KOMENTÁŘ | ANALÝZA Václavy Jandečkové: Vyšetřování Masarykovy smrti doplatilo na alibismus, policie ignoruje západní dokumenty

Od brzkého rána 10. března 1948 „usilujeme“ o rozluštění záhadného úmrtí poválečného ministra zahraničních věcí Jana Masaryka, jehož tělo před 74 lety zůstalo ležet na nádvoří pod okny Černínského paláce. Čtyři desítky let jsme doufali, že přijde čas rozuzlení, kdy nám archivy dovolí podívat se pod pokličku. Záhadu se bohužel doposud nepodařilo rozluštit. Podle počtu zahájených vyšetřování bychom už pravdu měli znát, ale podívejme se pravdě do očí. Kalendář brzy ohlásí další čtyři dekády pátrání, které jsou za námi. Jenže místo, aby policie v případu postoupila, chrlí bábovičky uplácané z bláta. Pustit se do řádné rekonstrukce se nikomu nechce. Loňský verdikt minimálně pátého kola šetření dospěl k bizarnímu závěru, podivně podobnému z doby, kdy nad námi „ochrannou ruku“ držel Sovětský svaz. Vyšetřování Masarykovy smrti doplatilo na alibismus, policie ignoruje západní dokumenty.

„Je konec,“ ohlásil státní zástupce Michal Muravský 11. března 2021 s tím, že už není co zkoumat. Vyšetřovatelé prý vyčerpali všechny možnosti. Jan Masaryk, syn zakladatele státu, s největší pravděpodobností několik dní po komunistickém puči v Gottwaldově vládě spáchal sebevraždu. Prý kontrolovaným skokem z římsy Černínského paláce, ale mohla to být i nešťastná náhoda, rozuměj nechtěný skok s odrazem, nebo vražda „zatažením za ruku“. Údajně obličejem ke zdi se silně odrazil, s napnutými koleny skočil na paty, pak jakoby dosedl a vzápětí „se napnuté tělo položilo“ na záda, přesně podle výpočtu a k tomu uveřejněné simulace. Nechyběl ani propagandisticky laděný titulek v médiích: „Největší posun paradoxně přineslo Rusko“. Z publikovaného rozhovoru se státním zástupcem jsme se všichni dozvěděli, že dokumenty, které podle ruských úřadů donedávna podléhaly utajení, neexistují. Na základě prověrky všech archivů v Ruské federaci zjistili, že nemají nic, co by nám v případu mohlo pomoct.

Kriminalista nabádal, aby podnět nezněl kriticky

Věřím, že už před rokem měly naše úřady o tomto zjištění nemalé pochybnosti, ale pochopit ani odpustit nelze fakt, že při hledání relevantních informací a dokumentů policie nadále ignoruje partnery na západ od našich hranic. Existuje celá řada indicií a je logické, že v době sovětské kontroly našeho území zcela jistě nebyla cenná svědectví či Masarykova zdravotní dokumentace pašována východním směrem. Oslovit západní archivy by ale podle státního zástupce Muravského žádný nový poznatek nepřineslo. A basta. Co na tom, že se tam třeba nachází ověřené unikátní svědectví policejního lékaře, který prováděl ohledání těla na místě činu.

Nemá cenu opakovat známé, a tak se ponořme alespoň do průběhu posledního šetření, abychom si udělali obrázek, jak kvalitní práci vyšetřovatelé za peníze daňových poplatníků odvedli. Jako iniciátorka tří podnětů k řádnému prošetření okolností Masarykovy smrti jsem nastřádala nemálo pozoruhodných zkušeností a mohu se s nimi podělit.

Když jsme s bývalým kriminalistou a dlouholetým šéfem oddělení vražd Jiřím Markovičem a majitelem takzvaného Hofmannova svědectví Jindřichem Grulichem na výročí Masarykova narození 14. září 2019 podávali podnět na Městské státní zastupitelství v Praze spolu s unikátní Grulichovou nahrávkou, doufali jsme, že ze strany Policejního Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) už žádné další pokračování v sérii bizarních „pokroků a odůvodnění“ nehrozí. Jakmile však advokát Jiří Šmatlák zjistil, že případ byl opět přidělen kapitánu Marku Suchánkovi, bylo to náznakem věcí příštích. Ano, povzdechli jsme si, jedná se o  vyšetřovatele, který nás oba v jedné z pražských hospod nabádal, aby náš druhý, tentokrát hromadný podnět k výkonu dohledu nad šetřením z roku 2017 nezněl kriticky, nýbrž jako doporučení. Prý bychom si vyšší instanci rozházeli, ale samozřejmě že v sázce byla policejní kariéra. Udělalo se mně zle.

Nic naplat, znovu jsme se potkali 19. prosince 2019, tentokrát opět na policejní půdě, ale ani tam jsme se nepřestali divit. Vyšetřovatel Suchánek nám rovnou prozradil další kroky, které měl už promyšlené: Badatelé Martin Čermák a Jan Špička, autoři druhého z tehdy podaných podnětů, postaveného ovšem nikoli na autentickém svědectví, nýbrž na počítačovém výpočtu možného sebevražedného skoku, mu prý doporučili znalce docenta Zdeňka Horáka, který vypracuje posudek na jejich zmíněný výpočet. To už se mi dělaly mžitky před očima, jelikož druhým nezávislým znalcem se měl stát docent Vémola, který na případu již pracoval, a tudíž byl jeho názor předem znám.

Se snahou o podání protestu pro podjatost jsem neuspěla, ale bylo nám řečeno, že si také můžeme určit, kdo bude dělat posudek. Nervózní atmosféra vygradovala do ztráty sebekontroly i u kapitána Suchánka, když vykřikl, že posudků zadá klidně pět. „Ale jestli tři z pěti vyjdou, že to byla sebevražda, klidně to jako sebevraždu uzavřu!“ dodal s přesvědčivým nezájmem o závažnost mediálně, politicky i morálně citlivého případu. Aby se situace zklidnila a neprovokovala jsem hloupými nápady ve smyslu přizvání zahraničních odborníků z oboru biomechaniky včetně lékařů, nabídl mi kapitán Suchánek, že můžu připravit přehled bodů, na které by se měli všichni znalci zaměřit, aby se na nic nezapomnělo.

Exšéf oddělení vražd Mareš nebyl k objasnění přizván

Žádné doporučení ode mě nakonec nikdo nechtěl, tak jsem si řekla, že se alespoň ukáže, jak dobře se znalci v případu zorientovali. A to jsem ještě neznala další vtipný kousek ÚDV. Přimlouvala jsem se totiž, zda by bývalý dlouholetý šéf oddělení vražd Josef Mareš, mimochodem autor scénáře seriálu Devadesátky a Markovičův odchovanec, který k ÚDV krátce předtím nastoupil, mohl být k objasnění případu přinejmenším přizván. Z povýšeného vyšetřovatelova výrazu se dalo snadno vyčíst, jak jsem se spletla. No jasně, nemohla jsem tušit, že Marešovi zde přichystali funkci knihovníka.

Co myslíte, milí čtenáři, byla náhoda, že jediný posudek výpočtu vypracoval právě znalec docent Horák, který byl v kontaktu s autory daného experimentu, jak sám později potvrdil? Každopádně 11. března 2021 státní zástupce Michal Muravský uvedl, že jejich závěry vesměs korespondují. Výrazně varovným signálem pro veřejnost ovšem je, že korespondují i jejich přinejmenším trapné přešlapy, nicméně státní zástupce Muravský je přesto vyhlásil do světa. Kvalitu výpočtu i jediného posudku obhájil slovy: „Žádné další zranění, třeba na hlavě, Jan Masaryk neměl“. Vyřízeno. Zdá se to jako malicherný detail, ale opak je pravdou. Ránu do spánku těžkým předmětem musel totiž Jan Masaryk utržit ještě před údajným kontrolovaným skokem z druhého patra.

Badatele Jaroslava Mareše po mém upozornění zajímalo, co si o obří podlitině na pravém spánku myslí znalec docent Horák. Samozřejmě že o tomto zranění nevěděl, ve svém programu pro autonehody s ním totiž nepracovali ani autoři výpočtu. Ale to není vše. Právě na toto závažné zranění, které je popsáno přímo v pitevním protokolu, jsem autory výpočtu i státního zástupce upozornila v Senátu již v červnu 2020, ale před veřejností přesto zůstalo utajeno. Proč? No jo, jinak by počítačový experiment sebevražedného skoku s účelově vybranými předpoklady prostě nevyšel. Ale dobře. Zkusme mít za to, že ani jeden z badatelů si zmínky v pitevním elaborátu nevšiml a Masarykovy fotografie s dvoucentimetrovou tržnou ránou na pravém spánku jim unikly. To by se dalo pochopit, ale proč dosud neměli odvahu to veřejně přiznat a nenabídli se experiment přepočítat? Nebo o to na ÚDV či státním zastupitelství nikdo nestál?

Bohužel i naši vyšetřovatelé se skálopevně drží spisové dokumentace uložené v Národním archivu a jiná svědectví a důkazní materiály v podstatě neberou v úvahu. Důvod? Je jich až příliš a není snadné se v nich vyznat. Fotografie se zraněním na pravém spánku, vyhotovené v době vystavení Masarykova těla na katafalku v Černínském paláci, byly v Československu zakázané, patrně ze stejných důvodů jako se dnes v Rusku tají děsivé fotografie a videa z války na Ukrajině.

Fotografa Jaroslava Houfa za to Státní bezpečnost zatkla v roce 1953, dokonce pět let po tragické události. Že také tušíte proč?

Nebožtíkovo tělo bylo upravováno k fotografování

Problematické jsou ovšem i snímky dochované ve spisu. Jejich autenticitu nejpřesvědčivěji rozporoval kriminalista Vilibald Hofmann, když na Generální prokuratuře v Praze v roce 1968 řekl: „To není původní snímek, to už je nebožtík upraven k fotografování“. Dobře věděl, jaká byla poloha ministrova těla před ohledáním, vždyť na to dohlížel a viděl posmrtné skvrny, původně na zkrouceném těle ležícím na pravém boku hrudí a obličejem k zemi. Takže by policie z něj dnes neměla dělat hlupáka a přizpůsobovat si polohu po dopadu těla „malinko na boku“ tak, jak se jí to zrovna hodí, třeba kvůli zajímavému počítačovému výpočtu.

Vilibaldův syn Zdeněk v Senátu zopakoval otcova tři slova, která zdrcený vyslovil po návratu z Černínského paláce: „Byla to vražda“. A nezapomeňme, že ještě předtím odpoledne v policejní kanceláři mu záznam o průběhu celodenního úkonu z psacího stroje vytrhl neznámý člověk se slovy „spasíbo“! Dnes už Zdeněk nežije a bohužel ani statečný badatel Jindřich Grulich, který mně Hofmannovo svědectví předal s nadějí v červenci 2019. Na ÚDV ho totiž podvedli už v 90. letech, když údajně poslední kopii magnetofonového pásku se závažnými postřehy jeho příbuzného raději zničili.

A co že je ještě divného na snímcích, které Státní bezpečnost dovolila ve spisu nechat? Tělo vůbec nekrvácelo, ale pozoruhodné je, že ani několik desítek let po pádu komunismu si nikdo nevšiml, že minimálně na polovině z fotografií jediné sady zcela chybí tříštivé zranění na nártu a patě pravého chodidla. Jak je to možné a proč? To nejsou vůbec snadné otázky, ale zodpovědět by ji měly příslušné úřady, které bohužel jen slepě komentují, že zranění byla symetrická. Ano, ale jen na jedné z šesti fotografií to tak vypadá. Je tedy třeba se ptát, jak celkově můžou být věrohodné originály fotografií, které na jednom detailu ukazují na dva roztříštěné nárty i paty, ale častěji na pravý nárt i patu bez těchto známek poškození?

Policejní lékař zjistil v týle střelnou ránu

Bohužel ani svědectví policejního lékaře Josefa  Teplého policii nezajímá. Možná právě proto, že v něm byla zaznamenána podezřelá zranění na chodidlech „jako po opětovném silném úderu těžkým nástrojem jako je například kladivo“. Ale i velké odřeniny a škrábance po celém těle; jenže právě ty výpočet ani posudek nezahrnují. Při ohledání těla si však Teplý všiml něčeho mnohem závažnějšího, co nesměl oficiálně zaznamenat, a bohužel ani jiné svědecké výpovědi v tomto smyslu z 10. března nebyly brány v potaz: „Po chvíli jsem žádal, aby byla mrtvola nadzdvihnuta, a tehdy jsem zjistil v týle střelnou ránu, způsobenou pravděpodobně projektilem ráže 7,65.“ Pro některé z vás možná nic moc nového, ale jen pokud v ruce nedržíte celý svědecký dokument.

Tak co s tím? Zajímá to ještě vůbec někoho? Obávám se, že nezbývá nic jiného než čekat, až se ÚDV personálně obmění, nebo se jeho činnost prošetří a najde se skutečný vyšetřovatel, který bude umět a hlavně chtít případ vyřešit. Je ale tak složitý a zpackaný zároveň, že bez otevření hrobky Jana Masaryka a posouzení všech zranění na kosterních pozůstatcích se přesvědčivé pravdy nedopátráme. Ostatně o exhumaci uvažoval v roce 1968 i prokurátor Jiří Kotlář. „Vím jen,“ stojí v unikátním záznamu o výpovědi doktora Teplého, „že něco ve mně tehdy vykřiklo: ‚toto je surová, bestiální vražda‘.“

Jak dlouho bude muset Jan Masaryk čekat, než pravda zvítězí? Opravdu to dá fušku a někdy to bohužel stojí i mnoho životů, ale nic nesmíme vzdát ani podcenit, abychom se snad jednou skutečnou pravdu dozvěděli. Policie doposud ale bohužel žádnou aktivitu nevyvíjí. Pravda se ukrývá v začarovaném kruhu, a tak nezbývá než si přiznat, že s neznalostí, alibismem i nepravdami smrt Jana Masaryka nikdy nevyřešíme.

Autorka je soukromou badatelkou, dlouhodobě se zajímá o vyšetření smrti Jana Masaryka, je přesvědčena, že bývalý ministr zahraničí byl zavražděn, o pátrání po pravdě napsala řadu knih. Za svoji třetí knihu Kauza Jan Masaryk (nový pohled). Doznání k vraždě a tajný přešetřovací proces StB z let 1950–1951 (2015) obdržela Mezinárodní zvláštní cenu Egona Erwina Kische, je členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Je známá především kvůli Akci Kámen, falešné hranici, kterou instalovala StB, aby ji nevědomky její odpůrci informovali o protirežimní činnosti, na zmíněné téma vydala řadu knih, na Domažlicku pořádá vycházky, kudy falešná hranice vedla. V roce 2018 založila spolek Společnost pro výzkum zločinů komunismu a stala se místopředsedkyní rady spolku. Je vnučkou Oty Tulačky, který záhy po komunistickém puči zorganizoval významnou převaděčskou síť, za což byl v roce 1949 zatčen a odsouzen na doživotí, amnestován byl až v roce 1964.

Související

Donald Trump Komentář

Trump je šílenější a vzteklejší než minule. Z USA může být druhé Rusko

Kandidáti na šéfa Bílého domu Kamala Harrisová a Donald Trump mají za sebou závěrečné řeči. Zatímco demokratka ukázala na směřování kampaně proti svému protivníkovi, republikán pronesl dosud nejextrémnější výrok za celou svou kampaň – chce zahájit masivní deportační program. Ideologií se velice rychle blíží k současnému ruském politickému vedení, což pro USA může být nesmírně nebezpečné. 

Více souvisejících

komentář Václava Jandečková Jan Masaryk historie vyšetřování smrti J. Masaryka

Aktuálně se děje

včera

včera

včera

Úřad práce, ilustrační fotografie.

Úřad práce ruší desítky poboček. Zaměstnanci ale ohroženi nejsou

Úřad práce pokročil s transformací, která odstartovala již vloni a jejímž cílem je postupná přeměna úřadu na moderní, efektivně fungující a proklientsky zaměřenou organizaci, která pomáhá lidem najít novou práci, vydělávat víc peněz a řešit těžké situace. V rámci takzvané racionalizace pobočkové sítě dojde ke zrušení desítek menších pracovišť. Propouštění se však neplánuje. Úřad o tom informoval v tiskové zprávě. 

včera

včera

Policie ČR, ilustrační foto

Vražda na Klatovsku je objasněna. Podezřelou je důchodkyně

Od čtvrtečního večera vyšetřuje policie případ vraždy v nejmenované obci na Klatovsku v Plzeňském kraji. Usmrceného muže tam našli na pozemku před domem, přičemž byla zajištěna podezřelá osoba. Jde o sedmdesátiletou ženu, která byla krajskými kriminalisty obviněna ze zvlášť závažného zločinu vraždy.

včera

včera

včera

Maia Sanduová, nepřechýleně Sandu, je moldavská politička, 6. prezidentka Moldavské republiky, která mezi červnem a listopadem 2019 působila jako premiérka.

Proruští socialisté označili volby za zmanipulované. Pak se ozvala Gruzie

Moldavská prezidentka Maia Sanduová v neděli zvítězila ve druhém kole prezidentských voleb a obhájila svůj mandát, čímž upevnila prozápadní směřování země. Její vítězství nad proruským kandidátem Alexandrem Stoianoglem však zpochybnili moldavští socialisté, kteří výsledky označili za zmanipulované.  

včera

Volby v USA, ilustrační foto

Trump nebo Harrisová? Výsledek voleb se nemusíme dozvědět několik dní

Sčítání hlasů ve volbách v USA často trvá déle než v jiných zemích, což je způsobeno několika faktory, včetně decentralizovaného volebního systému, různorodosti volebních pravidel, vysokého počtu korespondenčních hlasů a důkladnosti při sčítání a ověřování hlasů. Díky tomu nemusí být výsledek voleb znám během volební noci a jak historie ukazuje, ani několik dní poté. Podívejte se, co vše sčítání hlasů ovlivňuje.

včera

USA

Republikáni vs demokraté: Jaký je rozdíl mezi největšími politickými stranami v USA?

Republikáni a demokraté jsou dvě hlavní politické strany ve Spojených státech, které se výrazně liší v názorech na řadu zásadních témat, včetně ekonomiky, zdravotní péče, přístupu k vládě, společenských otázkách a zahraniční politiky. Rozdíly mezi nimi vycházejí z dlouhodobě formovaných ideologií, historických událostí a odlišného přístupu k vládní roli ve společnosti.

včera

včera

George Washington při přeplutí Delaware

Historie plná zvratů a nečekaných momentů. Podívejte se na zajímavosti z amerických voleb

Americké prezidentské volby mají dlouhou a fascinující historii plnou nečekaných zvratů, kontroverzních výsledků i výjimečných kandidátů. Od prvních voleb v roce 1789 až po současné napínavé souboje přinášely události, které nejen utvářely budoucnost USA, ale i fascinovaly svět. Podívejme se na některé z nejzajímavějších momentů, které volební historii Spojených států provázely.

včera

Jak se USA brání volebním podvodům?

Volební úředníci EXKLUZIVNĚ pro EZ popsali, jak se USA brání volebním podvodům

Americké úřady čelí před prezidentskými volbami pokusům o falšování volebních registrací, dezinformacím a četným žalobám. Úředníci nadále ujišťují o bezpečnosti a legitimnosti procesu. Mnoho států zavedlo předčasné hlasování a korespondenční volbu, aby zajistilo přístupnost voleb. Dělají to navzdory obavám z podvodů, které mezi voliče zasévá především dezinformační scéna – vedená kandidátem Donaldem Trumpem.

včera

Ilustrační foto

Volby prezidenta USA 2024: Vše, co potřebujete vědět

Američané se připravují na 60. prezidentské volby, ve kterých se rozhodne, kdo se stane 47. prezidentem Spojených stát. Tento úřad je často považován za nejmocnější pozici na světě. Zároveň bude zvolen 50. viceprezident. Britský server The Guardian připravil přehled toho, co potřebují zahraniční pozorovatelé voleb vědět.

včera

včera

včera

včera

Donald Trump

Trump zažaloval televizní stanici CBS

Republikánský kandidát a bývalý prezident USA Donald Trump podal žalobu proti televizní stanici CBS kvůli rozhovoru s jeho demokratickou rivalkou, viceprezidentkou Kamalou Harrisovou. Žaloba se týká rozhovoru odvysílaného v říjnu v pořadu 60 Minutes, který podle Trumpa „zavádějícím způsobem“ interpretoval Harrisové odpovědi.

včera

Íránské útočné drony Arash

WSJ: Írán podnikne mohutný a komplexní útok na Izrael

Navzdory varování Spojených států se Írán chystá k dalšímu útoku na Izrael. Americký deník The Wall Street Journal (WSJ) uvedl, že protiútok bude „mohutný a komplexní“, podle informací nejmenovaného egyptského představitele, který je obeznámen s íránskými záměry.  

včera

V amerických volbách už hlasovalo přes 75 milionů lidí. Dříve, než vůbec začaly

Americké prezidentské volby se rychle blíží a podle údajů centra Floridské univerzity pro sledování voleb, které byly zveřejněny v neděli, již více než 75 milionů voličů využilo možnost hlasovat předem.  

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy