Mimořádná osobnost, výrazná tvář českého disentu. Kdo byla Dana Němcová a jak na ni politici vzpomínají?

"Neváhala se postavit zlu odvahou a laskavostí. Čest její památce a upřímnou soustrast pozůstalým. Dobrých lidí, jako byla ona, není nikdy dost," uvedl na twitteru pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS). I podle něj byla Němcová mimořádně statečná, morálně pevná a výjimečná žena.

Projekt Paměť národa na sociálních sítích připomenul, že Němcová s manželem vytvořili ve svém bytě v Ječné ulici v Praze jedno z neformálních center opozice proti komunistickému režimu. Jedna z mluvčích Charty 77 a zakladatelka VONS vychovala přes neustálé policejní perzekuce sedm dětí.

"Statečná dáma, nezpochybnitelný morální vzor. Svou víru nikomu nevnucovala, svojí vírou žila," uvedl exministr financí a spoluzakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek.

Němcová po revoluci 1989 krátce působila jako poslankyně Federálního shromáždění, pokračovala i v obraně lidských práv a v pomoci slabým či bezmocným. Společně s Olgou Havlovou stála od počátku ve Výboru dobré vůle, který dodnes pomáhá lidem se zdravotním postižením, opuštěným dětem, seniorům a nemocným. V roce 1992 založila Poradnu pro uprchlíky, o šest let později dostala státní vyznamenání - medaili Za zásluhy.

Dana Němcová byla jednou z nejvýraznějších tváří českého disentu

Dana Němcová, která dnes zemřela ve věku 89 let, vždy pomáhala slabým a bezmocným. Jedna z nejvýraznějších tváří českého disentu organizovala podporu pro Plastic People of the Universe, stála u vzniku Charty 77 i Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, pro své protirežimní postoje se ocitla i ve vězení. Byla matkou sedmi dětí, ochránkyní lidských práv, psycholožkou poradny pro uprchlíky, předsedkyní správní rady Výboru dobré vůle Olgy Havlové, členkou Rady vlády ČR pro lidská práva. Zasedala i v parlamentu.

"Vždycky mi byli blízcí lidé ublížení a potřebující pomoc," říkala. Svobodomyslnost, smyl pro spravedlnost a vlastenectví zdědila asi po otci, který byl učitelem. Její osud byl od začátku pohnutý. Již ve svých čtyřech letech se musela s rodiči po Mnichovu stěhovat ze svého domova v pohraničí.

Narodila se 14. ledna 1934 v Mostě jako Valtrová. A bylo jí 11, když se tam vrátila. "Na německých domech visely bílé vlajky, což znamenalo, že tam kdokoli může vtrhnout a počínat si tam jako vítěz."

V roce 1953 "unikla" z pohraničí na vysokou školu do Prahy. Studovala psychologii, chodila na bytové semináře profesora Jana Patočky a od něj si odnesla přesvědčení, že nebude žít ve lži. Zde se také seznámila s psychologem a filozofem Jiřím Němcem a roku 1955 se za něj provdala.

V šedesátých letech se krátce dostala na Západ. Po srpnové okupaci v roce 1968 ujela s rodinou do Rakouska, ale ještě v listopadu se vrátila. V letech pod nadvládou jedné strany pracovala nějaký čas na foniatrii se svým manželem. A hlavně rodila děti, za 11 let jich měla sedm: "Měla jsem pocit, že to je to nejlepší, co se dá v té době dělat. Tomu režimu jsem vychovala sedm vší do kožichu," řekla kdysi.

Z podpory undergroundové skupiny Plastic People of the Universe na konci roku 1976 vznikla Charta 77, ve které Němcová viděla cestu, jak si v době normalizačního režimu po okupaci "zachovat identitu a důstojnost". V roce 1979 byla šest měsíců vězněna v Ruzyni a následně podmínečně odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za podvracení republiky. Poté jako nepřítel socialistického státu směla pracovat jen jako uklízečka a domovnice. Součástí jejího života se staly výslechy a domovní prohlídky: "Když v pět ráno zazvonil zvonek, bylo to, jako když vás kopne kůň, chodily domovní prohlídky." Zatčena byla i v době "Palachova týdne" v lednu 1989.

Němcová byla nejen jedním z prvních signatářů a později i mluvčích Charty 77, ale spoluzaložila i Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), tedy organizaci, která pomáhala obětem komunistického bezpráví. Říkala, že o své děti se v té době nebála: "Lidi se o ně postarali, věděla jsem to. Já jsem si dokonce ve vazbě vyseděla automatickou pračku, přátelé nám ji koupili."

Po listopadu 1989 stála u zrodu Občanského fóra a do voleb v roce 1992 působila jako poslankyně Federálního shromáždění. Po rozpadu Občanského fóra se stala členkou klubu Občanského hnutí. Také předsedala správní radě Výboru dobré vůle Olgy Havlové, který dodnes pomáhá lidem se zdravotním postižením, opuštěným dětem, seniorům a nemocným. Založila Poradnu pro uprchlíky a Centrum pro otázky migrace.

V roce 1998 dostala od prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy 1. stupně. Mezi ocenění její práce patří i Cena Arnošta Lustiga či čestné občanství hlavního města Prahy.

Věk přijímala jako "zajímavý experiment". Definitivní. "Připomínám si to, co jsem si říkala jako holka. Varuju se toho, abych hekala, abych, pokud nemusím, nezatěžovala své okolí, abych to zvládla sama."

"Poctivá, statečná, srdcem a oběma rukama bez váhání vždy připravena k dobrým a odvážným věcem. Kolik lidí se na ni mohlo spolehnout a v jak těžkých situacích," připomněl dnes předseda správní rady Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové Vojtěch Sedláček, který se s Němcovou znal od roku 1970.