Kohout v rozhovoru: Ženy mají diplomacii v krvi

Red.: Jaké místo zaujímají ženy ve vašem životě a jaký k nim máte vztah?

J.K.: Můj vtah k ženám je mimořádně kladný. Vnímám je jako velmi pozitivní, ukotvující a vyvažující element v životě každého muže, který se chce vždy něčím ukázat a předvést nějakým úlovkem. Je dobře, když žena dokáže muže trochu uzemnit. Například, muž donese z pralesa králíka a má pocit, že nese tygra. Je dobře, když ho žena uzemní a řekne mu, že je to králík, a ne tygr.

Red.: Co je na českých ženách ve srovnání s jinými kulturami výjimečné a co jim naopak podle vás chybí?

J.K.: Česky jsou nesmírné trpělivé, dokážou dokonale pečovat o rodinu, ledacos překousnout pro to, aby rodina fungovala. Mají stále malé sebevědomí. Jejich zájem o sebe by měl být větší, a to nejen ve smyslu, aby dobře vypadaly a cítily se dobře, ale aby byly sebejistější, ctižádostivější a ambicióznější, nebály se společensky realizovat nebo cestovat.

Red.: Jakým způsobem se malé sebevědomí českých žen projevuje?

J.K.: Například tím, že až příliš snadno padají do náručí cizinců, o nichž si bezdůvodně myslí, že jsou něco víc. Nepřijde mi ideální, když Češky vyjedou do zahraničí na dovolenou a mají okamžitě pocit, že číšník, který je v restauraci obsluhuje, je jejich životní partner. Brzy samozřejmě zjišťují, že tomu tak není.

Red.: Jak hodnotíte smíšené sňatky Čechů a Češek s lidmi z jiných kultur?

J.K.: Někdy to funguje úžasně, ale v naprosté většině případů vede odlišné kulturní zázemí a jiné životní zkušenosti nakonec ke krachu manželství. Ministerstvo zahraničí to pak řeší jako konzulární případy.

Red.: Souhlasíte s tím, že v Česku nemají ženy ve srovnání s muži rovný přístup k pracovním příležitostem a nejsou ani stejně odměňovány a oceňovány?

J.K.: Myslím, že to platí a není to rozhodně zdravý stav.

Red.: Jak je na tom v tomto směru česká diplomacie?

J.K.: V české diplomacii bylo rovnosti víceméně dosaženo, mezi diplomaty je 48 procent žen. Prozatím spíše obsazují nižší úrovně diplomacie, ale to je dáno jejich věkem. Za pár let budou moci obsazovat ty nejvyšší příčky hierarchie.

Red.: Jaké jsou vlastně ženy jako diplomatky?

J.K.: V mnoha ohledech jsou lepší než muži. Bývají kompetentnější, klidnější, pracovitější a většinou suverénnější. Mnohokrát jsem již zažil situace při výběrových řízení, kdy se muži začnou potit a koktat a ženská kandidátka naopak vystupuje s přehledem, suverénností a se znalostí věci.

Red.: Pokud se podíváme na českou politickou scénu, jsou ženy na všech úrovních, zvláště v nejvyšší politice, zastoupeny jen velmi málo. Proč?

J.K.: Myslím, že ženy odrazuje úroveň a kultura české politiky, která je obecně vnímána jako nízká, útočná a agresivní, a to není většinou poloha, která ženám vyhovuje. Je to ovšem škoda, protože političky jsou lépe disponovány pro hledání nových řešení a konsenzu.

Red.: Co překáží ženám v tom, aby mohly situaci změnit a zaujmout v české politice více prostoru?

J.K.: Samotnou překážkou je pro ně už malá příležitost dostat se do politiky. Na kandidátní listiny v komunálních nebo parlamentních volbách jsou mnohdy vybíráni kandidáti prostě podle toho, kolik odseděli schůzí. Na to ženy čas většinou nemají, protože se musejí starat o spoustu dalších věcí. Změna je nutná tedy nejen na straně politické scény samotné, ale také na straně životního stylu naprosté většiny domácností. Péče o domácnost by měla být rozdělena rovnoměrněji a ženy by měly mít čas na to, aby se věnovaly i jiným aktivitám, než je domácnost a rodina. Měly by mít možnost realizovat se společensky.

Red.: Jak hodnotíte vyjádření politiků, že ženy nejsou v politice nikdy tak rázné jako muži?

J.K.: To jsou takové machistické výroky. V reakci na ně je vždy dobré připomenout německou kancléřku Angelu Merkelovou. Byl jsem na několika Evropských radách, při kterých vedla nesmírně komplikovaná jednání s mnoha partnery. Nechci říct, že bez ní by v Evropě už padaly bomby, rozhodně by ale tady bylo napětí mnohem vyšší. Německá kancléřka se vyznačuje neskutečnou trpělivostí, schopností naslouchat a hledat řešení. Pomohla díky tomu již mnohokrát celé Evropě. Vzpomeňme i na velkou bojovnici Margaret Thatcherovou. Tyto příklady jenom ukazují, že ženy do politiky patří. Mají spoustu dobrých vlastností pro složitá jednání, jsou schopné dotahovat věci do konce.

Red.: Jaká země by mohla být v postavení žen ve společnosti příkladem pro Českou republiku?

J.K.: Pro mě je v rovnosti pohlaví vzorem Švédsko. V této zemi mají ženy rovný přístup k pracovnímu a společenskému uplatnění. Stejně tak ale oceňuji, že i pro muže jsou nastaveny podmínky tak, aby se mohli věnovat dětem a být s nimi na rodičovské dovolené. Model, který máme tady, že muž lítá od ráno do večera a snaží se vydělat peníze a děti vidí jen o víkendu a ženy zase mají podstatně menší možnosti uplatnit se profesně a společensky, rozhodně není ideální.