Politici, nemaťte veřejnost a nezastírejte stav věci, vyzývá Keller

Nad 23. výročí vyhlášení ukrajinské nezávislosti, které se událo jen několik dní poté, co jsme zavzpomínali na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, se na svém blogu zamyslel například primátor hlavního města Prahy Tomáš Hudeček. 

"V oněch srpnových dnech, kdy sovětská komunistická moc poslala tanky do Prahy, se zdálo nemožným, že by se o necelé čtvrtstoletí později sovětské impérium rozpadlo. Kreml ale svůj mocenský vzorec, založený na nerespektování mezinárodních smluv a neúctě k lidské svobodě, znovu oživil. Nyní opět Putinovské Rusko podniká vojenskou intervenci, aby zabránilo svobodné zemi, Ukrajině, vydat se vlastní cestou zpod područí Moskvy," píše Hudeček na blogu na aktualne.cz.

Podle Kellera tomu bylo v roce 1968 naposledy, kdy bylo dění u nás synchronní se špičkou světového vývoje. "V Paříži se protestovalo proti bezduchému konzumnímu kapitalismu, v Praze proti byrokratickému socialismu. Na západě i u nás se požadovalo zvýšit účast zaměstnanců na řízení firem a demokratizovat rozhodování na všech úrovních. Na západě na úkor vlastníků velkých peněz, u nás na úkor všemocné byrokracie," tvrdí Keller.

Pokud by se vzpoura povedla, bylo by to podle něj nebezpečné pro mocenské elity na východě i na západě. "Když přijely sovětské tanky, byla hrozba alternativy k systému zažehnána nejen u nás, ale i u nich. Na východě i na západě si mocní zhluboka oddechli," dodává ve svém komentáři v deníku Právo.

Keller však poukazuje na to, že na Ukrajině se prosazují úplně jiné síly a jiné zájmy a žádnou tendenci k humánnější a inovativnější společnosti zde nelze rozeznat. "Rozdíl vidíme už v tom, že tisíce běženců z Československa v roce 68 byly důsledkem vojenské okupace ze strany cizí velmoci, zatímco tisíce běženců na Ukrajině jsou výsledkem způsobu intervence vlastní vlády," tvrdí s tím, že v roce 68 nehrozilo, že události v Československu vyvolají velký světový konflikt.

Tehdy jsme navíc podle europoslance měli šanci stanout na špičce skutečně modernizačního vývoje a vymyslet něco nového, co se budou snažit ostatní po nás napodobit. "Na Ukrajině nelze takové ambice ani v náznaku vysledovat. Hraje se tam o to, do čí sféry vlivu bude tato země náležet. Naši politici by to měli poctivě přiznat, nemást veřejnost a nezastírat skutečný stav věcí analogiemi s děním v roce 68," vyzývá Keller.