byli v menšině

Proces odevzdání hlasu vyžadoval od přítomných značnou dávku trpělivosti. Mnozí čekali i několik hodin, než se dostali k předložení průkazu totožnosti a vhození lístku do urny. Jeden z mladých voličů, který k ambasádě dorazil se skupinou přátel, situaci vtipně glosoval přirovnáním k nočnímu klubu: „Na diskotéce si tu řadu taky vždycky musíme vystát.“ Tento nadhled sdíleli i další lidé, kteří se do klidné ulice stranou hlavního turistického ruchu vydali splnit svou občanskou povinnost.

Statistiky potvrzují, že zájem o volby v zahraničí letos výrazně vzrostl. Celostátně požádalo o zápis do zvláštních seznamů přes 90 tisíc Maďarů, což je citelný nárůst oproti roku 2022. V samotné Praze se počet registrovaných voličů zvýšil ze 478 na 735 osob. Do druhé hodiny odpolední již odvolilo na 600 z nich, což svědčí o mimořádné kázni a motivaci pražské maďarské komunity.

Složení čekajících v řadě bylo velmi pestré. Mezi voliči byli zastoupeni studenti, mladé páry plánující rodinu, ale i starší generace a rodiče s dětmi. Atmosféra byla poklidná, přestože chladné počasí občas zkoušelo nervy těch nejmenších. Neobvyklý ruch v jindy tiché čtvrti budil pozornost i u místních obyvatel. Jeden z kolemjedoucích Čechů dokonce zastavil své auto, aby se u slovensky či maďarsky hovořících lidí ujistil, zda se skutečně konají volby.

Zajímavostí bylo, že značná část hlasujících v Praze trvale nežije. Mnozí svou cestu do české metropole naplánovali s předstihem a spojili turistiku s účastí ve volbách. Kuriozitou se stala skupina šesti mužů, kteří do Prahy přijeli na rozlučku se svobodou. Aby si čekání v řadě zpříjemnili, vybavili se plechovkami českého piva a volby pojali jako nečekaný, ale důležitý bod svého víkendového programu.

Právě tito návštěvníci vyjadřovali silné emoce spojené s politickou situací ve své vlasti. Jeden z nich s nadsázkou poznamenal, že doufá, že se po večerním přistání v Budapešti nebude muset hned otočit a odletět jinam. Skupina se shodla na touze po změně vlády a ukončení ostré celospolečenské polarizace. Podle nich se v Maďarsku politické názory až příliš promítají do osobních vztahů, což by rádi změnili ve prospěch klidnější a jednotnější země.

Při srovnání s Českou republikou tito voliči oceňovali především klidnější atmosféru v pražských ulicích, které nejsou tak agresivně polepeny předvolebními plakáty. Jeden z respondentů přirovnal situaci v Maďarsku k metafoře o pomalém vaření žáby – lidé si prý na neustálý nárůst napětí a kampaně zaměřené na hledání nepřátel už tak zvykli, že jim to téměř nepřijde divné.

Mezi voliči se však našli i lidé s odlišnými obavami. Například studentka pražské hungarologie, která má české i maďarské kořeny, vnímá současnou vládu negativně v kontextu mezinárodního dění a konfliktu na Ukrajině. Kvůli rodinné zkušenosti se sovětskou okupací v obou zemích se rozhodla pro taktickou volbu strany, která má největší šanci na změnu, i když s jejím programem nesouzní úplně ve všem.

Optimismus ohledně výsledků se mísil se skepsí. Zatímco někteří věřili v drtivé vítězství strany Tisza a jejího lídra Pétera Magyara, jiní by byli spokojeni i s tím, kdyby vládní Fidesz ztratil ústavní většinu. Přáli by si návrat k fungujícím demokratickým brzdám a vyváženějšímu parlamentnímu systému. Část voličů také přiznala, že Magyara volí spíše jako nejsilnějšího vyzyvatele než z hlubokého přesvědčení, protože jeho sliby občas působí nereálně.

Zastánci současné vlády byli v pražské frontě v menšině a nebyli příliš sdílní. Ti, kteří promluvili, zdůrazňovali především potřebu míru a obavu ze zatažení regionu do války. Vyjadřovali naději, že Viktor Orbán svou pozici obhájí, podobně jako v minulosti uspěl v české politice Andrej Babiš. Přes veškeré politické neshody se však většina Maďarů v Praze shodla na jednom: české pivo je stále skvělé a národní soudržnost by zasloužila posílit. Na závěr dne pak mnozí z nich společně vyrazili sledovat sčítání výsledků do pražských podniků.