Skončí soudružka Semelová u soudu? Znalec potřebuje ještě dva měsíce

"Původně jsem měl dostat vyjádření znalce do konce srpna. Nakonec jsme se domluvili na tom, že lhůtu prodloužíme. Zkoumání výroků je složitější, než se předpokládalo," uvedl státní zástupce Jan Petrásek.

Na základě znaleckého posudku rozhodne státní zástupce o tom, zda je možné Semelovou stíhat. Pokud dospěje k závěru že ano, musí ještě před tím požádat Poslaneckou sněmovnu o vydání Semelové ke stíhání.

Na posudku pracuje odborník na extremismus ze Západočeské univerzity v Plzni. Druhým pracovištěm, které se tímto tématem zabývá, je Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity Brno.

Městské státní zastupitelství v Brně přijalo před několika měsíci na poslankyni Semelovou dvě trestní oznámení, a to od starosty městské části Brno-Starý Lískovec Vladana Krásného (ODS) a od Dušana Makovského z iniciativy ProtiAlt. Nelíbily se jim výroky poslankyně v pořadu ČT24 Hyde Park k procesu s političkou Miladou Horákovou či k okupaci Československa v roce 1968.

"Dost pochybuju o tom, že to byla vynucená přiznání. V každém případě je to smutná záležitost. Nemáme z ní nikdo radost," tvrdí Semelová o prokázané justiční vraždě Horákové. "Já bych to v žádném případě nenazvala okupací. Nazvala bych to internacionální pomocí, která nám ovšem do budoucna udělala mnohé problémy," zhodnotila soudružka okupace v roce 1968.

Semelová v průběhu pořadu několikrát prohlásila, že údaje o socialismu jsou značně přehnané. "Pořád se mluví o tisících lidí," reagovala na skutečnost, že lidé nemohli za komunismu kvůli politickým či náboženským důvodům studovat. "Je možné, že takový případ byl, já nikoho takového ale neznám," prohlásila.

"Když sleduju, kdo všechno byl údajně obětí režimu, tak to je pomalu víc lidí, než má tato země obyvatel. Ta čísla jsou značně nadsazená," myslí si komunistka.

Za komunismu bylo v Československu popraveno pro politické trestné činy 248 osob (247 mužů a Milada Horáková), asi 8000 osob zemřelo ve vězení a 450 při pokusu uprchnout přes železnou oponu. Na hranicích umírali při výkonu služby také členové Pohraniční stráže – celkem jich v letech 1948–1989 bylo 654, z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou. Pouze deset jich zemřelo při přestřelkách s uprchlíky.

Do vězení bylo z politických důvodů odsouzeno přes 205 000 lidí, do táborů nucených prací bylo bez soudu zařazeno asi 20 000 lidí a do Pomocných technických praporů z politických důvodů asi 22 000 osob. Do zahraničí uprchlo v letech 1948–1987 170 938 občanů.

Na otázku jednoho z diváků, v které zemi se žije lépe, zda v Severní nebo Jižní Koreji, nebyla Seemelová schopna jednoznačně odpovědět: "Nikdy jsem tam nebyla. Myslím, že v obou státech jsou nějaké problémy."