ROZHOVOR | Havel je pojem, jeho památka je nedoceněná, říká lidovecký europoslanec

Od smrti Václava Havla uplynuly tři roky. Jak na něj po této době vzpomínáte?

Vzpomínám na něj každý týden, když odlétám a přilétám do Prahy. Myslím, že málo doceňujeme jeho památku. Často si vzpomenu na jeho schopnost oslovit politiky a národy napříč celým světem svou demokratickou vizí.

Proměnilo se podle Vás během posledních tří let vnímání jeho osoby ze strany veřejnosti?

Tři roky jsou moc krátká doba na to, abychom změnili názory. Myslím, že ten názor se radikálně změní po deseti nebo patnácti letech, až začneme doceňovat osobnost, jejíž jméno je vstupenkou do vyspělé Evropy.

Havla si více váží lidé v zahraničí než u nás. Co za tím podle Vás je?

Třeba když jsem byl na návštěvě v USA, jezdil jsem do Rakouska nebo jsem studoval v Římě, tak pro ně bylo jméno „Václav Havel" skutečným pojmem. Byl to pro ně člověk, který neuhnul komunistickému režimu a nátlaku na jeho osobu a byl za to perzekuován. A to oni silně akcentovali při všech našich rozhovorech. Pro ně je to osobnost symbolizující demokracii a boj za ní. V Česku pouze hledáme na Havlovi chyby.

Spousta lidí na Havla vzpomíná s úctou, jiní mu nemohou přijít na jméno. Čím je podle Vás způsoben tento názorový rozkol?

To jsme my Češi. Když osobnost neupálíme nebo nevyženeme ze země, tak máme k němu spoustu výhrad. Například to, co nedávno pronesl Václav Klaus, mně přišlo naprosto nepatřičné. U nás na Vysočině se říká, že o mrtvých jen dobře. Toho by se všichni ti kritici měli držet.

Jak hodnotíte osobu Havla v roli českého prezidenta?

Každý člověk, včetně Václava Havla, není a nebyl bez chyby. I Václav Havel jich určitě udělal mnoho, nicméně svou historickou úlohu po roce 1989 naprosto splnil. Tak nebo tak nám nedělal ostudu. Když řeknu kdekoliv v Evropě, že náš prezident byl Václav Havel, tak mi to u demokratických politiků vždy otevírá dveře.

Za co si Havla nejvíce vážíte?

Za jeho osobní postoje. On byl tolikrát lámaný, aby uhnul, donášel nebo vycestoval, ale Havel tady zůstal a pokračoval přes vězení v boji proti komunistickému režimu. A za to si ho obrovsky vážím. Byl také člověkem velmi vzdělaným a s velkým uměleckým talentem. Jeho hry i jediný film jsou obrovskou studnicí k přemýšlení. A popravdě mi dlouho trvalo, než jsem jim přišel na chuť. Nicméně Havla si asi nejvíce vážím za jeho obyčejnost. On prostě zůstal stále svůj i jako prezident.

A naopak, co mu nikdy neodpustíte?

Osobně mám obrovské výhrady k rozdělení Československa. Podle mě to byla chyba. Ale je otázkou, do jaké míry tomu mohl Václav Havel zabránit. On bohužel nikdy nebyl technolog moci. Těmi byli Klaus a Mečiár. A v tu dobu měl být silnější a trvat na vypsání referenda. Ale dnes se to dobře povídá. Možná tím předešel něčemu ještě horšímu, protože dnes máme se Slováky naprosto výborné vztahy.

Který Havlův citát nebo jeho myšlenka Vám nejvíce utkvěla v hlavě?

Často si vzpomenu na jeden Havlův citát, který mi utkvěl v hlavě: „Člověk prostě není Bůh a hra na něj se mu krutě mstí." Nejen řada politiků, ale i vědců má pocit, že mohou všechno. Nemohou. A v tom je odkaz Havla stále důležitý.