Ministry čekají muka. Slovo má Jandák

Britský seriál Jistě, pane ministře, je považován za dokonalou parodii fungování státní správy. Mnohé scény v něm se ale údajně podobají realitě tak, až z toho běhá mráz po zádech. Obzvláště realisticky prý pojali filmaři scény, ve kterých nový ministr nastupuje do úřadu za asistence sira Humphreyho. Co všechno tedy může čekat nastupující ministr, který s fungováním ve státní správě nemá žádné zkušenosti? Jmenování není jen formalita

„První zajímavý moment nastává na Hradě, když vás jmenuje do úřadu prezident. Ono to v televizi vypadá, jako naprosto formální akt, nutnost. Má to ale svůj účel, až tam, tváří v tvář prezidentovi, si člověk uvědomí, jak obrovskou zodpovědnost vlastně přebírá," popisuje první dny ministrování bývalá šéfka resortu lidských práv Džamila Stehlíková, která před nástupem do úřadu vykonávala soukromou psychologickou praxi.

Rakousko-uherský skanzen

První dny se pak nový šéf pouze seznamuje s fungováním svého úřadu. „Pro člověka z venku je to naprostý šok. Zvlášť, když přijdete ze soukromé sféry. Máte pocit, že jste v muzeu rakousko-uherské byrokracie. Pak začnete zjišťovat, že je to místy trafika pro vybrané, než fungující státní úřad," popisuje první okamžiky nového ministra po vstupu do budovy exministr kultury Vítězslav Jandák.

Podobně jako Stehlíková přišel z privátní sféry. "Manažerské zkušenosti jsem měl, byl jsem ředitelem festivalu, ale tady mi byly k ničemu," vzpomíná Jandák. Popisuje, kterak potřeboval vyřídit první ministerskou záležitost.

Vertikály a horizontály úřednického života

„Chtěl jsem, aby jeden odbor, který sídlil naproti mé kanceláři, předal nějakou listinu odboru jinému. Ten sídlil o jedny dveře vedle. Tehdejší první náměstek mi ale sdělil, že to musí poslat po vertikále odpovědnému náměstkovi, ten to pošle po horizontále dalšímu náměstkovi, a ten následně vše pošle po vertikále příslušnému odboru. To si nevymýšlím, takhle přesně to říkal," popisuje Jandák fungování úřadu s tím, že přenést příslušný dokument mezi dveřmi by zabralo i s předáním asi půl hodiny. „Oni z toho ale dokážou udělat čtrnáct dní, a teď je na ministrovi, jestli s tím zkusí něco dělat,"dodal.

Pozor na ty, kdo vás tlačí do rozhodnutí

Úplně prvním ministerským krokem je jmenovat svého vedoucího sekretariátu. To je prý základ, plně loajální člověk je tomto místě základem úspěšného startu. „Při tom se ministr vždy skvěle pobaví. Defiluje před vámi řada zdánlivě loajálních lidí, u kterých ale můžete vyčíst vše od arogance po naprostou podlézavost. Ti podlézaví pak za vámi chodí s tím, co je na úřadu špatně a jak by to oni změnili," říká Jandák.

Podle Stehlíkové je právě na takové lidi třeba dávat největší pozor. Mnohdy totiž první hodiny a dny nejsou jen o seznamování se s lidmi a s agendou. „Občas musíte hned pom nástupu přijímat rozhodnutí. Mluví se tu o nějakých sto dnech hájení, ale to je úplný nesmysl. Já jsem musela v řádu hodin řešit vsetínskou kauzu s vystěhováním Romů z centra města," vzpomíná na své začátky Stehlíková.

Budoucí ministry varuje právě před rychlými kroky. „Ten moment výměny ministrů je naprosto ideální pro různé vysoké úředníky, kteří jsou ve státní správě celý život. To se týká speciálně šéfů různých odborů. Pro ně může být nezkušený ministr dokonalou příležitostí prosadit mnohé jindy neprosaditelné změny," říká Stehlíková.

Odkaz sira Humphreyho

Takový úředník se podle vystudované psycholožky snaží vyvolat v člověku dojem, že je dotyčný pod tlakem. „Dobře jim zabírá popisování celé procedury, kdy na vás vybalí všechny možné cesty, kudy to rozhodnutí musí projít. Přitom vám hodí na stůl tunu lejster, která musíte podepsat s tím, že to v žádném případě nesnese odkladu," líčí barvitě ministryně, která na rozdíl od svých kolegů neměla vlastní ministerstvo. Dodává, že úvodní scény seriálu Jistě, pane ministře musel psát člověk, který při podobné události byl osobně přítomen, přesněji prý situace zachytit snad ani nelze.

 „Můj první náměstek byl naštěstí schopný a k podobným trikům se neuchyloval," dodává Stehlíková spolu s radou pro nové tváře na ministerstvech: „Hlavně se proboha nenechte do ničeho tlačit. Oni, úředníci, o tom ví mnohem víc než vy, jsou tam mnohdy 30 let. Doporučuji hledat všechny možné cesty, jak podobná urgentní rozhodnutí odložit tak daleko, jak je to jen možné."