ROZHOVOR | Návrat Habsburků na Hrad? Čechům se vymývají mozky, zlobí se monarchisté

Myslí vaše strana návrat krále opravdu vážně?

Naše strana to myslí s návratem legitimního panovníka na český trůn naprosto vážně, proto také vznikla. Jsme však obrněni velkou trpělivostí. V současné době je především důležitých několik stupňů, které musíme odpracovat tvrdou osvětovou a vzdělávací prací. Je to především narovnání a uvedení v život pravdivých a nezkreslených historických faktů a souvislostí.

Lži, přijaté již v rodinách či ve školních lavicích, se vytrvale objevují jak ve sdělovacích prostředcích (i když se situace v médiích v posledních letech rapidně mění), tak i v učebnicích dějepisu a občanské výchovy. Z této nevzdělanosti a více jak stoletému úspěšnému vymývání mozků týkajících se dějinných událostí, nabyla většina lidí negativní a negativistické přesvědčení. Pošlapávání vlastních kořenů nám pak brání cítit skutečnou lásku k vlasti a tím také odpovědnost, přičemž je nutné si uvědomit, že vlast (domovina) nemá se státním zřízením čili republikou nic společného a že vlast tady pro nás byla vždy a je i nadále.

V čem je dle Vás monarchistické zřízení lepší než republika?

V této chvíli se musím rozepsat šířeji, a to i o věcech, o kterých se záměrně moc nemluví. Český stát nevznikl v roce 1918, ale existoval zde již o tisíc let dříve. Toto jsou naše kořeny. Důkazem úspěšnosti monarchií je jedenáct vyspělých evropských zemí, které monarchiemi jsou a jsou také nejstabilnějšími parlamentními demokraciemi. Nesmíme zapomínat, že parlamentní systém byl již v polovině 19 stol zaveden také v tehdejší rakouské monarchii. Největšího rozkvětu jsme dosáhli vždy, když byl náš stát zapojen do vyšších evropských celků.

Monarchie jsou svobodnější a v každém směru úspěšnější. Třeba v tom, že monarcha nepotřebuje nikomu lhát a před nikým se hrbit a že pravda je jedním z přikázání. Monarchie je hlavně nepolitická a post nejvyšší je zbaven politických pletich a napadání, ale také je jednou provždy obsazen. Monarchové, jako hlavy státu, se v historii při světových konfliktech neutíkali schovat ani na Západ ani na Východ, ale měli obrovské množství odvahy, aby v nejtěžších chvílích byli se svými těžce zkoušenými národy a zaštiťovali je svou osobní statečností i za cenu ztrát nejvyšších.

Několik náhodných reminiscencí:

Víte, že děti – sirotci po následníku českého trůnu, který zahynul se svou chotí v Sarajevu rukou atentátníka, byli zbaveni majetku a vyhnáni z domova bez nároku na jakoukoliv péči ze strany státu a později jako dospělí skončili v koncentračních táborech?

Víte, že polovina představitelů rakouského monarchismu byla v období II. světové války nacisty popravena či skončila v koncentračních táborech?

Víte, že při presidentských volbách v roce 1935, hledal president Masaryk podporu pro zvolení Edvarda Beneše presidentem a to kolaborací s Komunistickou stranou tak, že výsledkem zákulisního jednání byla amnestie pro žalářované komunisty výměnou za podporu zvolení Beneše. Když po roce 1918 v období I. republiky se zestátňování soukromého vlastnictví nazývalo reformami a za ještě přísnějšího zestátňování překnihováním, když byly zaváděny daně z počtu komínů na střechách a z počtu oken na fasádách domů, tak divíte se ještě, proč potom přišel únor 1948 a proč rozkrádání a destrukce státu pokračuje dál? Myslíte, že takto se dívá obyčejný člověk na dějiny své země? A můžeme pokračovat dál. Těchto pár vět ukončím citací syna I. presidenta TGM, Jana Masaryka: „Kdyby táta věděl, jak to všechno dopadne, šel by se Karlu Habsburskému osobně omluvit."

Historický exkurz také říká, že syn TGM, Jan Masaryk byl jedním z nejlépe dekorovaných důstojníků svého pluku v rakouskouherské armádě v době I. světové války. Když se pak osobně setkal s arcivévodou Otto von Habsburkem, již jako ministr zahraničí v cizině, sdělil mu. „Pane Arcivévodo, chtěl bych, abyste věděl, že jsem nikdy nezradil a sloužil jsem až do 4. listopadu na východní frontě." Jablko v tomto případě padlo opravdu daleko od stromu.

Pokud by opravdu došlo k renesanci monarchie, jak by takový přechod od republiky vypadal?

Především by nešlo o trapnou televizní „šou", kdy celý národ sleduje neplnění daného slova o nepoužívání „podpásovek" a neúměrnou snahu kandidátů z řad občanů za každou cenu vyhrát nad protikandidátem a v neposlední řadě skončení volby hlavy státu na úrovni haléřové frašky. Toto není v monarchii možné. Viděli jsme v přímých televizních přenosech inauguraci holandského krále, korunovaci, oslavu stého výročí narození královny matky v Anglii, svatbu a narození malého následníka trůnu a nadšené davy, zjevně milující svou monarchii. I u nás by to byl akt velkého významu a důstojnosti až ten čas přijde.

Nástup na trůn svých předků by muselo být také osobním rozhodnutím legitimního následníka trůnu, jenž je doposud jediným zákonným dědicem svatováclavské koruny. Je třeba říci, že legitimní dědic českého trůnu je především Evropan v pravém smyslu tohoto slova, neboť je dědicem krve přemyslovské, jagelonské a habsbursko-lotrinské. Je tedy v pravém smyslu slova Náš.

Technická stránka věci renesance monarchie by pak byla předmětem jednání odborníků a parlamentu.

Jste v kontaktu s Karlem Habsbursko-Lotrinským? (Usiluje o návrat na český trůn? Umí česky?)

Otázka takto položená není zcela v intencích etikety. Nikdy bych si nedovolil, mluvit a odpovídat na Vaše otázky za tak váženou a vysoce postavenou osobnost. Jeho Císařská a Královská Výsost do Čech pravidelně jezdí a o dění v naší zemi se samozřejmě zajímá. Jezdí sem také ostatní čelenové rodiny. Nedávno proběhla v Brně u Minoritů přednáška arcivévody Rudolfa vedená ve francouzštině o životě poslední císařovny a české královny Zity, kdy byl celý chrám narván lidmi k prasknutí. Ke komunikaci je také ustaven pobočník Jeho Císařské a Královské Výsosti v Čechách.

Co se týká jazykové vybavenosti, je známo, že Habsburkové mluvili jazyky všech svých národů v monarchii, i když úřední řečí byla němčina. Velmi dobrou češtinou mluvil zejména poslední český král Karel I., který se svou chotí Zitou žil v Brandýse nad Labem. Dnes je to pro nás Blahoslavený český král Karel I. z Domu Rakouského, který byl papežem Janem Pavlem II. v roce 2004 ve Vatikánu prohlášen za blahoslaveného.

Proč jsou podle Vás Češi zarputilí odpůrci monarchie?

Opravdu? Víte to jistě? Jsem stále mezi lidmi v různých částech země a nesetkal jsem se s podobným názorem. Setkal jsem se jen s touhou vědět fakta a utvořit si vlastní pravdivý názor na věc. A také jsem se setkal s touhou po tom, být znovu hrdý na to, že jsem Čech, Moravan nebo Slezan. Nebo také Polák či Němec či jiný Evropan, žijící na tomto území.

V rozhovorech s lidmi u mne převažuje poznání, že „ideologická diverze" (tj. stále opakovaná lež se stává pravdou), záměrně vytvářená až dodneška a bezohledně masírující naše mozkovny, přinesla své špatné ovoce. Na lži se nedá nic dobrého ani správného postavit. Při vašem obratu „zarputilí odpůrci monarchie" si vždy vybavím každoroční slavnosti „Audience u císaře Karla I." v Brandýse nad Labem, kde se mačkají stovky lidí, kostel ve staré Boleslavi je při bohoslužbě přeplněn. Tyto slavnosti se konají pravidelně za účasti významných hostů i politiků vždy 3. května v Brandýse nad Labem.

Bylo za Habsburků Čechům opravdu tak zle, jak se traduje a stále učí na školách?

Bylo a je zle v každém systému těm, kteří se vyhýbají pracovat pro sebe, své rodiny a své spoluobčany. Stále platí a i platilo přísloví: mladí ležáci, staří žebráci. Císaři a králi Karlu IV. vděčíme za to, že České království bylo výstavním srdcem Evropy, Každá legitimní panovnická dynastie pak přidala do bohatství této země své.

Za Habsburků je to především dlouhodobá politická stabilita a hospodářský rozvoj jak po stránce průmyslové, tak zemědělské. Každý, pokud dával pozor ve škole, ví, že česká královna Marie Terezie musela jako mladá bránit své země před vojenskou agresí sousedů, že uvedla v život mnoho podstatných zákonů včetně povinné školní docházky a že za jejího panování vzniklo na území Čech, Moravy a Slezska nejvíce barokních kulturních památek v Evropě, jimiž se pyšníme dodnes a v souvislosti s tím, položila základy památkové péče.

Pyšníme se také Národním divadlem, které nese název "Národ sobě" Zde je třeba zmínit to, že podstatnou část finančních prostředků (20 tisíc zlatých) po požáru na znovuobnovení Národního divadla v Praze daroval a poskytl císař František Josef I. se svou chotí císařovnou Alžbětou a jsou uvedení jako dárci na prvním místě pamětních desek dárců.

Díky stabilitě vznikla u nás nejhustší železniční a silniční síť v Evropě a vznikaly takové podniky jako Škoda či Baťa, ruku v ruce spolu s novými zákony a nejpropracovanějším školským systémem a státní správou v Evropě, která se prakticky dodnes nezměnila a kterou nám dnes závidí mnohé evropské země.

V této době vznikl rovněž  nejmodernější občanský zákoník, jehož podstatná část platí také dodnes. Ne nadarmo se říká, že druhá polovina 19. století až po rozpad Rakouska-Uherska, je zlatým věkem. Často se říká, že I republika byla v meziválečném období prosperující zemí. To je pravda, ovšem toto bohatství vybudovali generace předchozí.

Neopominutelný je také fakt, že od poloviny 19. století existoval společný parlament, jehož členy byly v poměrném zastoupení i poslanci ze zemí Koruny české, kde mohli demokratickými principy uplatňovat svá práva. Proč tak někteří nečinili a destruktivně bořili, atˇposoudí dějiny, které ovšem musíme dobře znát.

Děkuji za rozhovor.Autor: Mgr. Tomáš Lígr