Smrt Jana Masaryka, československého ministra zahraničí je i po 75 letech obestřena tajemstvím

Masaryk byl nalezen mrtev nad ránem 10. března pod okny svého služebního bytu v Černínském paláci na Hradčanech. Co se během noci v bytě odehrálo, je tématem řady spekulací. Podle dobové oficiální verze spáchal Masaryk sebevraždu skokem z okna, například ale vyšetřování z let 2001-2003 se přiklonilo k názoru, že Masaryk byl zavražděn. Masarykovou smrtí se později zabývaly desítky odborníků a bylo vedeno několik vyšetřování. Žádné z nich nedokázalo zcela vyvrátit některou z verzí - sebevražda, vražda či nešťastná náhoda. Naposledy kriminalisté případ odložili v březnu 2021, kdy Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) vyšetřování uzavřel, aniž došel k jednoznačnému závěru, zda šlo o vraždu, sebevraždu či nešťastnou náhodu.

První vyšetřovací zpráva z roku 1948 hovořila o sebevraždě: "V noci z 9. na 10. března z nezjištěných příčin odešel do koupelny, otevřel okno a vyskočil na nádvoří." Již 10. března 1948 (mimo jiné v den, kdy se vzdala poslaneckého mandátu Milada Horáková) mluvil kolem 14:00 v parlamentu komunistický ministr vnitra Václav Nosek o Masarykově "dobrovolném ukončení života". Pozdější vyšetřovatelé se shodli v tom, že první vyšetřování bylo nedbalé a účelově vedené k závěru sebevražda.

Někteří lidé, kteří Masarykovi stáli blízko, hájili názor, že spáchal sebevraždu, především kvůli depresím. Jeho tajemník Antonín Sum tvrdil, že takto protestoval proti nastupujícímu totalitnímu režimu. Žádný dopis na rozloučenou se ale nenašel. Ani Masarykova partnerka, americká novinářka a spisovatelka Marcia Davenportová, která mu byla v posledních letech života nejblíže, nedokázala rozhodnout, zda šlo o vraždu nebo sebevraždu.

"Jeden den euforicky plánoval útěk na Západ a druhý den jako jediné východisko viděl smrt," vzpomínal Sum, který Masaryka přesvědčoval, aby emigroval a vedl protikomunistický odboj. "Svět nikdy nezažije, aby syn TGM byl československému parlamentu představen jako člen komunistické vlády," řekl údajně Masaryk svému příteli Arnoštu Heidrichovi krátce po únorovém puči. A právě 10. března se měla rekonstruovaná vláda Klementa Gottwalda představit parlamentu. V této vládě zůstal Masaryk jen kvůli prezidentovi Edvardu Benešovi, jehož slíbil neopustit ani v dobách nejtěžších (slib dal svému umírajícímu otci).

V roce 1969 pak hovořila tehdejší zpráva komise prokuratury o "nešťastné náhodě". Vyšetřování však tehdy ovlivnila okupace vojsky ze srpna 1968.

Závěry vyšetřování z let 1993 až 1996 shrnul v knize Smrt Jana Masaryka očima kriminalisty vyšetřovatel ÚDV Jan Havel. Přiklonil se k hypotéze vynucené sebevraždy, kterou zapříčinila nezákonná domovní prohlídka. Podle této verze komunistické vedení poslalo do Masarykova bytu komando pro materiály, jimiž ho pak chtělo vydírat. Masaryk se ale pokusil utéct po okenní římse, z níž spadl. Pro nevítanou návštěvu hovoří i výpovědi několika svědků, kteří oné noci slyšeli na Loretánském náměstí kolonu vozidel, a nepořádek v bytě.

V lednu 2004 uvedl ÚDV, že na základě vyšetřování z let 2001 až 2003 učinil závěr, že Masaryk byl zavražděn, pachatele se ale nepodařilo zjistit. Při tomto vyšetřování česká strana mimo jiné požádala moskevskou prokuraturu o výslech někdejší plukovnice sovětské tajné služby Jelizavety Paršinové, která v letech 1945 až 1953 působila v Československu a později tvrdila, že zná identitu Masarykových vrahů. V době žádosti ale už Paršinová nežila. Pro závěr vyšetřovatelů byl klíčový zejména posudek experta na biomechaniku Jiřího Strause, který hovoří o tom, že k pádu ministra "přispěla minimálně jedna osoba". Straus totiž biomechanickým zkoumáním určil, že k pádu z okna západní koupelny bytu na nádvoří Černínského paláce došlo působením vnější síly. Vyloučil tak spontánní pád.

Další vyšetřování z konce roku 2016, zaměřené přímo na pachatele, žádné výsledky nepřineslo. Impulzem byla informace badatelky Václavy Jandečkové, podle níž se v Masarykově bytě v době jeho smrti nacházel někdejší vyšší úředník ministerstva zahraničí Jan Bydžovský, který byl podezřelý z předávání informací tajným službám Velké Británie a USA. V prosinci 2015 Jandečková řekla Lidovým novinám, že Masaryk mohl být zavražděn na příkaz britské tajné služby SIS. Jendečková to uvedla ve své nové knize Kauza Jan Masaryk - nový pohled.

Naposledy ÚDV případ otevřel na podzim 2019 na základě několika podnětů, které obdržel. Kriminalisté dostali unikátní nahrávku s výpovědí policisty Vilibalda Hofmanna, který byl na místě činu jako jeden z prvních a který konstatoval, že se s tělem hýbalo. Ve stejné době policisté obdrželi také podnět dvojice badatelů, kteří se zabývali mechanismem pádu Masarykova těla. Jan Špička a Martin Čermák zkoumali, zda mohl Masaryk z okna vypadnout či vyskočit sám. "Vracíme do hry možnost, že mohlo jít také o sebevraždu. Dokázali jsme, že nebylo potřeba vnější síly, aby Masaryk skončil tam, kde skončil," uvedli. Kriminalisté ale v březnu 2021 případ odložili, aniž došli k jednoznačnému závěru, zda šlo o vraždu, sebevraždu či nešťastnou náhodu. "Ani v průběhu doplňujícího šetření nebyly zjištěny nové skutečnosti, které by mohly vést k přesvědčivému závěru ohledně smrti Jana Masaryka," řekl serveru iROZHLAS.cz dozorující státní zástupce Michal Muravský.

Jan Masaryk se narodil se 14. září 1886 v Praze, ve vinohradské vile Osvěta. Matka Charlotta, původem Američanka, ho naučila anglicky tak skvěle, že mnoha cizincům připadal spíš jako Američan než Čech. Už od dětství měl sklon k legráckám a prostořekému humoru. Škole moc na chuť nepřišel a ve 20 letech se vydal do New Yorku na zkušenou. Tam dělal ledacos, také učil přistěhovalce anglicky a po večerech hrával v kině na klavír.

Po návratu do Evropy v roce 1913 jej čekala válka. Narukoval do armády. Po roce 1918 se stal jeho otec prezidentem a on diplomatickým zástupcem ve Washingtonu. Uměl anglicky, německy, francouzsky i maďarsky, a i bez potřebných škol si získal respekt a oblibu. Kromě toho hrál dobře na klavír a uměním společenské konverzace oslňoval i korunované hlavy.

Po roce jej odvolali do Prahy, kde pracoval na ministerstvu zahraničí. V letech 1925 až 1929 byl velvyslancem v Británii. V té době se také nakrátko oženil s Američankou Franciscou Craneovovou. Za války působil v exilové vládě v Londýně s Benešem. "Při jménu, které nosím, vám zde prohlašuji, že tento boj vyhrajeme a že pravda zvítězí," povzbuzoval pravidelně své krajany na rozhlasových vlnách BBC v pořadu Volá Londýn.

V poválečné vládě už měl ale Masaryk jako šéf diplomacie jen málo času něco ovlivnit, železná opona padala příliš rychle. Právě on se ji všemi silami snažil zastavit snahou o spolupráci Východu a Západu. "Ani opona, ani most," přál si pro svou zemi ve stejnojmenné knize a chtěl, aby Československo bylo "článkem řetězu demokratických zemí, jenž obepíná svět a drží tuto zeměkouli pohromadě."

V červenci 1947 se v Moskvě jako jediný z československé delegace vzepřel Stalinovu požadavku odmítnout hospodářskou pomoc USA (Marshallův plán). K tomu měl později říci: "Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek."

Pohřeb Jana Masaryka 13. března 1948 byl celonárodní tichou manifestací, v průvodu Loretánskou ulicí se vystřídalo přes čtvrt milionu truchlících občanů.