Další významný den v kalendáři? Vláda má o návrhu pochyby

Významné dny jsou na rozdíl od státních a ostatních svátků pracovními dny. Mají symbolický charakter. "Spojení přemyslovské a lucemburské dynastie" by měla vláda na pondělním zasedání vyjádřit podle předběžného stanoviska pochyby.

Nynějších 11 významných dnů se podle dokumentu váže k poměrně nedávné historii nebo mají mezinárodní souvislosti. Sňatek Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny se jeví spíš už jen historickou událostí bez hlubšího soudobého významu, stojí v něm.

Významný den by podle návrhu 33 poslanců ČSSD, ANO, KDU-ČSL, TOP 09 a Starostů a Úsvitu připadal na 31. srpna. "Z hlediska historického a politického se 31. srpen roku 1310 stal významným mezníkem v dějinách českého státu. Zásadním způsobem ovlivnil minulost i současnost českého národa," píšou poslanci v důvodové zprávě návrhu novely zákona o státních svátcích.

Eliščino manželství s Janem Lucemburským nebylo šťastné

Příčinou byla odlišnost povah manželů i samotný charakter Eliščin. Uspokojovat královnu nemohla ani situace v českém státě. Právě způsob vlády v zemi a vůbec vztah k Čechám byly nejcitelnějším místem jejích konfliktů s Janem. Eliška snila o obnovení velikosti královské vlády v podobě, v jaké ji poznala na dvoře svého otce. Jan většinou neprojevoval o české náležitosti zájem nebo narážel na odpor šlechty. Pokud se pokusila zasáhnout do politiky sama, nebyla úspěšná ani Eliška. Při hrdé, vášnivé a panovačné povaze jí chyběly schopnosti, především houževnatá trpělivost, které byly k tak zdlouhavému a složitému procesu, jakým by bylo posilování královské moci, zapotřebí.

Po počátečních letech, kdy bylo Eliščino manželství relativně klidné, třebaže Jan pobýval často v cizině, začal se v podstatě zároveň s tím, jak se přiostřoval zápas mezi panovníkem a jednotlivými panskými skupinami, přibližovat osudný konflikt. Roku 1317 se Eliška dopustila nešťastné politické chyby. V době, kdy spravovala království, nechala najímat žoldnéře proti Jindřichovi z Lipé, kterého bytostně nenáviděla stejně jako jeho životní družku, svoji nevlastní matku Elišku Rejčku. Jindřich z Lipé se brzy sblížil s králem a upozornil ho, že ho Eliška chce připravit o trůn ve prospěch svého prvorozeného syna Václava (potomního Karla IV.). Jan přepadl Elišku na hradě Lokti a odebral jí děti. Královna se musela odstěhovat na Mělník, kde se od té doby zdržovala nejčastěji. V létě 1322 uprchla před Janem do Bavor, kde nejprve pobývala u svého zetě. Poté, co jí král zabavil důchody v Čechách, žila zčásti z podpory příbuzných a zčásti na dluh. Počátkem roku 1325 se vrátila do Čech, píše libri.cz.

Výjimečně vystupovala oficiálně po Janově boku jako česká královna. Zemřela na tuberkulózu v necelých čtyřiceti letech na Vyšehradě u svého nevlastního bratra probošta Jana Volka. Pochována byla na Zbraslavi 1. října 1330. V té době žilo ze sedmi dětí, které Janovi porodila, pět: synové Václav (Karel), který léta matku neviděl, Jan Jindřich a dcery Markéta, Jitka a Anna.