Nominační projev: Kalousek se pustil do Zemana i Ruska

Vážené dámy, vážení pánové,

dovolte, abych Vás všechny srdečně pozdravil. Vás delegáty a hosty našeho sněmu a Vaším prostřednictvím naše členy a příznivce v obcích a městech. Vás diváky ČT24, kteří se rozhodli naše jednání sledovat v televizi.

Vaše účast a Váš zájem ukazuje na mimořádný význam našeho jednání, a to nejen pro budoucnost TOP 09, nýbrž i pro budoucnost této země.

Za dva roky od našeho minulého sněmu se svět kolem nás dramaticky změnil. Změnil se jak na domácí, tak i mezinárodní scéně. Tento turbulentní společenský a geopolitický vývoj před nás postavil neočekávané a nové výzvy a hrozby, na které musíme umět odpovědět. Naším úkolem je tomuto vývoji čelit.

Dovolte mi, abych hned na začátku zdůraznil naše ideály a naše přesvědčení, které nám dává sílu a inspiraci čelit novým výzvám. Naše strana, TOP 09, je podle mého přesvědčení klíčovou demokratickou politickou silou pro tuto náročnou dobu.

Jsme unikátní politickou silou proto, že nejupřímnějším způsobem reprezentujeme jak hodnoty Listopadu 89, a tedy autentické české demokracie, tak zároveň prosazujeme i hodnoty individuální svobodné iniciativy, na nichž stojí prosperita a blahobyt západního světa.

TOP 09 v sobě spojuje důraz na idealismus, na občanská a lidská práva, spolu s vírou v liberální pojetí kapitalismu a s vírou v trvalou platnost a bohatství tradičních hodnot západní civilizace, jež vyrostla z antických, judaistických a křesťanských základů, z myšlenek evropského humanismu a z konceptu právního státu, který nevládne nad občany, ale který jim poskytuje zákonný rámec pro jejich svobodné životy.

Naší vizí je stát, který občany neřídí, ale stát, který své občany chrání, podporuje je v jejich aktivitě a spojuje je ke společným nadějím a budoucnosti.

Rád bych nyní obrátil vaši pozornost k vážnosti aktuálních problémů, které ze změněné situace pro nás vyplývají. Nechci vás strašit ani znepokojovat. Mým cílem je vzbudit aktivitu, nikoli strach. Změnu v situaci České republiky i v situaci západních demokracií obecně však nesmíme přehlížet.

Pokud jde o vnitropolitický vývoj:

Po 26 letech od listopadové revoluce nám nezbývá, než si přiznat jednu bolavou pravdu. Tehdejší převrat připravili „oni", ne my.

Pod slovem „oni" si lze představit zpravodajské elity, tedy intelektuální vrchol zločinného režimu, který si byl vědom, že po faktickém krachu Gorbačovovy perestrojky je pro udržení moci nutné změnit společenský systém a kapitalizovat dříve zespolečenštěné majetky pro skupinu vyvolených. Proto měli nomenklaturní komunisté všude v postkomunistických zemích tak značný náskok. A tento náskok trvale poškodil cestu všech těchto zemí, včetně té naší, ke svobodě, neboť od počátku podrýval důvěru neprivilegovaných občanů.

Bohudíky se těmto nomenklaturním i zpravodajským elitám komunistického režimu další vývoj vymkl z rukou. Touha lidí po svobodě byla silnější, než si tehdejší technologové moci uměli představit. I díky tomu jsme zažili navzdory nepříliš spravedlivé a často zmanipulované cestě k tržní ekonomice období nebývalého rozvoje možností a příležitostí. Novodobá česká demokracie byla navzdory nepřiměřenému vlivu komunistických elit i normalizačním socialismem vygenerované vekslácké subkultury jednou z nejúspěšnějších zemí bývalého sovětského impéria. Naše země totiž měla po Listopadu 89 obrovský kredit.

Tento kredit polistopadového období byl založen na řadě pozitivních výkonů:

Především na bezprecedentním renomé prezidenta Václava Havla a s ním souvisejícím akcentem naší zahraniční politiky na lidská práva a vytvořením pevné vazby na západní spojence, relativně úspěšná snaha o zablokování přístupu agentů a příslušníků Státní bezpečnosti do státních funkcí

Nelze pominout ani relativně rychlou transformaci základních ústavních a dalších právních norem do podoby demokratické legislativy a akcent na základní občanská práva podle západních standardů,

rychlou rehabilitaci soukromého vlastnictví a tržních vztahů otevřenost vůči západním investorům víceméně efektivní snahu o udržení deficitů veřejných rozpočtů v přijatelných mezích a stabilní platební schopnost českého státu.

Abych to shrnul. My, Češi, jsme tady navzdory silám minulosti budovali slušnou a civilizovanou zemi, v níž se u moci střídají demokratické politické strany. Měli jsme obrovský kredit.

Přesto zde postupně narůstal takzvaný tekutý hněv, jako reakce veřejnosti na skutečné či domnělé patologické jevy. Deziluze se prohlubovala a důvěra v demokratickou politiku se postupně snižovala. Zajisté, v české společnosti zvláště v souvislosti s rozdělováním dotací přibývaly i prvky korupčního chování.

Problém tzv. tekutého hněvu, směřovaného jeho ideology vůči politice samotné, zejména politice stranické, však nevznikl sám od sebe ani není vysvětlitelný jen obecnými pocity o míře korupce.

Především zde stále pracovaly struktury komunistického managementu, které se nevzdaly svých ambicí po novém uchopení moci.

Dnes je tu máme otevřeně a v plné síle. Téměř rozvrátily společně sdílené vědomí o správnosti demokratické cesty, zproblematizovaly naše evropské a západní směřování, zesměšnily lidskoprávní dimenzi naší zahraniční politiky. A – což je logickým a smutným výsledkem jejich obnovené aktivity – připravily Českou republiku o značný díl jejího mezinárodního kreditu.

I to je jeden z důsledků působení prezidenta Miloše Zemana a jeho proruských přátel. To je také výsledkem práce rozvědčíků, kteří zaplavují náš veřejný prostor alarmujícími zprávami a vytvářejí mentální pátou kolonu Vladimíra Putina.

Podporou konjukturálních „politiků" nové éry a dehonestací těch, kteří se koupit nedali, dosáhli postupně významného vlivu především v ekonomice. Důsledně využívali příležitostí ke zveličování chyb a dezinterpretaci dopadů opatření demokratických vlád. Dokázali obsadit vlivné pozice ve státní správě, založit řadu nových mediálně vlivných subjektů, popřípadě obsadit ty tradiční, a „použili" i neformálního vlivu řady výrazných osobností tzv. „občanské společnosti".

Současná éra nových pořádků (nebo chcete-li „babišismu"), zahájená volebním úspěchem představy, že společnost je třeba řídit jako firmu jediným osvíceným generálním ředitelem, a nikoliv demokraticky uspořádávat podle dohodnutých a dodržovaných pravidel, je vrcholnou fází tohoto vývoje. Na jeho konci není nic menšího než omezení individuální svobody současně se vznikem korporátního a autokratického modelu řízení státu. To se už odehrálo v několika zemích EU, které dříve byly součástí sovětského bloku, a tento osud hrozí také nám.

Dovolte mi nyní osobní poznámku na téma takzvaného antibabišismu, tedy jakési mediální zkratky, podle níž jsem spolu s některými dalšími politiky kritizován za to, že vymezovat se negativně vůči fenoménu „Babiš" není program, protože naše témata musí být především pozitivní. Považuji to za velmi povrchní pohled. Postavit se čelem vůči autoritativnímu chování, vůči nesmírné kumulaci politické, ekonomické a mediální moci, je zásadně pozitivním přitakáním individuální svobodě. Je to pozitivní úsilí o zachování demokratických pravidel hry, úsilí o svobodu slova, která tu dnes a denně dostává na frak.

Chtěl bych Vám říci, že čelíme bezprecedentnímu útoku na svobodnou společnost. A naším úkolem je postavit se zcela principiálně na stranu svobodné společnosti. Jestli tomu někdo bude říkat „antibabišismus", „antizemanismus" či „antiputinismus", tak je to jeho věc. Když jsme proti těm, kteří potlačují svobodu, dělbu moci a právo, tak tím hlavně vyjadřujeme, že jsme pro demokracii v České republice a pro její příslušnost ke svobodnému světu. A to jsou zcela jistě pozitivní témata.

Hybné síly antidemokratického procesu jsou totiž v zásadě tři:

Prvními dvěma jsou rostoucí imperiální ambice Moskvy a zároveň bezprecedentní koncentrace politické, ekonomické a mediální moci v rukou jednoho silného oligarchy, který je obklopen předlistopadovými rozvědčíky.

Můžeme jen spekulovat o tom, jak moc jsou tyto dva fenomény propojeny. Nemůžeme si ale dovolit ztratit tuto alternativu ze zřetele.

Třetím a vůbec největším rizikem je ovšem naše vlastní lhostejnost. Chtěl bych požádat Vás, pro něž politika není profesí, abyste nepřehlíželi dílčí příznaky, které signalizují, že svobodná společnost již je terčem útoku. Je to důležité. Když budeme ignorovat vítr, kupení mračen a náhlé ochlazení, tak nás určitě bouře zaskočí, až když bude pozdě. Budeme-li ignorovat společenské jevy, které zvyšují riziko omezení naší svobody, bude pozdě na procitnutí, až o svobodu skutečně přijdeme.

Jmenování člena vlády s pozitivním lustračním osvědčením, prolomení těžebních limitů, státní vyznamenání pro místopředsedu Štrougalovy vlády je jen několik mediálně známých případů kácení symbolů svobodného polistopadového vývoje.

Vedle nich se ale odehrává řada legislativních i exekutivních kroků, jejichž obecným průvodním jevem je omezování individuální svobody a soukromí a větší a větší závislost občana na propojení moci státu a velkých korporací. Ať již svou kariérou, platem, dávkami či množstvím informací, které lze kdykoliv účelově zneužít.

Když jsme před šesti lety zakládali naší stranu, definovali jsme jako zásadní prioritu a smysl své existence prosazování konzervativních idejí s jasnou proevropskou orientací. Svobodné prostředí pro politické střety v rovině argumentů a idejí jsme pokládali – zjevně naivně – za samozřejmost.

Prosazování konzervativních idejí vůči ideálům socialistickým a levicově liberálním zůstane naším posláním vždy. Pro příští měsíce a roky však máme naléhavý historický úkol – obranu svobody a plnohodnotné demokracie. Naším přirozením spojencem pak bude každý, kdo bude usilovat o totéž.

Naše obrana svobodného prostředí musí mít zcela konkrétní projevy:

- Musíme podporovat podmínky pro efektivní kontrolu výkonné moci. Mám na mysli svobodná média, která nepodléhají vlivu autoritativního oligarchy. Musíme se ptát, co se stalo se zákonem, k němuž se zavázala vláda ve svém programovém prohlášení a který měl omezit možnosti kumulace vlastnictví médií. Musíme se také ptát, proč média, desetiletí tolik kritická vůči výkonné moci, jsou najednou ustrašená, alibistická a mlčící.

- Musíme se aktivně účastnit diskusí demokratických stran na téma obrany demokratických pravidel hry. Musíme hledat spojenectví a minimální demokratický jmenovatel, který nám umožní diskusi a spolupráci i s demokratickou levicí.

- Musíme seznamovat veřejnost s rizikem autoritativního vládnutí a aktivně vystupovat proti iluzi vlády pevné ruky. Právě touha po vládě pevné ruky stála kdysi za nastolením totalitních režimů. Konce byly vždycky strašlivé. A je zcela vyloučené, že by taková vláda i v nějaké mírné formě mohla přinést dlouhodobý společenský rozvoj.

Pevně věřím, že TOP 09 bude bojovat s lhostejností a bude se snažit v lidech probudit občanský zájem a aktivitu. Vím, že TOP 09 nabízí vizi svobodné společnosti, která odpovídá naším tradicím, mentalitě a geopolitickým podmínkám. Naše obrana před diktaturou, oligarchií a kumulací moci v jedněch rukou úzce souvisí s naší představou o společnosti, ve které bychom chtěli žít.

Je to společnost ekonomické svobody, individuální iniciativy a aktivity. Řekněme, prosím, otevřeně, že si přejeme mít v naší zemi moderní kapitalismus.

Všimněte si, že ono slovo - kapitalismus - se téměř přestalo používat, a když už se používá, tak v negativních konotacích. Mýlí se však všichni ti, kteří tvrdí, že za lidskou bídu může kapitalismus. Je to přesně naopak. Za touto bídou je v drtivé většině málo kapitalismu.

Země, do které neproudí kapitál a kde se kapitalismu nedaří, nevytváří pracovní místa, nemá dost zdrojů na výzkum a inovace, ztrácí konkurenceschopnost. Pokud se pak snaží řešit problém větším přerozdělováním, končí to jedině přerozdělováním bídy. A bída hmotná s sebou nutně přináší i bídu duchovní a mravní.

Rád bych ovšem upřesnil, o jaký kapitalismus se nám jedná.

Nejde nám v žádném případě o podporu velkokapitálu. Nechceme podporovat silné proti slabým. Oligarchická impéria mají už podpory dost a dost. Naším cílem je jiný kapitalismus než kapitalismus pana Babiše nebo pana Křetínského.

Naší vizí by měl být moderní kapitalismus pro co nejširší množství ekonomicky aktivních, soběstačných a prosperujících občanů. Nemějme žádnou zábranu říci, že usilujeme o hmotný blahobyt co největšího množství obyvatel. Věřím, že je možné, aby tu byla silná, početná a úspěšná střední vrstva, která se skládá z lidí, kteří buď sami podnikají, nebo vydělávají peníze svojí vysokou odbornou kvalifikací.

Prosaďme, že jim stát nebude ztěžovat zaměstnávání lidí omezujícími předpisy a nebude je demotivovat nadměrnou progresí odvodů.

S veškerou rozhodností odmítáme praktiky špehování a státní šikany. Bohatství střední vrstvy je vždy výsledkem modelu úsporného právního státu, který své občany zbytečně neobtěžuje a podporuje jejich ekonomickou i občanskou aktivitu.

My, TOP 09, usilujeme o takovou blahobytnou společnost, která stojí na bohaté střední vrstvě miliónů kapitalistů, a tedy nikoli na velkokapitálu, v němž se tak dobře uplatnila právě ta babišovská nomenklaturní a zpravodajská elita spolu s bývalými veksláky.

Velkokapitál koneckonců nikdy neměl s demokracií trpělivost a vždy se rád dohodl (a dohodne) s libovolným autokratem. A pak společně olupují stát a ždímají občany. Nikdy tomu nebylo při takovém uspořádání jinak

Představa Andreje Babiše a dalších potenciálních oligarchů o jejich vztahu vůči státu je totiž zcela čitelná:

„Stát je velkým korporacím rovnocenným partnerem v podnikání, tedy podniká spolu s nimi, a zásadně v této spolupráci hraje úlohu hloupého čerta vůči chytrému sedlákovi ze známé pohádky. Jeden rok si poctivě rozdělí obilí – oligarcha nad zemí klasy, stát kořínky pod zemí. Druhý rok si poctivě rozdělí brambory – oligarcha to, co je pod zemí, stát to, co je nad zemí, tedy nať."

Lidé tleskají, baví se a fandí chytrému sedlákovi proti hloupému čertovi, aniž by většině z nich došlo, že za hloupého čerta jsou oni.

Proto nám vždy půjde o podporu podnikatele menšího a středního, který nemá sílu být sám partnerem státní moci, ale zároveň dost hrdého a svobodného na to, aby státní moci či oligarchům dělal závislého vazala.

Naším programem a naší vizí je bohatství velkého množství obyvatel, kteří budou tvořit hrdou a sebevědomou střední třídu. Proti oligarchickému modelu pro pár desítek bohatých rodin chceme postavit model bohaté společnosti. Model, který stojí na širokém množství úspěšných lidí. A jejich úspěch je výsledkem jejich iniciativy a otevřených možností.

S podporou bohaté střední vrstvy nám ovšem půjde i o hrdost všech zaměstnanců v oblasti hospodářství, vědy, soukromých i veřejných služeb, kteří ke své tvůrčí práci potřebují svobodu a nemohou se realizovat v prostředí nepředvídatelných pravidel a obav.

Budeme se snažit vytvářet podmínky pro rozvoj kvalifikovaných pracovníků. Ty zahrnují podporu vzdělání a širokých možností mezinárodního předávání zkušeností, podporu vědy a inovací. Ještě před nedávnem jsme byli jen společností pracujících a jejich vládců. My chceme být společností velkého množství úspěšných kapitalistů, kvalifikovaných odborníků a vůbec společností inteligence. V tomto smyslu chceme být naplno západní společností.

Proto také budeme chránit maximální tvůrčí svobodu umělců a publicistů. Pro svoji svobodomyslnost a schopnost formulovat mohou právě oni významným způsobem ovlivnit veřejnou diskusi a probouzet společnost z letargie.

Podnikatelé, kvalifikovaní odborníci a představitelé svobodné tvůrčí inteligence jsou rozhodujícími elementy liberálního kapitalismu pro střední vrstvu. To je naše cílová skupina. Především jejich zájmy musíme umět chránit a prosazovat. Bude to jejich stát a jejich země. A díky nim pak tato země bude vstřícná, přátelská a solidární ke všem svým občanům.

Naše vize svobodné společnosti nemůže existovat bez zřetelného ukotvení v tradičním kulturním prostředí a bez jasného a věrohodného zahraničně politického směřování.

Základem naší vize svobodné bohaté společnosti jsou pevné kulturní kořeny a také společenská stabilita, založená na co největším konsensu.

Hovořím-li o podpoře a ochraně naší kultury, nemám tím na mysli zdaleka jen podporu aktuální tvorby a ochranu památek. Své kulturní dědictví musíme chránit v celé šíři našeho způsobu života, morálních vzorců chování a sociálních vazeb, které po staletí tvořily antické, judaistické a křesťanské tradice a které můžeme obecně nazvat pojmem „občanské ctnosti". Jejich nezbytným minimem je pak respekt nikoliv k vrchnostenským pokynům, nýbrž k právu a pravidlům. Bez péče o toto kulturní prostředí nemůžeme být dlouhodobě konkurenceschopní, nemůžeme dlouhodobě prosperovat a především nemůžeme být svobodní.

Při úvahách o našem kulturním prostředí musíme aktuálně umět odpovědět na otázky, jaké principy a postupy budeme prosazovat vzhledem k současné imigrační vlně.

Chceme-li zůstat lidskou společností, nemůžeme rezignovat na soucit a solidaritu. Chceme-li si však ubránit své kulturní prostředí, nesmíme dovolit, aby očekávaný soucit byl zneužit k jiným účelům než k ochraně života, zdraví a lidské svobody.

Země Evropské unie nemohou sobecky odmítat prosby o pomoc a azyl, musí však zmobilizovat dostatečné prostředky a regulovat utečeneckou vlnu jednotným energickým procesem a jednotnými pravidly, včetně důsledného procesu repatriace v případech, kdy nebude shledán důvod k udělení azylu.

Mám realistický až mírně skeptický pohled na možnost úspěšné integrace velkého počtu uprchlíků do evropské společnosti. Naše zažité a přirozené mravní vzorce se od sebe liší natolik, že se často vzájemně neshodneme na tom, co je obecně přijatelné a slušné.

Například v otázce postavení žen ve společnosti či společenském postoji k menšinám. Tyto vzorce chování jsou přirozeně zažité staletími, a jak ukazují mnohé zkušenosti zemí západní Evropy, nejsou překonatelné ani během dvou až tří generací.

Mnohem větší perspektivu vidím v úsilí, které azylantům pomůže k návratu do jejich země, která bude bezpečná a pokud možno i svobodná. Kde budou moci v klidu žít svůj život podle svých vlastních zvyklostí. Chtěl bych, aby TOP 09 tyto pozice aktivně prosazovala v EPP i v Evropském parlamentu.

Odmítněme xenofobní, rasistické a nesnášenlivé postoje, kterým se, bohužel, staví do čela prezident republiky. Nepodléhejme ale ani naivním představám a nesnažme se za každou cenu vnutit druhým svoji představu dobra. Řešme tento problém věcně, nikoliv ideologicky, řešme ho v těsné spolupráci s našimi evropskými partnery a především s důvěrou ve vlastní síly, protože strach a malomyslnost jsou těmi nejhoršími rádci.

Veřejnost je v této věci velmi rozdělena. Z postojů, které byly jednotlivými autoritami prezentovány v posledních týdnech, mám názorově nejblíže k postojům současného předsedy vlády a současného primase českého. Rád bych proto od Vás získal mandát, že to budou především oni, se kterými budu naše úsilí konzultovat, popřípadě koordinovat.

V naší zahraniční politice si neumíme představit jinou variantu, než že TOP 09 bude pevně držet zahraničně-politický euroatlantický azimut, který pro ČR založil Václav Havel a úspěšně prohluboval Karel Schwarzenberg. Hospodářská krize a imigrační vlna obnažila řadu systémových slabin a nedostatků EU a země „28" mají jen dvě možnosti: Buď je společně odstraňovat s cílem učinit Evropu silnější a akceschopnější, nebo pod tlakem těchto slabin zařadit „zpětný chod" s důsledkem slabší a rozdrobené Evropy. Jako ve většině evropských zemí je i u nás veřejnost a politická scéna názorově rozdělena.

TOP 09 bude zastupovat ty, kteří si přejí variantu akceschopné a silné Evropy. Budeme prosazovat naší přítomnost v „tvrdém jádru EU" a nebudeme chtít patřit mezi země, které jedou ve vedlejším a pomalejším pruhu. Při jízdě po vedlejším pruhu narazí totiž každý dříve nebo později na ukazatel – EXIT. A pro demokratickou Českou republiku neexistuje alternativa k plnohodnotnému členství v Evropské unii. Nejsme v pozici Norska či Švýcarska a už vůbec ne v pozici Spojeného království. V našem případě, bohužel, platí stoprocentně princip spojených nádob ve velmocenské politice, který nezná pojem „mocenské vakuum".

V našem případě platí jednoznačná úměra - čím méně Evropské unie, tím více Moskvy. Čím více Moskvy, tím více Zemanů a Babišů. A čím více Zemanů a Babišů, tím méně opravdové demokracie.

Mým osobním cílem je, aby TOP 09 jasně a čitelně obhajovala české národní zájmy tak, abychom byli respektovaným a spolehlivým členem společné rodiny evropských států a také pevnou součástí Severoatlantické aliance.

Ve vztahu k Evropské unii a jejím institucím si počínejme tak, abychom se nemuseli stydět za to, že jedněmi ústy přijímáme všechny výhody a současně odmítáme nevýhody a nepohodlí, které ze společného evropského projektu plynou. Není pro nás bezpečnějšího, perspektivnějšího a svobodnějšího prostoru.

Pokud se ho sami zřekneme, či donutíme naše evropské partnery, aby nás nebrali vážně, budeme příjemci řádově větších nevýhod, ekonomické závislosti a bezpečnostních rizik, aniž by se s námi o tom kdokoliv bavil.

Skoro by se mi chtělo za EU parafrázovat Viktora Dyka: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustím-li tě, zahyneš!"

Ne nezahynuli bychom. Jenom bychom opustili pro nás jediné možné prostředí prosperity, svobody a bezpečí a promarnili bychom svým potomkům historickou příležitost. To prostě nesmíme dopustit.

Kapitalismus pro střední vrstvu nemůže mít jiné východisko než liberální koncept ekonomiky.

To znamená, že stát má aktivně do ekonomiky zasahovat co nejméně a jen ve výjimečných případech. Vlastní hry se však stát účastnit nemá. Jeho úlohou je úprava a údržba hřiště, tedy stanovování přehledných a srozumitelných pravidel, a zajištění kvalitních rozhodčích.

Budeme usilovat o dosažení a udržování vyrovnaných rozpočtů. Je to důležité pro makroekonomickou rovnováhu, především je to ale mravné a odpovědné. Kromě výjimečných a mimořádných událostí nemáme žádné právo přenášet svoje aktuální problémy na bedra příštích generací.

Vždy se budeme snažit o co nejnižší míru přerozdělování při zajištění akceschopného standardu veřejných služeb. Na domácí i evropské scéně však budeme usilovat o minimalizaci dotační politiky vůči podnikatelským subjektům. Tyto dotace jednak deformují prostředí, především ale vytvářejí závislost na státu, tedy omezují svobodu.

Zásadním problémem a kardinální výzvou našeho odpovědného hospodaření zůstávají (jako ve všech zemích EU) povinné pojistné systémy a sociální dávky. Jakkoliv to není populární, nesmíme tajit, že dlouhodobého pozitivního řešení nelze dosáhnout bez vyšší osobní odpovědnosti a především bez vyšší osobní spoluúčasti. Při prosazování této absolutní nezbytnosti se však musíme vyvarovat chyb, které jsme dělali.

Abych nebyl za alibistu, vezmu předchozí větu na sebe – musíme se vyvarovat chyb, které jsem dělal. Musíme být mnohem více empatičtí vůči lidem obávajícím se o svůj sociální standard a na aplikaci přijatých opatření musíme dostatečně dohlédnout tak, aby byla flexibilní vůči konkrétním lidským osudům. Šanci na dlouholetý úspěch mají jen takové systémové změny, které jsou akceptovatelné většinově. U nepopulárních změn je to často téměř neřešitelné, ale musíme se o to pokusit i za cenu většího počtu drobnějších kroků. Pokládám za nezbytné, aby naše návrhy zejména v této oblasti vycházely vždy z autentických informací o skutečném stavu a ze široké odborné i vnitrostranické politické diskuse.

Budeme se snažit o maximální sociální soudržnost. Na naši odpovědnost za sociální spravedlnost se mohou bez obav spolehnout všichni, kteří se bez ní ať již z důvodu věku, obtížné životní situace či zdravotního handicapu neobejdou. Jako sociálně spravedlivé však nelze vnímat rovnostářství v příjmech bez ohledu na zásluhy. Není sociálně spravedlivé platit dlouhá desetiletí velké částky povinného penzijního pojištění a pak pobírat důchod srovnatelný s někým, kdo celý život platil málo. Jako sociálně spravedlivý rovněž nelze vnímat systém dávek, umožňující mladým a zdravým lidem žít bez práce a každodenního snažení z peněz nás všech. Naše solidarita, náš soucit a naše přirozené sociální cítění musí být směřovány k těm, kteří se bez nich neobejdou. Nesmějí však být zneužívány ve prospěch líných a k uplácení závisti. Závist totiž beztak uplatit nelze.

Dámy a pánové, milí přátelé, v následujících dvou letech nás čekají dvoje zásadní volby. Jsme jedinou politickou stranou, která má zcela konkrétní a přitom realizovatelnou vizi prostředí, ve kterém platí pravidla, a ne příkazy. Prostředí, kde bude možné žít život svobodně a v bezpečí. Jsme největší politickou silou, která v této zemi reprezentuje demokratické a konstruktivní postoje v celém kontextu evropanství, prozápadního směřování, obrany občanských a lidských práv. A jsme stranou, která zná recept na to, jak dosáhnout bohaté společnosti se silnou střední vrstvou. Máme své jasné ideje, hodnotové priority a východiska. Abychom však ve volbách uspěli, musíme o tom přesvědčit maximum lidí.

Mediální scéna je dnes z velké části spoutaná, závislá a nesvobodná. Je proto životně důležité, aby aktivním médiem byl každý člen a sympatizant TOP 09. Aby každý z nás dnes a denně s energií, odvahou a nekonečnou trpělivostí vysvětloval ve svém okolí naše ideje, východiska vize a dokázal srozumitelně pojmenovat rizika, jimž čelíme a která se snažíme odvrátit. Náš politický zápas nepovedeme o nic menšího, než o demokracii a svou svobodu. To od nás ode všech vyžaduje občanskou statečnost. Nebojme se. Ani urážek oponentů a ani úšklebků v médiích. Protože my máme své vize a známe cestou, kterou můžeme dovést Českou republiku k úspěchu.

Naší nadějí jsme my sami, naše myšlenky, naše přesvědčení a naše odvaha. My bráníme prostředí a naši soupeři chtějí toto prostředí odstranit. Likvidují totiž pravidla dělby moci, pravidla demokratické politické soutěže, svobodu médií a svobodu kritického myšlení, orientují naši zemi na Východ a bratříčkují se s autoritativními režimy.

Naší nadějí jsou ale i zásadní slabiny našich protivníků v tomto zápase. Jedná se deficit programu, vize a idejí. Autoritativní politici a oligarchové nemají, co by nabídli společnosti kromě své vlastní chuti nás řídit. Nemají žádný program a nemyslí si v podstatě vůbec nic.

Naše naděje je v tom, že na politické scéně existují i partneři, kteří stále častěji akcentují ohrožení svobodné společnosti podobně jako my.

Naše naděje je také v intelektuální a morální síle našich voličů, kteří jsou věrni étosu svobodné společnosti a étosu listopadové změny.

Naše naděje spočívá také v tom, že naše vize kapitalismu pro střední vrstvu je již ve světě vyzkoušená a že je jednoznačně úspěšná. Dovedla západní národy k jejich bohatství a úspěchu. A když se jí chtěly tyto národy vzdát, propadly se opět zpátky do marasmu.

Naše naděje je také v tom, že v rámci Evropské unie i navzdory těžkým problémům existuje duch partnerství a spolupráce. Imigrační vlna obsahuje nebezpečná rizika, ale jsem přesvědčený, že nejde o fatální hrozbu. Evropa je mnohem silnější, než si myslí naši antievropané. Věřme, že hrůzný pařížský masakr, v němž teroristé usmrtili tolik nevinných lidí, povede k ostrému postupu vůči Islámskému státu. Česká republika by neměla zůstat stát stranou tohoto zápasu.

Nakonec je třeba vyjádřit i naději, že ukrajinský konflikt ztratí svoji brutální dynamiku, že agresivní politika Moskvy postupně narazí na své limity. Proto bych na všech frontách a vůči všem výzvám rád varoval před fatalismem, nepřiměřenou skepsí a především před strachem a hysterií.

Jsme zodpovědní lidé, máme svůj osud ve svých rukou a máme příležitost, ba i povinnost bránit a rozvíjet svůj svět. Svět práva, svobody a prosperity.

Vážené dámy a vážení pánové,

milé kolegyně a milí kolegové,

Chci vést TOP 09 a ucházím se o Vaši podporu.

Chci vést tuto stranu k práci pro svobodnou a demokratickou Českou republiku, pro společnost bohatství a prosperity založenou na myšlence kapitalismu pro střední vrstvu, chci společně s vámi bojovat za uvolnění energie společnosti tím, že zabráníme státní šikaně, dirigismu a okrádání aktivních a iniciativních lidí.

Chci vést TOP 09 k volebním úspěchům navzdory potlačování svobody médií a poškozování svobodné politické soutěže. Protože se nebojím a protože se ani vy tohoto úsilí nebojíte.

Chci vést TOP 09 ke spolupráci s ostatními demokratickými stranami a chci usilovat o zachování prozápadního směřování České republiky.

Ucházím se o Vaši podporu vize úspěšné TOP 09 a úspěšné České republiky.