Fischerův tým doběhl k cílové pásce

Fischerova vláda má za sebou ne zcela jednoduchý rok. Její mandát se oproti původním plánům protáhl na více než dvojnásobek. Nemohla se opírat o většinu ve sněmovně, a všechna její rozhodnutí tak byla omezena absencí politického mandátu. Přesto řadu klíčových kroků během svého funkčního období učinit musela, za něž často sklidili "Fischerovy úředníci" kritiku ze strany politiků. U českých občanů si však vysloužil vládní tým uznání, kabinet se stal jedním z nejpopulárnějších v historii České republiky.

Již na konci června minulého roku, kdy měl za sebou kabinet necelé dva měsíce úřadování, a Česku zbývalo jen několik dní do konce předsednictví v Radě EU, důvěřovalo premiéru Janu Fischerovi, nejvýraznějšímu představiteli vlády, podle průzkumu agentury STEM 61 procent obyvatel.

Důvěra občanů v kabinet se loni v září pohybovala podle agentury STEM na 44 procentech, letos v březnu už měl důvěru poloviny obyvatel. Většinou se tato hodnota pohybuje na 40 procentech, připomíná agentura STEM.

Nejoblíbenějším představitelem vlády se stal podle červnového průzkumu premiér Jan Fischer. Oblibu veřejnosti si ale získal také ministr financí Eduard Janota, ministr vnitra Martin Pecina, šéf diplomacie Jan Kohout nebo ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.

Kabinet Jana Fischera byl jmenovaný 8. května roku 2009, šest týdnů poté, co poslanci ČSSD, KSČM s podporou rebelujících zákonodárců Vlastimila Tlustého, Jana Schwippela, Věry Jakubkové a Olgy Zubové vládnutí týmu Mirka Topolánka v polovině předsednictví a během rozbouřené hospodářské krize zatrhli. Nedůvěru kabinetu sněmovna vyslovila vloni 24. března.

Prezident Václav Klaus zareagoval okamžitě, prohlásil, že další vývoj se bude ubírat standardní ústavní cestou. Na základě politické dohody mezi ODS, ČSSD a Stranou zelených byl jmenován úřednický kabinet vedený šéfem Českého statistického úřadu Janem Fischerem.

Hlavními úkoly vlády, které Fischer vytyčil, bylo zdárné dokončení předsednictví, příprava státního rozpočtu v podmínkách hospodářské krize a dovedení země k předčasným volbám, jež se měly konat v říjnu.

Nový premiér záhy ukázal, že je schopen jednat se všemi relevantními politickými hráči, a dokonce si vydobyl uznání i na evropském poli, když zvládl předsedat červnové Evropské radě, která schvalovala výjimky k Lisabonské smlouvě pro Iry. Tímto zasedáním bylo české předsednictví v rámci možností skutečně dovedeno do zdárného konce.

Dalším klíčovým úkolem nového kabinetu byla příprava státního rozpočtu v podmínkách hospodářské krize a návrh účinných opatření, jež by zabránila prohlubování veřejného deficitu a případnému snížení ratingu ČR. Ministr financí Janota připravil úsporný balíček, který měl deficit veřejných financí stáhnout z hrozících 230 miliard na necelých 163 miliard korun a udržet tak podíl veřejného dluhu na HDP na úrovni 5,3 procenta. Sněmovna balíček odhlasovala na konci září, ruku pro něj nezvedli pouze komunističtí zákonodárci.

Členové Fischerova týmu měli setrvat ve svých úřadech do října roku 2009. Nakonec si ale kabinet podržel velitelskou štafetu o tři čtvrtě roku déle. Volby, které se měly konat 9. a 10. října, totiž Ústavní soud na základě stížnosti poslance Miloše Melčáka zrušil.

Reakcí politické scény byla rychlá dohoda na trvalé změně ústavy, která umožňovala samorozpuštění sněmovny. Novelu schválili poslanci, senátoři a podepsal ji prezident, volby podle nových pravidel měly být na počátku listopadu.

ČSSD pak ovšem doslova přes noc obrátila, vypověděla dohodu na předčasných volbách a zdůvodnila to tím, že Ústavní soud by je mohl opět zrušit. Socialisté také poukazovali na to, že sněmovna se musí s ohledem na finanční krizi plně věnovat tvorbě rozpočtu pro příští rok.

Nejen poslancům ale i členům vlády se mandát nečekaně prodloužil. Ministři si museli s vědomím omezeného působení a nemožností opřít se o většinu ve sněmovně vytyčit úkoly, kterým se v následujících měsících věnovali.

Řešit ale zároveň museli i aktuální záležitosti, včetně pokračující hospodářské krize a vysoké desetiprocentní nezaměstnanosti, pandemie mexické krize, neochoty Kanady zrušit víza pro Čechy a slabé podpory ze strany EU, rostoucích projevů pravicového extremismu, požadavků USA na vyslání dalších vojáků do Afghánistánu nebo přípravy summitu USA – Rusko v Praze.

Své vyjednavačské umění musel Fischer předvést znovu i před zraky celé Evropy, když v EU prosadil požadavek prezidenta Václava Klause, který ratifikaci Lisabonské smlouvy podmínil výjimkou z platnosti Charty základních práv pro Česko, podobnou, jakou si vyjednalo Polsko a Velká Británie.

Kritickým bodem pro Fischerův kabinet bylo schvalování státního rozpočtu na začátku prosince. Ministr financí Eduard Janota varoval, že odstoupí, pokud Poslanecká sněmovna neschválí rozpočet s deficitem do 5,3 procenta HDP. Poslanci sice schválili rámec rozpočtu podle Janotova návrhu, v závěrečném čtení však zástupci především socialistů, komunistů a lidovců prosadili pozměňovací návrhy, které fakticky deficit zvyšují.

ODS následně vyzvala Fischera, aby jeho vláda zvážila setrvání ve funkci. Ta tak učinila, ale po vyslovení podpory prezidentem Klausem si mandát podržela. Na Fischerovu žádost zůstal ve funkci rovněž Janota. Občanští demokraté na to reagovali definováním podmínek, za nichž může Fischer nadále počítat s její podporou. "To, co ODS od vlády očekává, jsou negativní kroky vlády proti dalšímu prohlubování deficitu, negativní stanovisko k výplatě takzvaných mimořádných důchodů nebo negativní stanovisko vlády ke zrušení zdravotnických poplatků," shrnul tehdejší šéf ODS Topolánek.

S enormním nátlakem politických stran se musel Fischerův kabinet vyrovnávat pak ještě jednou. Strana zelených totiž letos na jaře rezolutně protestovala proti Fischerovu tlaku, aby ministr životního prostředí Jan Dusík vydal stanovisko EIA k modernizaci elektrárny Prunéřov. Dusík na post šéfa resortu nakonec rezignoval a řízením ministerstva byl dočasně pověřen ministr zemědělství Jakub Šebesta. Zelení s tímto rozhodnutím nesouhlasili a ostře protestovali. Konečnou nástupkyní Dusíka byla jmenována jeho dosavadní náměstkyně Rut Bízková.

Strana zelených ovšem tyto kroky nehodlala akceptovat a odmítla Fischerův kabinet podporovat. "Vláda se dle našeho názoru zdiskreditovala a zpronevěřila svému poslání vlády překlenovací, komentoval šéf Strany zelených Ondřej Liška. Na základě výzvy Strany zelených pak rezignoval na post ministra pro lidská práva také Michael Kocáb, jenž byl do kabinetu zelenými nominován. Jeho resort následně zaštítit premiér a Kocáb byl jmenován vládním zmocněncem pro lidská práva, aby mohl započatou práci dokončit.

Jednotliví ministři nyní již připravují seznamy doporučení pro své nástupce, kteří by měli vzejít z jednání ODS, TOP 09 a Věcí veřejných o nové koalici.

Pokud skončí ustavující schůze sněmovny ve čtvrtek, podá kabinet demisi na mimořádném zasedání v pátek. Pozice ovšem plně vyklidí jednotliví ministři až jmenováním nové vlády, kdy svěřenou agendu předají novým šéfům resortů. Podle předpokladů šéfa ODS Petra Nečase, jenž byl sestavením kabinetu pověřen, by k tomu mělo dojít v polovině července.