Ruští vojáci v Paříži? Okamurovec Fiala varuje, historie mluví jasně

Ve svém nedávném projevu v Poslanecké sněmovně jste při debatě o státním rozpočtu řekl, že premiéři přicházejí a odcházejí, zatímco dluhy zůstávají. U každého premiéra jste uvedl, s jakým dluhem odcházel z funkce. Který z nich se podle vás o rozpočet postaral nejlépe?

Odpovím opačně. Premiér Špidla je pro mě symbol nástupu opravdu neodpovědné fiskální politiky. Jeho věta ,,zdroje jsou" je startem procesu nárůstu dluhu i v době hospodářského růstu. Je třeba si uvědomit, že veřejné rozpočty a přerozdělování přes tyto rozpočty se stalo ekonomickou podstatou moci politických stran. To definuje jasný tlak na zajištění stále větších prostředků pro toto přerozdělování. Politické strany mají dva zdroje. Jedním je deficitní rozpočet a druhým je zvyšování daní. Oba využívají.

Ve svém projevu jste se rovněž ptal, kdy se politici poučí ze svých chyb. Jak by tedy podle Vás měl rozpočet vypadat?

Pokud mám odpovědět na svou řečnickou otázku tak odpověď je prostá. Politici se sami nepoučí. Je nezbytný tlak voličů. Bohužel část občanů rezignuje a určitá část má pocit, že veřejný dluh je něco, co nebudeme nikdy platit. Je to fatální omyl. Naše hnutí má jasnou představu. Chceme stejný přístup, který má Švýcarsko. Jeho ústava jasně požaduje, aby se dlouhodobě příjmy a výdaje státu rovnaly.

Jaké změny byste v tom stávajícím návrhu provedl, aby odpovídal představám Úsvitu?

Rozpočet bohužel nepřináší nic nového. Mírný hospodářský růst projíme do některých dílčích sociálních opatření, na které si půjčíme. Vláda bohužel nerealizuje žádné zásadní prorůstové opatření. Jsme přesvědčeni, že bylo možné sestavit rozpočet s nižším deficitem. Nutná jsou k tomu prorůstová opatření na podporu malého a středního podnikání a razantní kroky proti zneužívání veřejných prostředků politiky.

Souhlasíte s kritikou Miroslava Kalouska, který se ve Sněmovně proti návrhu dosti ostře ohradil?

Politici hrají s občany hru. Levice i pravice vládne stejně a stejně křičí v opozici. Je to pouze hra. Hra, kterou platí daňový poplatník. Pan Kalousek i pan Sobotka jsou hráči stejného týmu.

Myslíte si, že tuto situaci by vyřešila výměna politiků, nebo jde o chybu levopravého systému?

Je skutečnosti, že levopravý systém se v současné době zhroutil a pravicové názory jsou v dnešní Evropě označovány jako extrémní. Podle názoru našeho hnutí je nutné zvýšit politickou odpovědnost v systému, proto prosazujeme přímou volbu politiků a jejích zásadní odpovědnost před občany.

Na hlavu prezidenta Miloše Zemana se snáší kritika za projev v Číně. Stejně jako Lubomír Zaorálek či Karel Schwarzenberg uznává její celistvost a neuznává tibetskou exilovou vládu ani samostatný Tchaj-wan. Souhlasíte s tímto přístupem?

Územní celistvost Číny uznává Organizace spojených národů a bylo by šílenstvím, kdyby česká diplomacie postupovala jinak. Kroky pana prezidenta jsou logické a vychází ze zásadního faktu důležitosti Číny jako strategického obchodního partnera a země, která bude stát v nejbližších desetiletích na špici ekonomického potenciálu.

V této souvislosti je zmiňováno porušování práv v Číně. Lidé jako bývalý vicepremiér Bursík si myslí, že jde o princip, a že by ČR měla lidská práva považovat za prioritu. Bývalý premiér Rusnok považuje koncept univerzálních lidských práv za přežitek a na první místo dává obchodní vztahy. Stojí podle vás princip lidských práv za případné obětování kvality obchodních vztahů, nebo tomu je naopak?

Česká politika by měla především řešit otázku práv občanů České republiky. Velká část naších občanů má pocit, že jim chybí právo a spravedlnost. Čína je obrovským trhem a do budoucna zřejmě světovou ekonomikou číslo 1. Nejsem znalec detailních poměrů v Číně, ale mám pocit, že Čína dělá pokroky nejenom v ekonomice, ale i ve všech oblastech společenského života.

Je zajímavé, že se politici typu pana Bursíka soustředí tolik na porušování lidských práv v Číně nebo v Rusku. Proč se nesoustředí na země jako je Saudská Arábie, kde je stav ve věci dodržování lidských prav v našem pojetí neporovnatelně horší.

Právě končí ukrajinské volby a Arsenij Jaceňuk s jeho Lidovou frontou nejspíše zvítězí. [rozhovor proběhl během parlamentních voleb na Ukrajině – pozn. redakce] Myslíte si, že se proevropskému, protiruskému Jaceňukovi může podařit posunout Ukrajinu blíže k Evropě?

Být proevropský a zároveň protiruský znamená dělat na Ukrajině nereálnou politiku. Ukrajina nemůže vstoupit do evropských struktur s nálepkou nepřítele Ruska. Taková politika pana Jaceňuka povede k další eskalaci konfliktu.

Řada evropských zemí má evidentní protiruský přístup, ať už jde o Polsko, pobaltské země, Finsko či další. Lech Walesa zkritizoval český přístup k ukrajinské krizi a Putin nemůže najít společnou řeč s evropskými lídry, jak dokazuje například výsledek setkání, které proběhlo před dvěma týdny. Proč se nemůže Ukrajina zapojit do Evropy s protiruským přístupem, když je atmosféra v Unii podobná?

Protiruská politika je zásadní chybou v koncepci evropské zahraniční politiky. Odporuje to realitě obchodních vztahů a taková Evropa je v rozporu s životními zájmy České republiky. Pokus sjednotit Evropu na protiruském postoji je nesmírně nebezpečný projekt. Už dvakrát skončil stejně: ruskými vojáky v Paříži v roce 1814 a ruskými vojáky v Berlíně v roce 1945.