Uprchlíci a islám? Tuhle hranici prý nelze překročit

V rámci debaty mimo jiné přišla řeč i na fakt, že politické strany v České republice nevědí, jak se k celé situaci postavit a jak migrační krizi řešit – zda se vyjádřit pro přijetí uprchlíků, jak by si přála Evropská unie, nebo zda je v souladu s přáním mnoha voličů rázně odmítnout.

Podle Vejvodové jde zejména o střet „naší kultury, společnosti a hodnot, které nám něco říkají," a názoru „velké voličské masy, která říká opak." Strach společnosti přitom podle ní vychází například z obav ze ztráty zaměstnání či ze zvýšení kriminality.

Mareš ale upozornil, že nejednotný postoj politických stran může paradoxně mít i pozitivní důsledky. Jak se v rámci stran oddělují jednotlivé názorové větve, strany tak reprezentují názory daleko většího množství voličů a efektivně tak odebírají hlasy radikálním stranám a hnutím.

Podotknul také, že zatímco dříve téma islámu a postoj politických stran k islamizaci či islamistickým skupinám měly jen velmi malý vliv na výsledky voleb, dnes tomu může být jinak. K tématu islámu se totiž přidalo téma migrace, „které může být u lidí ve volbách rozhodující."

Mohou se politici vzepřít voličům?

V rámci diskuze také padla otázka, zda se politické strany mají - či vůbec mohou - postavit vůli voličů, která se nyní zdá být nakloněna odmítání islámu a uprchlíků, když právě na základě jejich hlasů je jim dán politický mandát.

Vejvodová ale připomněla, že politické strany mají i jiné funkce než jen reprezentovat názor voličů. Dále také uvedla, že současná vlna odporu proti migraci a volání po uzavření hranic se ukazuje u voličů napříč politickým spektrem a vybočuje tak z profilu běžného voliče dané strany; nemusí tak být v souladu s ustálenou politikou strany.

Hokovský pak podotknul, že v problematice reprezentování názoru voličů musí existovat hranice, kterou nelze překročit. „V demokratickém politickém systému jsou určitá témata, které jsme zakotvili do naší ústavy – jsou to nějaké základní prvky demokratického státu," řekl a dodal, že i v případě, kdy by většina populace chtěla něco, co by s tímto bylo v rozporu – například zavedení trestu smrti nebo nastolení totalitního systému, bylo by povinností politiků postavit se proti takovéto vůli voličů.

Na druhou stranu ale také uvedl, že ve všech ostatních případech je následování názoru a přání voličů „povinností politiků v demokratické společnosti." A v případě, že politik s názorem většiny voličů nesouhlasí, je pouze na něm, aby svůj názor přesvědčivě prezentoval a voliče přesvědčil, což se pak odrazí ve volbách.

Mareš pak dodal, že se nedomnívá, že by v České republice bylo nějaké větší množství politiků, kteří by byli pro přijetí uprchlíků, ale báli se, že přijdou o voliče, a tento názor proto tajili. Připomíná, že politici podléhají obavám podobně jako zbytek populace a je tak pravděpodobnější, že s názorem voličů souhlasí.